Kanalizace

Program revitalizace říčních systémů - podprogram 215117 - kanalizace a čistírny odpadních vod

Výstavbu, intenzifikaci a rekonstrukci systémů odvádění a zneškodňování odpadních vod z menších obcí podporoval na půdě resortu životního prostředí dříve Program drobných vodohospodářských ekologických akcí (PDVEA). Vznikl jako doplněk k Programu revitalizace říčních systémů (PRŘS), založenému v roce 1992. Prvotním záměrem při založení PDVEA bylo zlepšování kvality vody v úsecích vodních toků, které by byly revitalizovány v rámci PRŘS. Vzhledem k velkému zájmu o výstavbu kanalizací a čistíren odpadních vod a vzhledem k pomalému rozvoji revitalizací vodních toků se však zřetelnější vazba mezi akcemi obou těchto programů nevyvinula. Kolem roku 2005 byl PDVEA převeden do podoby podprogramu PRŘS (podprogram 215117).

Do roku 2007 se na administraci žádostí o podporu PDVEA, posléze PRŘS 215117, podílela AOPK ČR, žádosti byly posuzovány tzv. regionálním poradním sborem stejně jako revitalizační žádosti PRŘS. Od roku 2007 žádosti administroval přímo odbor finančních zdrojů, později odbor péče o krajinu Ministerstva životního prostředí. Od té doby AOPK ČR provádí pouze kontrolní činnost, zejména kontroly akcí před jejich závěrečným vyhodnocením.

V roce 2011 je aktivní působení podprogramu 215117 ukončeno. Jednotlivě dobíhají poslední realizované stavby.

PDVEA, posléze PRŘS, podprogram 215117, podporovaly výstavbu nejčastěji splaškových kanalizací a mechanicko-biologických aktivačních čistíren odpadních vod v obcích do 2000 obyvatel.

Zhruba do roku 2002 podporoval PDVEA také výstavbu tzv. kořenových čistíren odpadních vod. Tato orientace však byla postupně ukončena vzhledem k řadě nepříznivých zkušeností z provozovaných objektů, z nichž nejpodstatnější byly:

  • v reálném provozu a za reálného stavu zejména starších kanalizací sklon kořenových těles k ucpávání
  • bezkyslíkaté poměry uvnitř kořenového tělesa, v důsledku toho neprobíhající transformace dusíku a v některých případech sirné kvašení, provázené obtížným zápachem.

Jako vysloveně nešťastná se projevila podpora výstavby kořenových čistíren bez ohledu na stav kanalizace. Byla uplatňována ve starším období PDVEA, zhruba do roku 2000, kdy program z blíže nejasných administrativních důvodů nemohl podporovat současně s čistírnami výstavbu kanalizací. Tehdy vzniklo několik kořenových čistíren, které byly závislé na navážení splašků cisternami. To se potvrdilo jako cesta k rychlému ucpání kořenových polí.

AOPK ČR se v současné době aktivně nepodílí na administraci podpory výstavby kanalizací a čistíren odpadních vod. Nicméně na základě zkušeností, získaných v rámci PDVEA a PRŘS, shrnuje středisko Praha doporučení pro obce do 2000 obyvatel:

  • Standardní kanalizační řešení pro obce všech velikostí představuje splašková gravitační kanalizace. V terénu s nepříznivými sklonitostními poměry připadají v úvahu řešení s tlakovou nebo podtlakovou kanalizaci.
  • Samostatné odvádění srážkových vod je vhodné kombinovat s opatřeními k jejich retenci a vsakování.
  • Standardní úroveň čištění odpadních vod poskytuje dobře provozovaná moderní mechanicko-biologická čistírna. Skončila léta rozmanitých experimentů, po technologické i provozní stránce se jednoznačně prosadilo aktivační čištění s jemnobublinným provzdušňováním. Předpokladem správné funkce je samostatný dosazovací prostor s nuceným odtahem kalu.
  • Tak zvané extenzivní metody čištění odpadních vod jsou bezpečně vhodné do malých obcí s nejvýše 200 obyvatel. V takovém případě může být použitelným řešením čistírna odpadních vod se stabilizačními nádržemi ("biologickými rybníky"). Stabilizační nádrže - na rozdíl od vegetačních kořenových těles nebo zemních filtrů - se nemohou ucpat, jsou dosti účinné i v odstraňování fosforu a při vhodném zapojení do krajiny mohou v podstatě plnit podobné funkce jako tradiční rybníky.
  • Pokud má být v malé obci aplikována vegetační kořenová čistírna nebo čistírna se zemním filtrem, podmínkou její funkčnosti je kvalitní splašková kanalizace a předčištění odpadních vod. V těchto záležitostech jsou "filtrační" typy čistíren - vzhledem k riziku ucpávání - v podstatě ještě náročnější než čistírna mechanicko - biologická.

Sebelepší čistírna ovšem nezajistí kvalitní vodu v potoce, pokud není řádně nakládáno s kalem. Bohužel někteří provozovatelé čistíren jsou schopni hledat provozní úspory dokonce i v neoprávněném vypouštění kalů do vodních toků. Taková praxe samozřejmě znehodnocuje velké prostředky, vložené do výstavby kanalizací a čistíren. Četnost takových případů může omezovat jedině "komplexní společenský dohled", vykonávaný nejen oficiálními autoritami (správci vodních toků, vodoprávní úřady, orgány hygieny, policie), ale též rybáři, myslivci, ochránci přírody a obecně veřejností.

Svaté Pole, okres Příbram, 2010: Obcí nově zřizované dětské hřiště, v pozadí objekt čistírny odpadních vod. Dobře provozovaná moderní aktivační čistírna, umístěná v provozní budově, nezatěžuje okolí hlukem, zápachem ani aerosoly.

Žiželice, okr. Kolín, 2009: Mechanicko - biologická čistírna odpadních vod na principu aktivace s jemnobublinným provzdušňováním.

Obecnice, okr. Příbram, 2009: Dřívější kořenová čistírna, postavená rovněž s podporou PRŘS, se v obci s více než 500 obyvateli plně neosvědčila. V rámci intenzifikace zařízení byla následně vybudována standardní mechanicko - biologická čistírna. Pohled na blok biologického čištění a dosazováků.

ČOV Obecnice, hrubé předčištění odpadních vod.

ČOV Obecnice, aktivace s jemnobublinným provzdušňováním

ČOV Obecnice, dosazovací nádrž

Pečice, okr. Příbram, 2010. Kompaktní provedení čistírny odpadních vod v provozní budově. Uvnitř se nalézá hrubé předčištění, aktivace a dosazovací sekce.

 

                                                                                                                                                   Autor textu: Just Tomáš

Regionální pracoviště Střední Čechy

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt