PR Velký Blaník

Lesní komplex na vrcholu Velkého Blaníku a Slepičí skály severovýchodně od Louňovic p. Blaníkem. Zachovalé lesy přirozené skladby s převahou buku s četnými skalními výchozy.

Katastrální území: Louňovice pod Blaníkem
Nadmořská výška: 474-638 m
Výměra: 84,68 ha
Vyhlášeno: 1992

Geologie:
Podkladem severní části jsou leukokratní muskovitické nebo biotit-muskovitické ruly s turmalínem, často přecházející do pegmatitů. Jinde jsou muskovit-biotitické ortoruly. Povrch je balvanitý s "rostlými" výchozy ortoruly, vytváří rankerové půdy, jen místy se objevuje menší vrstva půdy. Vrcholové skály mají často zřetelnou deskovitou odlučnost. Geologickou zajímavostí jsou skalní mísy zvané “Čertovo kopyto” na jižním úbočí Velkého Blaníku.

Květena:
V rezervaci se setkáme s typickými druhově chudými acidofilními bučinami, představujícími primární vegetaci na minerálně chudých horninách. Na vlhčích místech (v dolních částech suťových polí, na úpatí skal apod.) se setkáme i diagnostickými druhy květnatých bučin. Na jihovýchodních a jižních svazích jsou zajímavé suťové partie s lípou, jilmem, habrem a klenem. Ze zajímavých druhů lze na Velkém Blaníku spatřit: vraní oko čtryřlisté (Paris quadrifolia), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), bažanku vytrvalou (Mercurialis perennis), věsenku nachovou (Prenanthes purpurea), pšeníčko rozkladité (Millium effusum), plavuň pučivou (Lycopodium annotinum) atd.

Zvířena:
Zoogeograficky je zajímavý výskyt plže zemouna skalního (Aegopis verticillus), který je řazen do Červené knihy. Velmi bohatá je zde i pavoučí zvířena. Z celkového počtu asi 200druhů patří k nejvzácnějším druhům Kratochviliella bicapitata. Vzácným nálezem je i nosatec Magdalis carbonaria.
Z plazů se zde kromě ještěrky obecné (Lacerta agilis) a slepýše křehkého (Anguis fragilis), objevuje i zmije obecná (Vipera berus).
Z ptáků zde hnízdí např.holub hřivnáč (Columba palumbus), holub doupňák (Columba oenas), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), výr velký (Bubo bubo), kalous ušatý (Asio otus), lejsek šedý (Muscicapa striata), lejsek malý (Ficedulla parva), šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris) a krátkoprstý (Certhia brachydactyla). Objevují se zde obě barevné formy (červenohnědá i hnědočerná) veverky obecné (Sciurus vulgaris).

Využití:
Bukové porosty jsou nyní 160 a více let staré. Na rankerových půdách je velice obtížná přirozená obnova. Nepočetné ostrůvky zmlazení buku byly uchovány díky oplocení proti zvěři. Prstenec současných smrkových monokultur na úpatí Blaníku vznikl ve 20.letech tohoto století po kalamitě. Postupně je rozpracováván k přirozené obnově s cílovým stavem skladby dřevin blízkým přirozenému druhovému složení. V bukových porostech je zde vymezena genová základna buku.
Území patří k našim nejnavštěvovanějším rezervacím a to především díky pověsti o blanických rytířích, která našla svůj odraz v literatuře (J.Vrchlický, A.Jirásek), hudbě (B.Smetana) i výtvarném umění (J.Mařák). Kromě pověsti je návštěvnicky atraktivní dřevěná rozhledna, odkud se naskýtá krásný kruhový rozhled až za hranice CHKO Blaník. Přes PR vede po červené turistické značce naučná stezka.

Plán péče o PR Velký Blaník na období 2014 - 2019 naleznete zde:

Text a protokol.zip 1.1 MB

Přílohy 1.zip 21.1 MB

Přílohy 2.zip 13.2 MB

Poznámka:
Velký Blaník je také významným halštatsko-laténským hradištěm se zbytky kamenného opevnění (4.-3.stol př.n.l.).

Regionální pracoviště Střední Čechy

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt