Břehové porosty

Dílčí pohledy na obsáhlou problematiku břehových porostů nabízí příspěvek, přednesený na semináři v Průhonicích, 19.11.2013:

Některé aspekty péče o břehové porosty ve vztahu k morfologickému stavu vodních toků

Motto: „Potok není potrubí

Dílčí část příspěvku komentuje některé dílčí téze, které by měly být brány v úvahu při zásazích do břehových a doprovodných porostů v rámci správy vodních toků.

Význam stromů v břehové (hladinové) čáře vodního toku

Stromy rostoucí v blízkosti hladinové čáry vodního toku mají zvláštní význam pro morfologický a ekologický stav, vývoj a stabilitu vodního toku. Lze uvést mimo jiné tyto aspekty:

  • Kořenové pletence se významně podílejí na tvarové členitosti vodního toku, prakticky jsou nenahraditelné jako stanoviště a úkryty vodní živěny.
  • Tyto stromy podporují dynamickou stabilitu koryt, která spočívá ve stabilizaci základního průběhu břehových linií a zároveň v podpoře dílčího stranového vývoje koryt. (Tento vývoj je důležitý zejména ve vztahu k renaturaci nepřirozeně napřímených technicky upravených úseků koryt.)
  • Tyto stromy mohou – zejména v nezastavěných úsecích niv příznivě - ovlivňovat povodňové proudění a povodňový chod spláví. Podporují tlumivý povodňový rozliv do nivních území a zachycují spláví, jehož zachycování například na mostech a propustcích by mohlo působit problémy.
  • Dřeviny, rostoucí nejblíže koryta, jsou zdrojem ekologicky významné dřevní hmoty, přítomné v korytě.

Hlavně u menších vodních toků s vlnitou či meandrující trasou koryta, s přirozeně se vyvinuvšími břehovými porosty, lze často pozorovat vztah mezi rozmístěním stromů a základní geometrií koryta. Stromy často vymezují jednotlivé oblouky v trase koryta a existuje podobnost střídání oblouků a výskytu stromů na pravém a levém břehu koryta. Kořenové systémy a zádrže spláví na jednotlivých stromech nebo mezi dvojicemi blízkých stromů mohou stabilizovat přirozenou spádnost koryta.

Musíme si přiznat, že přirozenou strukturu koryto – stromy nedokážeme odpovídajícím způsobem replikovat při žádné revitalizační akci. Vznik těchto struktur je záležitostí dlouhodobého vývoje. I kdybychom byli schopni věrohodně popsat hydraulické a geometrické vztahy mezi porostem a korytem, ani soustředěnou investicí do revitalizační stavby nejsme schopni nahradit čas potřebný pro přirozený vývoj struktur koryta a porostů. 

Přirozené struktury břehových porostů jsme samozřejmě schopni velmi rychle ničit. Likvidace kořenového pletence, který se přirozeně vyvíjel desítky let, může být s moderní technikou záležitostí několika minut. Sotva však dokážeme vytvořit jeho adekvátní náhradu. Je možné osazovat v břehových liniích jinde získané kořenaté pařezy nejspíše vrb. Příležitostně bylo těchto postupů použito již i na našich revitalizačních stavbách. Náročnost těchto postupů a nejistá úspěšnost však naznačují, že nejde o metodu  vytváření adekvátních náhrad přirozených živých kořenových pletenců. 

Správci vodních toků mívají tendenci odstraňovat právě stromy, rostoucí přímo v březích. Děje se tak obvykle v rámci nediferencovaného udržování průtočnosti koryt, které vychází z nevhodně jednostranného výkladu povinností správce vodního toku dle zákona o vodách. (Povinnosti ve správě toků dle odst. (2) § 47 zákona 254/2001 Sb. bývají extenzivně vykládány jako povinnost odstraňovat z koryt vodních toků vlastně jakékoliv překážky a udržovat jakousi ideálně možnou maximální průtočnost. Přitom zákon nic takového neuvádí, jeho znění je logicky interpretovatelné tak, že odstraňovány mají být ty objekty, které skutečně nepříznivě působí jako překážky, a udržována má být taková průtočnost, jaká je v tom kterém úseku vodního toku odůvodněně potřebná.) Nahrazují pak tyto stromy výsadbami, situovanými zpravidla ve větší vzdálenosti od koryta, navíc často v nepřirozených liniových strukturách s pravidelnými rozestupy, v podivné druhové a typové skladbě. a s problematickou ujímavostí.  Je třeba říci zcela zřetelně, že takové výsadby jsou jen velmi podřadnou náhražkou přirozených břehových porostů, jejichž těžištěm jsou právě stromy rostoucí přímo v březích koryt, co nejblíže běžným průběhům hladinových čar.  

 

Obr. 1 Břehové porosty jsou důležitou součástí vodního toku. Vedle kynety, zaplněné vodou, se nejvýznamněji podílejí na jeho ekologických funkcích.

Obr. 2 Z vodohospodářského (dynamická stabilita koryta a jeho přirozený vývoj) a ekologického hlediska (kořenové pletence jako stanoviště a úkryty) jsou nejdůležitější ty stromy, které rostou přímo v břehu, co nejblíže hladinovým čarám.

Obr. 3 Kořenový pletenec stromu, rostoucího přímo v břehové čáře, je nenahraditelný jako úkryt vodních živočichů. Zemním strojem jej lze během několika minut zničit, vývoj nového podobného pletence ovšem trvá desetiletí.

Přirozená obnova porostů versus výsadby

Výsadby jsou legitimním způsobem vzniku porostů dřevin. Výsadby břehových porostů jsou dotovány v rámci krajinotvorných programů a v rámci správy vodních toků. Asi hlavně z toho důvodu, že souvisejí s vkladem práce a peněz (a s fakturacemi), bývají porosty vysazené běžně pokládány za hodnotnější, než porosty vzniklé, resp. vznikající přírodními pochody - semenným náletem, pařezovou obnovou, zakořeňováním naplaveného živého dřeva. Někdy pak jsou i přirozeně se obnovující části porostů záměrně potlačovány ve prospěch výsadeb.

Praxe ovšem nedává tomuto pohledu zapravdu. Je nepříznivou skutečností, že významný až převažující podíl výsadeb břehových a příbřežních porostů je zatížen nedostatky, které se značně projevují na jejich úspěšnosti a následné funkčnosti. Nejasné představy o cílech, problematický koncept výsadeb, nevhodný či nekvalitní materiál, chybná práce s tímto materiálem, nedostatečné zajištění ochrany výsadeb, nevyhovující následná péče - to jsou asi hlavní z nedostatků, z nichž každý jeden stačí k tomu, aby výsledek sázení byl problematický. Jsou spíše vzácné případy, kdy se žádný z možných nedostatků výrazněji neprojeví. Nutno ovšem přiznat, že i velmi dobře navržené a provedené výsadby se jenom více či méně přibližují optimu, které představují porosty vzniklé v málo narušených přírodních podmínkách přirozeným vývojem. Přizpůsobení takových porostů místním podmínkám, jejich vitalitu a zapojení zajišťují především možnost nerušeného vývoje rostlin od semene a síla přirozené selekce, kterou žádné člověkem prováděné výsadby nedisponují. (Optimu by se mohlo spíše přibližovat zakládání porostů semennou síjí, to však není v terénu běžně používáno.)

Čemu se v dnešní správě vodních toků také říká výsadba břehového porostu: V několikametrové vzdálenosti od hladinové čáry (aby dřeviny posléze příliš nezasahovaly do průtočného profilu) je v pravidelném sponu, odpovídajícím vzdálenostem vzrostlých stromů, vysazena linie sazenic javoru mléče, které byly nakoupeny pod označením a za ceny tzv. alejových sazenic, ve skutečnosti jde o druhořadé, nepřiměřeně vytáhlé výpěstky z nějaké přehuštěné části pěstitelského závodu. Stabilizace těchto sazenic kůly a ochrana před zvěří jsou vetché a u části sazenic předčasně pozbývají funkci. Významná část sazenic do několika let od vysazení uhyne, je zničena nebo poškozena zvěří, vyvrátí se vlastní vahou, větrem nebo silou povodně. U přeživších stromů zůstává nejspíš natrvalo otazník kolem jejich habitu a stability.

Je zřejmé, že zejména výsadby tohoto druhu, a v terénu se vyskytují i horší, tvořené třeba zcela nevhodnými druhy dřevin, nemohou být v žádném případě pokládány za ekvivalent, resp. náhradu přirozených porostů.

Doporučení:

V největší možné míře chránit přirozeně se vyvinuvší porosty  a v případě vytváření nových či obnovovaných porostů co nejvíce využívat přirozené obnovy. Výsadeb používat spíše v prostředí, kde působí nepříznivé vlivy, omezující přirozenou obnovu. Takovými vlivy mohou být nepřítomnost místního semenného či vegetativního materiálu, ruderalizace břehů vodního toku, tlak invazních rostlin. V případě ruderalizace je ovšem na zvážení, zda by v daném místě nebylo vhodné nejprve odstranit svrchní vrstvy úživných zemin a přirozenému semennému náletu či naplavování vegetativního materiálu vystavit neúživné štěrky, jíly,.... Výsadby mohou být použity jako doplňkové opatření, k obohacení o prvky, které se v daném místě v přirozené obnově porostů nevyskytují – někde lze si představit například zkvalitňující přísadby dubů nebo jilmů.  

Významnou předností přirozené obnovy porostů - jakkoliv realizační firmy to tak nevnímají - jsou velmi malé až nulové náklady.

Obr. 4 Přiznejme si, břehové porosty moc neumíme zakládat. Mnohé z nich se vůbec nepovedou. I když se povedou – geometricky pravidelné výsadby, umístěné v „bezpečné“ vzdálenosti od břehu koryta, nebývají přiměřenou náhradou přirozených porostů.

Obr. 5 Nízká kvalita provádění je jenom jedním z důvodů omezené úspěšnosti výsadeb břehových porostů. (Zde byly sázeny stromky bez odstranění pěstebních kontejnerů.) Dalšími důvody mohou být nekvalitní návrh ozelenění, špatná volba materiálu, špatná následná údržba,….

Obr. 6  Při výsadbách raději méně a kvalitněji, než naopak

Obr. 7 Na většině míst se dříve nebo později uplatní přirozená obnova porostů. Zásadní přednost přirozené obnovy: Může si dovolit luxus přirozeného výběru kvalitních a stanovištně vhodných jedinců.

Obr. 8 Několik let po dokončení revitalizace Pekelského potoka u Zdislavic již olše z náletu svojí zjevnou vitalitou předstihovaly olše vysazené. Za další dva tři roky je předstihly i vzrůstem.

Rozdílné požadavky na břehové porosty ve volné krajině a v zastavěných územích

Jednou z velkých chyb stoleté praxe technických úprav, která velkou část našich potoků a řek uvedla do morfologicky silně degradovaného stavu, bylo nedostatečné rozlišování mezi podmínkami volné krajiny a zastavěných území. V dnešní době, především v souvislosti s problematikou vzniku a průběhu povodní, si více uvědomujeme, že tato prostředí se liší tím, jaké cílové stavy vodních toků bychom v nich měli očekávat a jakými metodami můžeme k těmto cílům směřovat. Rámcově lze říci, že ve volné krajině by měl být preferován přírodě blízký stav vodního toku s přirozeně málo kapacitním a členitým korytem, podporujícím tlumivé rozlivy povodní do okolního nivního území. Naproti tomu v zastavěném území je jako nesporná priorita vnímána ochrana zástavby - přírodě blízká členitost koryta je žádoucí, ale je podřízena požadavkům průtočné kapacity a většinou stability.  

Tato diferenciace by se měla logicky promítat i do požadavků na břehové a příbřežní porosty. Pak ve volné krajině preferujeme porosty co nejbližší přírodě, přirozeně rozmístěné, s velkým podílem dřevin v blízkosti hladinových čar, druhově, tvarově a věkově členité. Porosty, které zpomalují průběh povodňových vln a podporují jejich tlumivé rozlivy do nivy. Porosty, schopné zachycovat povodňové spláví. V zastavěných územích se pak ve větší míře uplatní porosty, nepříliš omezující povodňovou průtočnost. Zatímco vodní tok ve volné krajině by měl být doprovázen přirozeným břehovým porostem, případně rovnou lužním lesem, v zastavěných územích si v blízkosti potoka nebo řeky spíše představujeme "povodňový park".

Logický je i průmět této diferenciace do metod a nákladnosti péče o porosty. Každý chápe, že udržování městského parku, vystaveného podstatně větším zátěžím, je podstatně náročnější, než udržování lesa nebo nějakého háje ve volné krajině. Stejně tomu i s břehovými a doprovodnými porosty vodních toků. Péče o porosty v intravilánech prostě bude nákladnější než mimo sídla - a je možné diskutovat o tom, zda a případně jakým způsobem rozdíl v nákladech přenést na bedra obcí a měst.   

Význam starých, poškozených a tzv. netvárných stromů

Odstraňování starých, poškozených a netvárných (atypické či v pěstitelském smyslu defektní tvary kmenů a korun atp.) stromů a keřů vychází ze snahy udržovat břehové a doprovodné porosty ve stavu, kdy jsou nejlépe schopny plnit funkce, které jim správa vodních toků přisuzuje, a kdy nejsou zdrojem rizik souvisejících zejména s padáním stromů a jejich částí do průtočného profilu. Tato snaha je do jisté míry odůvodněná. Do jisté míry, při nedostatečném rozlišování vlastností a potřeb dílčích úseků vodních toků, však přesahuje rámec racionálního odůvodnění a stává se pouhým projevem lidské mentální úchylky, označované někdy pojmem planýrovací mánie.

Právě staré, poškozené a netvárné dřeviny mají značný význam pro vodohospodářské a ekologické funkce vodního toku a celého říčního perimetru. Lze uvést zejména tato hlediska:

  • podpora tvarové a hydraulické členitosti vodního toku ⇒ kořenové systémy, kmeny stromů, nachýlené a ležící části dřevin
  • hojná nabídka stanovišť a úkrytů pro živěnu, a to jak ve stojícím, tak v ležícím stavu ⇒ udržování biodiverzity
  • zpomalování velkých průtoků a podpora tlumivých rozlivů do nivy (většinou příznivě působící v nezastavěných částech území)
  • zdroj dřevní hmoty ⇒ ekologické funkce vodního toku
  • příhodně členitý vzhled říčního území

S vědomím možných škod by tedy mělo být odstraňování těchto stromů a keřů prováděno jenom výběrově, v dobře odůvodněném rozsahu, tam, kde působení výše uváděných funkcí může například ohrožovat zástavbu. Vhodnou strategií tu je vytyčování tzv. nebezpečných dílčích úseků vodních toků, do nichž zřejmě bude spadat větší část zastavěných území. V těchto úsecích bude prováděna náročnější údržba, naopak mimo ně by měla, být údržba prováděna s cílem zachovávání přírodě blízkého charakteru vodního toku a  jeho porostů.

Předpokladem přírodě blízkého charakteru porostů však zdaleka nemusí být zcela bezzásahový režim. Ten bude záležitostí spíše poměrně úzkého rozsahu zvláště chráněných území. V běžné krajině je s dlouhodobou vodohospodářskou a ekologickou udržitelností území slučitelné provádění přiměřených probírek, které mimo jiné slouží využití říčního území jako zdroje palivového i konstrukčního dřeva. Tyto zásahy by neměly zásadně měnit charakter a funkce porostů a vodního toku – což může nastávat při souvislejším mýcení porostů.

Údržba porostů - přiměřené probírky versus souvislejší mýcení

Tradičně byly břehové porosty vodních toků využívány – vzhledem k jejich obvyklé druhové skladbě - především jako zdroj palivového dřeva. Hospodáři měli zájem udržovat tento zdroj trvale dostupný, obvykle neměli zapotřebí porosty ničit. Prováděli tedy asi ponejvíce probírky, které bychom zřejmě z dnešního pohledu vnímali alespoň rámcově jako ekologicky přijatelné a udržitelné.

Mimo případy se zvláštními požadavky (například zvláště chráněná území, kde může být nakládání s porosty speciálně upraveno) mohou být probírky součástí dnešní ekologicky orientované správy vodních toků. Přijatelné jsou, pokud podstatně nemění vlastnosti a funkce porostů a vodních toků. Takové jsou ve volné krajině nejspíše probírky, zachovávající nebo podporující přirozenou tvarovou a věkovou členitost, přirozenou druhovou skladbu. Zachovávají nebo vytvářejí příležitosti pro přirozenou obnovu porostů. Tyto základní vlastnosti by měly mít probírky, ať již jsou prováděny s různými cíli. Těmi může být například:

  • získávání dřeva palivového, případně konstrukčního
  • podpora přirozené skladby porostů (například omezování výskytu kultivarů a invazních dřevin)
  • přiměřené pěstitelské zkvalitňování porostů, například preference nábytkářsky využitelných jedinců olší
  • racionální omezování výskytu nemocí dřevin
  • odůvodněné omezování vodohospodářských apod. rizik (odůvodněné udržování průtočnosti, odůvodněné omezování vzniku rizikového spláví,….)
  • udržování vitality porostů pařezovou obnovou
  • odůvodněné odstraňování povodňových škod, resp. změn.

Za přijatelné bývá obvykle pokládáno odstraňování jednorázově 10 až 20 % kmenů, při zachování souvislosti porostní kulisy. Důraznější zásahy mohou být přijatelné   v porostech více ovlivněných invazními druhy dřevin, kultivary, nemocemi dřevin. Ovšem čím důraznější zásah do vzrostlých dřevin, tím ohleduplněji by měl být prováděn k podrostu, z něhož pak vychází samovolná obnova porostu v žádoucí skladbě.  Probírka by neměla být zaměřena výběrově na staré a netvárné dřeviny – viz. výše – nebo na některé druhy domácích a stanovištně vhodných druhů dřevin. Nežádoucí jsou probírky, prováděné na základě nedoložených vodohospodářských pověr, v daných úsecích vodních toků neodůvodněné – zaměřené na eliminaci například vrb nebo dřevin, vyrůstajících z blízkosti hladinové čáry. Problematické bývá tzv. vyjednocování polykormonů na jednotlivé kmeny – potlačuje přirozené tvarové formy zejména olší a vrb, což jsou nosné dřeviny právě břehových a nivních porostů.

Jako ke správě vodních toků celkově, tak i k probírkám porostů je třeba přistupovat diferencovaně. Razantnější zásahy, výrazněji zaměřené na rizikové typy dřevin, mohou být přijatelné v úsecích a místech, kde je třeba dbát velké povodňové průtočnosti koryta vodního toku nebo říčního perimetru, v blízkosti komunikací, mostů atp. Naopak ve volné krajině, v úsecích, kde je cílem přírodní či přírodě blízký stav vodního toku, mohou být vhodné probírky přiměřeně umírněnější a měly by být šetrnější vůči dřevinám, které běžná technická praxe může vnímat jako rizikovější, z ekologického hlediska však jsou cenné (staré nebo poškozené stromy s dutinami,…).

Diferencovaně je vhodné vnímat i způsob provádění probírek a jejich dopady na půdní povrch břehů koryta a nivy atp. V přírodních či přírodě blízkých úsecích toků, kde setrvávají přirozené povrchy břehů a nivy s kvalitnější skladbou podrostní vegetace, lze spíše doporučovat zásahy prováděné šetrně, bez větších zásahů do povrchu (i když to nemusí být pravidlem – každé místo je třeba posuzovat podle konkrétních podmínek, disturbance povrchu může být příznivá až žádoucí i v některých zvláště cenných přírodních lokalitách). Naopak v úsecích degradovaných, kde jsou břehy pokryté nepřirozeně úživnými zeminami a porůstají buření, mohou být až žádoucí i dosti razantní zásahy, spojené s odstraňováním svrchního vegetačního a zeminového krytu.

Univerzální návody nepostihují jednotlivosti, každý případ by měl být posuzován zvlášť a se znalostí místních podmínek, včetně přírodovědných aspektů.

Odlišným přístupem oproti probírkám je souvislejší mýcení břehových porostů. Ve Středočeském kraji jsme se v posledních létech v oblasti správy vodních toků setkali s několika případy, které měly charakter nepřiměřeného poškození říčního prostoru – Jizera u Sojovic v roce 2012, Sedlecký potok nad Sedlčany v zimě 2012 – 2013. Při těchto zásazích byly úseky břehů v souvislých délkách ve stovkách metrů až v kilometrech souvisle zbaveny břehových porostů. Mezi důvody těchto zásahů bylo ponejvíce uváděno udržování povodňové průtočnosti, ovšem bez potřebného rozlišování konkrétního charakteru a vlastností dílčích úseků. Dále pak – v případě Sedleckého potoka - omezování výskytu chorob dřevin, vytlačování topolových kultivarů a omezování možných rizik souvisejících s pádem stromů atp. (Při následném zdůvodňování zásahu na Sedleckém potoce byla zmíněna i potřeba předcházet požadavkům kompenzací ze strany majitelů orné půdy. Což však bylo zdůvodnění neplatné. Jde o neupravený vodní tok, kde pro požadavky kompenzací škod, vznikajících zaplavováním zemědělských ploch, nenacházíme právní oporu. Navíc se v předmětných kilometrech nivy potoka žádná orná půda aktuálně nevyskytuje.) 

Se souvislějším mýcením břehových a doprovodných porostů mohou být spojena negativa:

  • Razantní nepříznivý zásah do přírodního prostředí, omezení životního prostoru mj. četného hmyzu, ptactva,….zásah poškozující biodiverzitu. Velmi pravděpodobně rušivý zásah do prostředí výskytu zvláště chráněných druhů živočichů nebo rostlin.
  • Výrazná změna světelných a teplotních poměrů ve vodním toku, která může být v řadě aspektů nepříznivá.
  • Ztráta tvarové a věkové členitosti porostu.
  • Po delší dobu působící eliminace pohledově významného prvku krajiny….někdy lze hovořit o nepříznivém ovlivnění krajinného rázu ve smyslu zákona č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
  • Výkyvy v působení porostů na průtokové poměry. Po smýcení se nejprve omezuje příznivý vliv porostů na povodňové průtoky (ve volné krajině žádoucí zpomalování průtoků, podpora nivních rozlivů, zachycování spláví), s jistým časovým odstupem pak může průtočný profil výrazně zarůstat stejnověkým mladým porostem z pařezové obnovy.
  • Poměrně rozsáhlé, necíleně provedené narušení půdního povrchu břehů může podpořit jejich ruderalizaci.

Obecně jsou probírky porostů, prováděné přiměřeně a za určitých podmínek, v rámci správy vodních toků přijatelné nebo v části případů přímo doporučení hodné. Naproti tomu souvislejší mýcení břehových a doprovodných porostů je obvykle třeba vnímat spíše jako rizikové až poškozující, tedy v praxi ekologicky orientované správy vodních toků spíše nežádoucí.

Obr. 9 Souvislé smýcení břehového porostu většinou nepředstavuje jeho údržbu, ale devastaci. Ničí mnoho příležitostí pro oživení, ničí tvrovou a věkovou členitost porostu. V ekologickém pojetí správy vodních toků jsou takové zásahy nepřípustné. Péče o porosty může probíhat formou uvážlivých probírek.

 

Referát přednesl Ing. Tomáš Just

AOPK ČR, KS Praha a Střední Čechy

Datapásmo, příslušejísí k referátu, je zde přístupné.

Regionální pracoviště Střední Čechy

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt