Ekologická správa vodních toků

 

v oblasti péče o jejich morfologický stav

 

 „Ekologický“ program správy vodních toků se nenaplňuje uskutečněním několika jednotlivých revitalizačních akcí, obvykle značně nákladných a s  lokálním účinkem. Již vůbec by neměl být připouštěn absurdní stav, kdy na jednom potoce probíhá ojedinělá revitalizační stavba, zároveň však na jiném potoce provádí správa toků údržbu, opravy nebo popovodňová opatření ve výrazně jednostranném technickém pojetí, poplatném přístupům z poloviny minulého století.

Účinné zlepšování stavu vodních toků vyžaduje soustavný tlak ve všech aspektech výkonu jejich správy - v celé síti toků při provádění běžné údržby, při formulování stanovisek k jakýmkoliv záměrům týkajícím se potoků, řek a niv, při běžných opravách, při řešení povodňových škod, při zajišťování protipovodňové ochrany.  Potřebné jsou posuny v péči o zeleň podél vodních toků, v přístupech k migračním překážkám a v nakládání se splavnými úseky vodních toků.

Obecně je potřeba důsledně rozlišovat mezi úseky v zástavbě a v její blízkosti a úseky ve volné krajině. Tyto typy úseků vodních toků se liší mírou prostorových omezení a požadavky na základní vodohospodářské funkce. V návaznosti na to se liší také možnostmi a dosažitelnými cíli revitalizačních a dalších zlepšujících opatření. Liší se rovněž požadavky a možnosti provádění běžné správy a údržby toků. Různou měrou v nich lze využívat a podporovat samovolné renaturační procesy.

V zastavěných územích a v jejich blízkosti je prioritou ochrana zástavby. Tu je většinou potřeba zajišťovat více méně technickými prostředky, včetně modifikovaných postupů přírodě blízkého zkapacitňování koryt, které se dnes zahrnují do oboru intravilánových revitalizací. Ve volné krajině je pak hlavním cílem přírodě blízký stav potoků a řek, podporující co nejpřirozenější průtokový režim, včetně přirozených mechanismů tlumení vzniku a průběhu povodní.

 

Obr. 1  Ve volné krajině je žádoucí, nakolik je to možné, obnovovat přírodě blízký charakter vodních toků, včetně přirozených tlumivých rozlivů povodní do niv.

Obr. 2 V zastavěných územích je prioritou ochrana zástavby, důležitá je pobytová a rekreační hodnota prostředí. V prostorově omezených podmínkách se někdy spokojujeme i jen s dílčími zlepšeními morfologického stavu koryt. (Otevření dříve zakrytého úseku Litovického potoka v Praze Ruzyni v roce 2011 – Magistrát hl. města Prahy.) 

Model ekologicky orientované správy toků se může naplňovat v dále popsaných přístupech, popsaných v následujících dílčích kapitolách:

Důsledná ochrana dochovaného stavu vodních toků a niv před zhoršováním

Samozřejmostí musí být velmi důsledná ochrana těch úseků vodních toků a niv, které se dochovaly v přírodním nebo v přírodě blízkém stavu. Představují velmi cenné části přírody a krajiny, patří k základům jak ekologické stability krajiny, tak vodohospodářské stability povodí. Neměly by být dál poškozovány. Tento požadavek platí  všude, ne jenom ve zvláště chráněných územích.

Požadavek nezhoršování má oporu v evropské Rámcové směrnici o vodní politice. Ta se ovšem netýká jenom úseků dochovaných v dobrém stavu. Plyne z ní obecný zákaz zhoršovat stav jakýchkoliv úseků vodních toků a povinnost zlepšovat ty toky, které jsou v nevyhovujícím stavu.Dále zhoršován by tedy neměl být ani stav technicky upravených vodních toků. Neměly by být prováděny dodatečné technické úpravy nebo opravy a rekonstrukce starých úprav, které by ještě více omezovaly členitost tvarů koryt, členitost proudění a migrační prostupnost.

Obr. 3  Úseky potoků a řek, které se dochovaly v přírodním nebo přírodě blízkém stavu, patří k nejcennějším částem naší krajiny. Jejich ochrana je prvním principem ekologicky orientované správy vodních toků.

Obr. 4  Z Rámcové směrnice o vodní politice plyne, že by dalšími nevhodnými zásahy neměl být zhoršován ani stav vodních toků, které byly v minulosti postiženy úpravami. To je důležité zvláště u technicky upravených toků, jejichž stav se již poněkud zlepšil působením samovolných renaturačních procesů.

Nezbytné nepříznivé zásahy lze provádět pouze výjimečně, jen v odůvodněném rozsahu, s co nejmenšími nepříznivými dopady a s přiměřenými kompenzacemi

Staré pojetí v podstatě předpokládalo, že správa toků má jakési obecné oprávnění provádět rušivé zásahy do prostředí potoků, řek a niv a zájmům ochrany přírody a krajiny ustupuje pouze ve vybraných případech, doložených speciálními zájmy, například výskytem zvláště chráněných druhů organismů.

 

V ekologicky orientované správě vodních toků je tomu naopak – ochrana příznivého ekologického stavu říčního prostředí je obecným a prioritním požadavkem. S ohledem na závazky vyplývající z Rámcové směrnice o vodní politice je ochrana a zlepšování ekologického stavu ve státním, a tedy veřejném zájmu.

Případné rušivé zásahy lze provádět pouze výjimečně a musejí být v každém jednotlivém případě zvlášť odůvodněny.

 

Nezbytné negativní zásahy do říčního prostředí by měly být přiměřeně kompenzovány. Například omezení tvarové členitosti v určitém úseku vodního toku může být kompenzováno revitalizací jiného, blízkého úseku, který dosud byl degradován technickou úpravou.

Obr. 5 V tomto místě ohrožovala říčka lesní cestu. Opevnění břehu tu je odůvodněným zásahem a bylo provedeno citlivým, nedevastujícím způsobem, kamenným záhozem.

Obr. 6 Dlážděný korzet není přiměřeným způsobem úpravy lesního potoka. I pro povodňově exponované úseky s velkými sklony existují řešení vhodnější, méně devastující, lépe spolupracující s tvárným zeminovým podložím a levnější. Niveletu dna lze stabilizovat například balvanitými skluzy. 

Respektování samovolného vývoje přírodních a přírodě blízkých úseků vodních toků

Vývoj koryta, včetně unášení a ukládání splavenin a plavenin, je přirozeným projevem vodního toku. K úlohám vodohospodářů by měla patřit ochrana podmínek pro vývoj, odpovídající morfologickému typu toku.  To samozřejmě nelze v kulturní krajině vykládat absolutně. Tam se již žádný vodní tok nechová úplně přirozeně, přinejmenším vzhledem k průtokovému režimu, určovanému celou plochou povodí. Proto se ani správa, vhodně směřovaná k podpoře přirozeného vývoje vodních toků, úplně neobejde například bez udržování stability koryt. Technickými zásahy je účelné korigovat jenom ty změny koryt, které objektivně něčemu vadí nebo představují nějaké riziko, tedy nejsou akceptovatelné. Každá dílčí změna by měla být posuzována jednotlivě a její korekce by měla být přiměřeně zdůvodněna.

Stabilita koryt by neměla být vnímána schematicky, staticky a nediferencovaně, jak se ve starém pojetí správy vodních toků často děje. Stabilitu koryta vodního toku ve volné krajině je třeba vnímat v dynamickém smyslu. Dynamicky stabilní koryto si zachovává hlavní tvarové a kapacitní parametry a poměr unášení a ukládání splavenin, při tom však může prodělávat tvarové změny například posouváním v nivě, vznikem a zánikem meandrů atp. Hlavním znakem nežádoucího narušení stability koryta pak je jeho celkové zahlubování. nemůže realizovat vývojem koryta do stran, se uplatní zesíleným vymíláním do hloubky.

Pokud koryto projevuje sklon k nestabilitě v podobě zahlubování a tento stav je třeba řešit technickými prostředky, měly by tyto prostředky být zaměřeny především ke stabilizaci dna. Ve vodohospodářské praxi se někdy projevuje snaha i v těchto situacích stabilizovat místa, v nichž se koryta nejviditelněji mění, tedy nárazové břehy v obloucích. Někdy pak lze s nadsázkou říct, že takový postup je jako léčení bolavé nohy kapáním do oka. Pro hloubkovou stabilizaci koryta je třeba zpevňovat dno.  Například formou záhozových příčných pasů, vložených do dna nejlépe v brodových místech (v přechodech mezi oblouky).

Samovolný vývoj vodních toků by měl být přiměřeně využíván i v úsecích technicky upravených. Tam ovšem hovoříme o procesech samovolných renaturací, které budou pojednávány v samostatné pasáži.

Obr. 7 Ve volné krajině, kde nepřiměřeně neohrožuje žádné oprávněné zájmy, nepředstavuje tento stav potoka nepořádek nebo zanedbanou údržbu. Jedná se o přirozený stav a vývoj. Ochranou tohoto vývoje dbá správce dobrého ekologického stavu vodního toku, a tím naplňuje významný požadavek Rámcově směrnice o vodní politice.

Úsporné a ekologicky šetrné provádění běžné údržby vodních toků

Pokud z nějakých důvodů nelze zcela akceptovat samovolný vývoj vodního toku, provádí se jeho údržba. V upravených i přírodních tocích je zejména udržována průtočnost odstraňováním splaveninových usazenin a naplaveného dřeva. Dále jsou opravovány poruchy, resp. změny tvarů koryt. Opatření tohoto druhu nepříznivě zasahují do ekosystémů vodních toků. Měla by tedy být vždy prováděna jenom pro popsatelné konkrétní užitky, jako je třeba ochrana staveb před zaplavováním nebo před destabilizací koryt. Tyto užitky by měly v dostatečné míře vyvažovat nejen náklady opatření, ale také  jejich nepříznivé dopady na morfologicko-ekologický stav vodního toku.

Odstraňování štěrkových lavic a naplaveného dříví nebo opravování břehových nátrží  přináší zejména tyto nepříznivé dopady:

  • rušivé zásahy do ekosystémů vodních toků a niv, včetně rušivých a ohrožujících vlivů na prostředí, v němž žijí zvláště chráněné druhy živočichů a rostlin;
  • opatření stírají tvarovou a hydraulickou členitost koryt toků, poškozují nebo zcela ničí stanoviště rozmanitých živočichů a rostlin;
  • opatření mohou - způsobem nežádoucím hlavně ve volné krajině - zmenšovat drsnost koryta, zrychlovat proudění a omezovat tlumivé povodňové rozlivy do nivy.

Vedle „oblíbených“ usazenin by měly být v obcích jako povodňové překážky hodnoceny nevhodně dimenzované a umístěné mosty a lávky, stavby a navážky nevhodně umístěné do říčních území a podobné objekty. Na ucpávání úzkých míst se za povodní ve velké míře podílí různý odplavitelný materiál, který lidé přímo v obcích hromadí v blízkosti vodních toků – dříví, řezivo, kolny a podobné stavby, autopřívěsy,…Součástí protipovodňové prevence by tedy mělo být také udržování elementárního pořádku v obcích.

Obr. 9 Při zajišťování potřebné povodňové průtočnosti koryt je třeba vyhledávat a řešit nebezpečná místa, kterými bývají nevyhovující mosty, lávky a propustky nebo různé stavby, navážky a skládky, nevhodně umístěné v říčních územích.

Obr. 10 Tradičním zdrojem povodňového spláví, které může při povodni ucpat úzká místa vodních toků, jsou skládky řezaného dříví a různých odplavitelných předmětů a nepořádků v nivách v obcích. Správa vodních toků by měla těmto zdrojům věnovat pozornost.

Každý zvažovaný dílčí zásah údržby toků by měl být prověřován kontrolními otázkami:

  • „Jaké ohrožení představuje tato štěrková lavice?“ V  úseku potoka ve volné krajině dospějeme třeba k tomu, že orientačně do úrovně „pětileté“ vody může omezovat průtočnost koryta a podporovat rozlévání povodňových průtoků do nivy - které to nevadí. Na větší povodně pak již tato lavice vzhledem ke své velikosti nemá velký  vliv.  Pak není účelné do usazeninové lavice zasahovat. 
  •  „Čemu vadí tato břehová nátrž?“ Pokud nátrž podemílá používanou cestu, je to důvod k opravě. Jinak ale není vhodné opravovat jakoukoliv nátrž za každou cenu.
  • „Jaké riziko představuje tento starý strom, který se nahnul do koryta nebo do něj spadl? Nakolik je nebezpečná tato skrumáž kmenů a větví? Škodí něčemu tato hráz, kterou vytvořil bobr? Čemu vadí kořeny toho starého pařezu v břehu potoka?“ Samozřejmě nutno vzít v úvahu, jak vypadají další kilometry toku, jak blízká jsou riziková místa (nedosatatečně dimenzované mosty atp.)

Při zásazích údržby, které jsou nevyhnutelné, přestože poškozují ekologický stav vodního toku, je vhodné vyhledávat možnosti přiměřených kompenzačních opatření. Například odtěžení štěrkové lavice v průtokově nepříznivém místě zastavěného území může být kompenzováno uložením vytěženého materiálu v místě toku, kde tím nebude zhoršen průběh povodní a naopak bude vytvořeno ekologicky hodnotné stanoviště nebo podpořen příznivý vývoj koryta.

Obr. 11 Břehové nátrže patří k přirozenému vývoji koryt, k rozvoji jejich tvarové a hydraulické členitosti. Jako závady by měly být vnímány a řešeny pouze v případech, kdy zřetelně nepřiměřeně ohrožují nebo poškozují nějaké oprávněné zájmy.

Podpora přirozených renaturací technicky upravených úseků vodních toků

Toto téma je pojednáno v samostatném článku.

Obr. 12  Skutečná naděje na celoplošné zlepšení stavu vodních toků, které byly v minulosti pokaženy technickými úpravami, je v samovolných renaturacích. Procesy rozpadu a zpřírodňování nevhodných úprav koryt je třeba ve vhodných místech a účelném rozsahu podporovat a korigovat. V tomto potoce asi bude vhodné časem odstranit uvolněné betonové tvárničky, případně je do jisté míry nahradit přírodním kamenivem.

Ochrana přirozené migrační prostupnosti a přirozeného podélného profilu vodních toků

Vodní toky byly v minulosti ve velkém rozsahu degradovány výstavbou příčných objektů – jezů a stupňů. Tyto objekty vytvářejí překážky v migraci vodních živočichů, zbavují vodní toky přirozené proudnosti a hydraulické členitosti (místo „řeky“ vzniká ve vzdutí „rybník“) a v řadě situací zhiršují průběh povodní. 

Cílem ekologicky orientované správy vodních toků je omezení těchto nepříznivých vlivů. Primárním řešením je odstranění migrační překážky. Pokud to není možné něbo vhodné, dochází na výstavbu rybích přechodů.

V prostředí ekologicky orientované správy vodních toků je třeba pokládat za příhodné, pokud starší jezové stavby podléhají samovolnému rozpadu a jejich vliv na vodní tok mizí. 

Obr. 13 Samovolný rozpad starého jezu znamená obnovu migrační prostupnosti i přirozeného vývoje podélného profilu vodního toku.

Uvážlivá opatření po povodních a přiměřené využívání pozitivních povodňových změn

Odstraňováním tak zvaných povodňových škod by se neměly nadělat další, zbytečné škody. Naopak je třeba využít to dobré, co i povodeň může přinášet. Jednotlivě a vzhledem k vlastnostem každého konkrétního úseku toku je třeba rozlišovat, který povodňový jev je akceptovatelnou změnou a který škodou, na niž je nutné reagovat nějakým nápravným zásahem. Morfologického potenciálu povodňových změn samozřejmě lze ve větší míře využívat ve volné krajině než v blízkosti zástavby.

Více v samostatné pasáži.

Obr. 14 Zbytečná, devastující prohrábka lesního potoka po povodni. Členité tvary koryta, zanechané povodní, byly zbytečně zničeny. Koryto je po zásahu hlubší a méně členité než dříve – a rychleji povede další povodeň. Neodpustitelné je zničení kořenových pletenců v březích, jejichž obnova bude záležitostí několika desetiletí.  

Propojení péče o morfologii vodních toků a niv s protipovodňovou ochranou

Izolovanost těchto dvou oblastí ve vodohospodářské praxi, v plánování a v dotačních programech představuje závažný problém současného vodního hospodářství v České republice. Významně omezuje efektivnost opatření, činěných v obou oblastech. Pro zlepšení je třeba hledat co největší soulad cílů, prováděných opatření a dosahovaných efektů - což je ostatně jeden z nosných principů vodního hospodářství v pokročilejších zemích EU. Je vhodné prosadit tyto zásady:

  • K základům protipovodňové ochrany patří ochrana a podpora přirozených povodňových rozlivů. To znamená chránit rozlivové plochy před zbytečným hrázováním a před zastavováním. Ve volné krajině podporovat přírodě blízké tvary a rozměry koryt, příznivé pro tlumivé povodňové rozlivy.
  • Protipovodňová ochrana se buduje účelným propojením technických a přírodě blízkých opatření. Například hrázová ochrana zastavěných území se buduje současně s revitalizací toku ve volné krajině, která podporuje tlumivé rozlivy v nivě.
  • I při provádění primárně protipovodňových opatření technického rázu (např. výstavba hrází nebo poldrů) se hledají možnosti ke zlepšení ekologického stavu toků a niv. Příkladem je přírodě blízké provedení říčního prostoru mezi ochrannými hrázemi. V tomto prostoru je žádoucí co největší rozsah přírodě blízké, tvarově a hydraulicky členité kynety, vyplněné běžnými a malými průtoky. Naopak výplňové a z funkčního i ekologického hlediska jalové bermy a suché svahy je vhodné prostorově minimalizovat.   Dalším příkladem může být přírodě blízké pojednání zátopové plochy poldru.
  • Nezbytná technická opatření se provádějí tak, aby měla co nejmenší nepříznivé ekologické dopady (například hráze se budují tak, aby chránily jenom skutečně zastavěné plochy). Nevyhnutelné  nepříznivé dopady technických opatření se kompenzují vhodnými revitalizačními nebo obecně krajinotvornými opatřeními.

Obr. 15 Toto není přírodní koryto podhorské řeky. Jedná se o revitalizační, člověkem vytvořené koryto řeky Iller u Seifenu, v jihozápadním Bavorsku. Toto koryto má trojnásobnou šířku proti dřívějšímu korytu technicky upravenému. Bylo postaveno jako součást souboru protipovodňových opatření, jehož cílem je zpomalovat postup povodní a chránit zástavbu, nalézající se v nivě. (Alpské štěrkonosné řeky se samozřejmě v České republice nevyskytují. Obrázek je zařazen jako ukázka přístupu k nakládání s vodními toky.)

Součástí péče o vodní tok je péče o nivu

Správci vodních toků by měli celkově aktivněji obhajovat vodohospodářské a ekologické zájmy v nivách v rámci příslušných jednání a řízení. Stav niv je třeba ovlivňovat hlavně v následujících aspektech:

  • Niva jako prostor pro průtok a přirozenou retenci vody è odsazování různých objektů, bránících rozlivu, nejčastěji starých a dnešním požadavkům již nevyhovujících ochranných hrází.
  • Niva jako prostor pro přírodu. Vodohospodářské funkce niv jsou dobře sladitelné s funkcemi přírodními. I tam, kde zatím není možné rehabilitovat ucelenější části niv, může moderně pojatá správa vodních toků začít od obnovy dílčích stanovišť - biocenter, v neformálním smyslu toho slova. I podél technicky upraveného toku lze najít pozemky, vhodné a dostupné pro dílčí krajinotvorná opatření - snížení a rozvolnění břehu, vyhloubení postranního zálivu, vyhloubení postranní tůně, založení lužního háje. I drobná zlepšení prospějí nejen přírodě, ale také rybářství a myslivosti. 
  • Niva a vodní tok jako prostor pro lidi. Standardem se stávají kvalitní stezky pro pěší a cyklisty podél řek, včetně bezpečnostních podjezdů pod mosty a podobných opatření. Stezky by ovšem měly být umísťovány nerušivě vzhledem k přírodně hodnotným částem niv a neměly by omezovat případné budoucí revitalizace vodních toků.

Zlepšení péče o břehové a doprovodné porosty

Starý koncept správy toků přiznával malý prostor porostům dřevin podél toků. Vnímal je spíše jako něco obtížného, co je vhodné eliminovat. Pokud má být správa vodních toků ekologicky orientována, je třeba změnit přístup. Porosty je třeba pokládat za důležitou součást vodních toků a niv a péči o ně za jednu z nosných součástí správy toků, pro niž budou správci dobře vybaveni.

Obr. 16  Z břehových a doprovodných porostů jsou nejdůležitější stromy, rostoucí přímo v břehové čáře. Jejich kořenové soustavy i kmeny jsou důležitým prvkem tvarové a hydraulické členitosti koryta. Stabilizují břehy koryta a základní průběh jeho trasy, zároveň však podporují vývoj podrobné členitosti břehů – často působí jako fixační body oscilačního vývoje břehové čáry. Zpomalují a rozptylují průběh povodní, což je vodohospodářsky významné zvláště v úsecích toků ve volné krajině.

Dále v samostatné kapitole.

Rehabilitace vodních toků, využívaných pro plavební účely

V České republice prodělaly – v dobách před druhou světovou válkou - systematické plavební úpravy střední a dolní Labe a dolní Vltava. Byly uplatněny dobové tvrdé kanalizační plavební úpravy, postižené řeky jsou velmi silně morfologicky degradovány. Byl uplatněn a dodnes se v podstatě udržuje koncept hladkých, souvislých a technicky opevněných břehů, vytlačení břehové vegetace z říčního profilu a odříznutí postranních vodních prvků, starých říčních ramen.

Zde nebudeme řešit otázku, zda plavba má vůbec na našich řekách místo…..jakkoliv rozsah morfologické degradace řek a značně problematický ekonomický obraz říční dopravy zde vzbuzují pochybnosti. Nicméně je nutné konstatovat, že má-li být u nás říční doprava zachována nebo dokonce rozšiřována, je nezbytné významně zlepšit vztahy mezi plavebními úpravami a říčním prostředím. Na již kanalizovaných úsecích Labe a Vltavy to znamená potřebu poměrně rozsáhlých revitalizačních opatření, která nás dostanou alespoň na úroveň moderního pojetí plavebních cest:

  • obnovení vazeb mezi (splavnou) říční kynetou a širším nivním prostorem – koncept přírodě blízkého říčního prostoru, provádějícícho i povodňové průtoky
  • opětovné napojení postranních ramen a navazujcíích vodních prvků na hlavní řečiště (mimořádně významné mimo jiné z hlediska rozvoje přirozeného zarybnění)
  • přírodě bližší tvarování břehů splavného koryta
  • připuštění rozvoje přírodě blízké břehové vegetace v říčním profilu.

Těmito směry by se vedle velkých revitalizačních opatření měla ubírat i každodenní správa vodních toků, například zúsporňováním údržby břehů splavných koryt.

Více v samostatné kapitole.

Obr. 17  Zastaralé pojetí plavební dráhy – z geometricky pravidlených  a starou dlažbou opevněných) břehů je odstraňována veškerá dřevinná vegetace. Údržba Labe pod Kolínem, 02/2012.

Obr. 18 Splavné koryto Neckaru v Bádensku – Württembersku. Modernější pojetí plavební dráhy umožňuje přírodě blízké břehy a břehové porosty v říčním profilu.

Autor textu: Just Tomáš

 

Regionální pracoviště Střední Čechy

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt