Pročišťování koryt

Pročišťování koryt vodních toků – ano, ale jenom tam, kde je to nutné

Po povodních se často volá po pročišťování koryt vodních toků od usazenin, které jsou vnímány jako překážky v průtočnosti, a tedy ohrožení protipovodňové bezpečnosti zástavby. K tomuto požadavku je ovšem třeba dodat, kde a za jakých podmínek je pročišťování účelné a vhodné. Rozhodně by se do koryt potoků a řek nemělo zasahovat kdekoliv a jakkoliv, protože to nemusí přinést žádoucí efekty a naopak to může uškodit jak průtokovému režimu, tak ekologickému stavu vodního toku.

Především je třeba rozlišovat mezi úseky vodních toků ve volné krajině a v zástavbě. V existující zástavbě a v její blízkosti je prioritou její ochrana před poškozením povodněmi. Koryto v obci sice nemusí vypadat jako technicky řešený kanál, nicméně požadavek dostatečné průtočné kapacity je zde na prvním místě. K udržování průtočnosti může patřit také odstraňování usazených splavenin. Například štěrkových lavic nebo drnem prorůstajících zemitých usazenin v blízkosti mostů a v podobných průtokově úzkých místech.

Jiná je situace ve volné krajině, v nezastavěných nivách mimo obce. Tam by měl být preferován přírodní nebo přírodě blízký stav potoků a řek. Tedy členitá a málo kapacitní koryta, která mají mimo jiné tu přednost, že podporují tlumivé rozlivy povodní do niv – což posiluje protipovodňovou ochranu níže ležících obcí. K takovým korytům zcela přirozeně patří také transport a ukládání splavenin. V případě technicky upravených koryt může zanášení napomáhat žádoucí renaturaci, tedy samovolné obnově přírodě blízkého stavu. Pokud je koryto vodního toku mimo obec zanášeno a toto zanášení skutečně omezuje průtočnost, pak ve většině případů to může být z hlediska níže položených obcí přínosem, protože povodňové průtoky se pak ve větší míře rozlévájí do niv. Takto dnes většinou vnímáme situaci i v těch úsecích, kde vodní toky procházejí zemědělsky intenzivněji využívanými plochami. Jejich obhospodařovatelé sice nemají ze zaplavování radost, ale lepší, když se více zaplaví polnosti, než zastavěná území obcí. (Ostatně, vodohospodářská a zemědělská politika v EU, prosazovaná i systémy dotací, směřuje k omezování orby v nivách, zejména v dosahu „stoleté“ vody.) Odstraňování usazenin z koryt potoků a řek ve volné krajině by tedy mohlo protipovodňové ochraně obcí spíše škodit, než prospívat.

Problematické jsou představy, že když se bude od splavenin více čistit celý tok, bude se jich méně ukládat na kritických místech v obcích. Potok nebo řeku nelze od splavenin „vyluxovat“. Fyzika vodního toku funguje tak, že vodní proud nese určité množství splavenin, a tím spotřebovává část své energie. Pokud se mu splaveniny ve větší míře odebírají, posiluje to tendenci proudu zmocňovat se materiálu na jiných místech. A v určitém zanášecím místě třeba u mostku v obci se příště objeví štěrková lavice zase, protože tam prostě tvary koryta a charakteristiky proudění jsou příznivé pro sedimentaci. Pravdou je, že v důsledku lidské činnosti v tocích a v povodích se mění charakter materiálů, unášených vodními toky. Ve velké části úseků našich potoků a řek je méně štěrku a naopak více jemných zeminových splavenin, tedy bahna, což například z hlediska života ryb, z nichž mnohé potřebují k rozmnožování štěrková trdliště, není příznivý vývoj. Ale to je jiná kapitola.

Jestliže z vodohospodářského hlediska je těžení splavenin, zejména štěrkových lavic, z koryt vodních toků ve volné krajině problematické, pak z hlediska ochrany přírody bývá výrazně destruktivní. Ponořené štěrkové lavice jsou nesmírně důležité pro život řady druhů ryb, korýšů(raci) a měkkýšů. Lavice jen příležitostně zaplavované jsou důležitými stanovišti plazů, obojživelníků, ptáků, ale například i řady druhů hmyzu. (Jako indikátor bohatosti oživení prostoru vodního toku mohou sloužit například některé druhy včel, které obývají právě dočasné biotopy říčních štěrkových lavic.) Proto se ochránci přírody, ať už ze státních úředních a odborných pracovišť nebo z občanských sdružení, proti zasahování do štěrkových nánosů silně ohrazují. Podporují je v tom ti rybáři, kteří dobře znají život potoků a řek. Kvůli přírodovědeckému významu usazenin bývá velmi důrazně vznášen požadavek, aby se jejich odstraňování přinejmenším neprovádělo živelně, ale bylo přinejmenším řádně projednáváno jako zásah do významného krajinného prvku. Tím se alespoň omezí škody.

Ovšem vliv usazených splavenin na povodňovou průtočnost se často přeceňuje, a to i co se týče intravilánových úseků vodních toků. Lze to demonstrovat na příkladu štěrkových lavic v Berounce po velké vodě roku 2002. Následující rok byl dost suchý, štěrkové lavice bylo v řece dobře vidět a bylo silně voláno po jejich odstraňování. Ovšem upravené říční koryto má kapacitu zhruba na úrovni Q5 („pětiletá“ voda). Pakliže sedimenty zaujímají v tomto korytě jednotky, pouze v ojedinělých místech desítky procent plochy průtočného průřezu, jejich vliv na skutečně nebezpečné, velké povodně může být jen malý. Navíc právě v tomto případě Berounky potvrdilo zkoumání Výzkumného ústavu vodohospodářského TGM z Prahy – Pobaby zajímavou okolnost. Štěrkové lavice, viditelné v řečišti po povodni, z větší části nejsou tvořeny tím samým materiálem, který ve stejných místech ležel před povodní. Již zhruba za „jednoleté“ vody se nesoudržné štěrkové splaveniny dávají do pohybu, jsou postrkovány, valeny a unášeny vodním proudem. Fluidizovaný materiál pak v době povodňové kulminace nepůsobí jako statická vzdouvací překážka. Štěrková lavice se pak znovu usadí v tomtéž nebo blízkém místě – protože tak to určují tvarové a proudové podmínky v korytě – v opadové fázi povodně, kdy se vodní proud zpomaluje a ztrácí schopnost kamenitý materiál unášet.

Štěrkové lavice ovšem mívají tu smůlu, že po povodních, kdy často nastává vzrušené hledání, „kdo za to může“, jsou první na ráně a samy se nemohou bránit. Lidsky lze chápat, že třeba pro funkcionáře obcí je snazší poukazovat na štěrkové lavice v korytě, než na překážky v povodňové průtočnosti, za jejichž existenci jsou jistou měrou odpovědní oni sami, případně jejich voliči. Ovšem často právě různé skládky, navážky, stavby nevhodně umístěné u vodních toků a v nivách, nekapacitní a k ucpání náchylné mosty a lávky, složiště dříví, odstavené automobily, garáže a králíkárny ohrožují povodňovou průtočnost v obcích mnohem více než štěrkové lavice. Kapitola sama pro sebe jsou jezy v blízkosti obcí. Obecně jsou vnímány jako užitečná vodní díla, která by měla být udržována ve funkčním stavu. Ale často se zapomíná na to, že mohou podstatnou měrou omezovat povodňový průtočný profil a rozhodovat o tom, že se „povodňový proud nevejde do řečiště a vyrazí mezi domy“.

Přes uvedené výhrady v řadě případů dojdou komise, posuzující povodňové škody, k tomu, že je vhodné do usazených splavenin zasahovat. Pak by rozhodně neměla být řeč o nějakém plošném „pročišťování“ delších úseků koryt, nýbrž by měly být důsledně uplatňovány principy diferenciace a odůvodněného výběru. Nejspíše může být zasahováno do usazenin v obcích, v průtokově kritických místech. Ve smyslu dnešní vodohospodářské právní úpravy, která výrazně chrání ekologický stav vodních toků, je nutné těžení sedimentů vnímat jako rušivou činnost, která by tedy měla být prováděna pouze v nezbytném a odůvodněném rozsahu. Debata v komisi pro povodňové škody by tedy neměla začínat požadavkem plošného těžení usazenin s tím, že „tato štěrková lavice by měla být vynechána, neboť je prokazatelně biotopem chráněného druhu XY“. Měla by začínat u toho že „tuto konkrétně vymezenou část usazenin je vhodné odstranit, neboť to přinese takové a takové efekty“.

Pokud je odstranění určité pasáže usazenin shledáno skutečně potřebným, při vlastním provádění by měly být uplatněny další dva užitečné principy – minimalizace doprovodných škod a kompenzace. Škody lze minimalizovat například tím, že se při těžení co nejméně naruší břehy vodního toku a co nejméně se bude rušivě zasahovat do vegetace břehů. Kompenzace může mít různé podoby, podle místních podmínek. Lze například vytěžit usazeniny ve středu koryta, a u břehů naopak vymodelovat mírně sklonité plážky, které umožní rozvoj ekologicky cenného příbřežního mělkovodí – a mohou přijít vhod třeba i rybářům nebo rekreantům. „Sklopení“ břehů do mírných a proměnlivých sklonů také může napomoci ekologickému stavu vodního toku

Autor textu: Just Tomáš

Regionální pracoviště Střední Čechy

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt