Berounka

Řeka Berounka vstupuje do Středních Čech pod Zvíkovcem. Hluboce zaříznuté údolí, které se vine až po Nižbor, patří k přírodně  a krajinářsky nejcennějším územím kraje a tvoří osu chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko. Berounka teče v tomto úseku převážně přírodě blízkým korytem. Hlavní morfologickou degradaci zde představuje sled jezů, které vytvářejí překážky v migraci vodních živočichů a zbavují řeku přirozené spádnosti, proudnosti a hydraulické členitosti. Naštěstí jezová vzdutí na sebe nenavazují zcela souvisle, což řece nechává alespoň dílčí proudné úseky.

Alespoň otázku migrační prostupnosti se snaží řešit výstavba rybích přechodů. V posledních letech postavili soukromí provozovatelé malých vodních elektráren s podporou operačního programu Životní prostředí rybí přechody u jezů v Nezabudicích, Nižboře, Hýskově a Berouně. Jedná se o postranní koryta s příčnými řadami balvanů.

Město Beroun bylo vždy ohrožováno a vážně poškozováno povodněmi na Berounce a na Litavce, ústící do Berounky na dolním okraji města. V posledních letech, po škodách z povodně roku 2002, byl v Berouně postaven systém technické protipovodňové ochrany. Tvoří jej ochranné valy a stěny podél břehů řeky. Významná byla přestavba dříve pevného jezu na jez pohyblivý, který lze za povodní sklápět; zároveň s touto akcí byla postavena u levého břehu jezu nová malá vodní elektrárna a rybí přechod. Bohužel dosud nebylo pamatováno morfologické rehabilitace koryta Berounky ve městě. Geometricky pravidelné koryto je více zbaveno členitosti, než je nezbytně nutno. V tomto ohledu ještě poskytují suché bermy po stranách koryta jistý prostor pro přírodě blízké rozvolnění kynety. To by jistě říční prostor pozvedlo vzhledově i z hlediska jeho pobytové a rekreační hodnoty.

Pod Berounem prochází řeka přírodovědecky a krajinářsky mimořádně cenným a rekreačně atraktivním skalnatým údolím v chráněné krajinné oblasti Český kras. Hodnoty údolí a řeky nepříznivě ovlivňuje skutečnost, že Berounka od Berouna prakticky po ústí do Vltavy u Zbraslavi v minulosti prodělávala technické úpravy. V jejich důsledku, přes dílčí pokroky samovolných renaturačních procesů, je koryto tvarově zjednodušené, břehy jsou napřímené, často se starým dlážděným opevněním, které je sice skryté pod nánosy a pod vegetací, přesto stále poměrně účinně brání dynamickému stranovému vývoji koryta. Geometrizované koryto s pevnými břehy vytváří málo příležitostí pro rozvoj ekologicky velmi významných mělčin, přechodových břehových partií a štěrkových povrchů, dočasně obnažených povodněmi. Břehové porosty dřevin nejsou v nejlepším stavu – jednak v nich dosud dožívají starší liniové výsadby topolových kříženců, jednak jsou silně poškozeny chorobami dřevin, zejména infekčním chřadnutím olší. (Phytophthora alni – viz napříkladhttp://www.crs-sus.cz/ryba/clanky/olse-metodika.pdf).

Dalším významným prvkem degradace dolní Berounky je opět fragmentace jezy, které vytvářejí migrační překážky a okrádají řeku o přirozenou spádnost. Staré pevné jezy jsou sice relativně nízké, v některých sídlech na povodňově aktivní řece ovšem mohou zřetelně zhoršovat dopad povodní na zástavbu – to jsou případy jezů v Třebáni, Řevnicích, Dobřichovicích a Černošicích. Povodí Vltavy, s.p., připravuje výstavbu rybích přechodů u jezů na dolní Berounce. Tato snaha však vedle tradičních prostorových a pozemkových problémů naráží na to, že Berounka je v plánovacích dokumentech resortu dopravy stále vedena jako vodní tok určený k zesplavnění. Tato blokace pochází ze socialistických dob, kdy se počítalo s výstavbou přehrady v údolí nad Křivoklátem a s lodní dopravou produktů tehdejšího plzeňského strojírenství do zemí RVHP. Dnes jsou tyto představy zcela mimo realitu jak hospodářsky, tak vzhledem k zájmům ochrany přírody a krajiny….nicméně formálně dosud nebyly odstraněny a blokují nejen rozvoj obcí na Berounce, ale také řešení otázky migrační prostupnosti řeky pro vodní živočichy.

V uplynulých desetiletích se výrazně zmenšila zátěž řeky znečištěním hlavně z Plzně, díky čemuž již dnes není Berounka řekou, jejíž voda po stránce kvality kolísala mezi stavy „podezřelý“ a „průmyslová havárie“, jak tomu bývalo ještě v sedmdesátých letech. Nyní nutno spatřovat velký potenciál další ekologické – a návazně i pobytové, rekreační a rybářské rehabilitace dolní Berounky – ve zlepšování jejího morfologického stavu.

Tu je třeba zaměřit pozornost na poměrně rozsáhlé úseky jalových suchých berem, do nichž by bylo možné rozvolnit říční kynetu do přírodě blízkého stavu. Přestože i povodňovou nivu Berounky zaplňuje velké množství rozmanité chatové a podobné zástavby, jak se ukázalo v roce 2002 povodňově dosti nevhodně situované, rozsáhlé volné bermy či jim podobné nivní pozice se dochovaly v řadě dílčích úseků údolí. V některých lokalitách by bylo možné rozvolněním kynety i významněji zvětšit povodňový průtočný průřez řeky, a tím docílit přinejmenším místních zpomalení postupujících povodňových vln. Povodí Vltavy, s.p., ve spolupráci s firmou Vodohospodářský rozvoj a výstavba Praha a s finanční podporou operačního programu Životní prostředí, zahájilo v nedávné době prověřování takových možností studiemi rozvolnění berem pod Berounem, pod Tetínem a u Srbska. Ukazuje se, že opatření tohoto druhu jsou z technického hlediska proveditelná, budou však teprve muset získávat větší podporu ze strany obcí…jejichž zástupci jsou u nás zatím obeznámeni spíše s pasivní technickou protipovodňovou ochranou (hráze, stěny), než s dynamickým pojetím v podobě přírodě blízkého rozvolňování kynety.

Významným krokem ke zlepšování morfologického stavu řeky je omezování některých zásahů v rámci správy vodního toku, které nejsou nezbytné, a přitom významně poškozují říční stanoviště a probíhající procesy samovolné renaturace koryta. Takovými zásahy bylo nepřiměřené odstraňování štěrkových usazenin, které v minulosti prakticky systematicky likvidovalo ekologicky mimořádně cenné mělčiny a štěrkové lavice, a horlivé opravování jakýchkoliv povodňových „škod“ – narušení povrchů břehů a nivy. Ekologicky orientovaná správa vodního toku takové zásahy celkově omezuje. Citlivě rozlišuje podmínky zastavěných území, kde mohou být některé rušivé zásahy spíše akceptovatelné vzhledem k požadavkům ochrany zástavby, a volné krajiny, kde by měl být cílem přírodě blízký stav vodního toku. Bere v úvahu skutečná rizika, související například se štěrkovými lavicemi – která byla v minulosti výrazně přeceňována zejména v porovnání s jinými typy povodňových překážek, jakými jsou některé stavby či navážky nevhodně umístěné v nivě.

Z morfologického hlediska trpí dolní Berounka spíše nedostatkem kvalitnějšího štěrkového materiálu, který je v dnešní době do značné míry nahrazován jemnějšími erozními zeminami (štěrku málo, bahna ale máme dost). Viditelné štěrkové lavice se objevují hlavně v rozšířených místech pod šikmo umístěnými jezy, kde bývají rychlosti proudění příliš velké na usazování jemných zemin, ale ne dost velké pro unášení štěrků. V suchých rocích, jako bylo v roce 2003 po povodni roku 2002, se štěrkové lavice ve větším rozsahu obnažují a lidé mají dojem, že „ucpávají“ řeku. Většinou ale štěrkové lavice zaujímají malou část průřezu vlastní říční kynety a tím spíše celého povodňového průtočného průřezu.

Poslední průzkum 08/2014.

Podstatnou záležitostí je záměr těžení stavebních štěrků a následného vytvoření rozsáhlých těžebních jezer v nivě Berounky mezi Zbraslaví a Radotínem, nad ústím do Vltavy. Tento záměr, který může přinášet významná ohrožení, ale také poměrně zajímavé možnosti rozvoje říční krajiny, prezentují v této kapitole dva samostatné příspěvky – textový komentář z roku 2012 a stanovisko, které v roce 2011 podávalo středisko AOPK ke změnám pražského územního plánu.

 

Obr. 1 Rybí přechod v Nižboře, postaven s podporou operačního programu Životní prostředí. Zároveň soukromí investoři postavili novou malou vodní elektrárnu.

 

Obr. 2 Rybí přechod v Hýskově, postaven s podporou operačního programu Životní prostředí – také zároveň s výstavbou MVE. 

 

Obr. 3 Rybí přechod v Berouně, postaven s podporou operačního programu Životní prostředí – zároveň s výstavbou MVE a přestavbou pevného jezu na pohyblivý.

 

Obr. 4 Technicky upravené koryto řeky v Berouně postrádá podrobnou členitost. Jemné rozvolnění břehových partií (proměnlivé sklony břehů, detailně členěný průběh břehových čar, výhonové struktury z kamene) by nezmenšilo povodňovou průtočnost koryta a výrazně by zlepšilo jeho vzhled i ekologickou hodnotu.

 

Obr. 5 Levobřežní (zde pohled proti proudu)  niva Berounky (či povodňová berma ?) pod Berounem představuje velkou rezervu pro přírodě blízké rozvolnění řečiště. Jedním z efektů by bylo zmenšení zpětného povodňového vzdutí směrem k městu. Předválečná pevnůstka, řopík (Ředitelství obranných prací), z jehož vrcholu byl snímek pořízen, by působila zajímavě, pokud by se ocitla na ostrůvku v rozšířeném říčním korytě…..

 

Obr. 6 Berounka u Tetína. V minulosti regulované koryto je napřímené, břehy opevněné dlažbami, břehový porost tvoří ekologicky a krajinářsky nepříliš ceněná liniová výsadba topolových kříženců. Přírodě blízké rozvolnění pravobřeží by zde významně zlepšilo ekologickou hodnotu řeky a zatraktivnilo hlavní turistickou vstupní bránu do Českého krasu.

Obr. 7 Na dolní Berounce vzácné projevy samovolné renaturace, zde Šimunkův štěrkový ostrůvek v řečišti, se pod Tetínem daří chránit díky zájmu AOPK ČR, správy chráněné krajinné oblasti Český kras.

 

Obr. 8 Další pasáž regulačního břehu Berounky s výsadbou topolových kříženců, jehož rozvolněním by bylo možné zlepšit stav významné partie Českého krasu.

 

Obr. 9 Uměle napřímené koryto mezi Srbskem a Karlštejnem je doprovázeno povodňovými bermami. Další příležitost k rozvolnění řečiště.

 

Obr. 10 Členitý svět štěrkových lavic pod jezem v Řevnicích – jeden z malých kousků země, kde se regulovaná řeka snaží obnovit svůj přirozený charakter. Lze se domnívat, že pokud jsou na snímku zachyceny nějaké „povodňové překážky“, pak těmi významnějšími jsou jez a mlýn. 

 

Obr. 11 Suchá říční berma v Letech. Místo těžení štěrků z říčního koryta by bylo lepší razantně rozšířit řečiště do této bermy. Vedle zlepšení ekologického stavu řeky by to jistě přineslo významnější zvětšení povodňového průtočného průřezu, než jakého může být dosahováno těžbou štěrků z koryta – která má po ekologické stránce devastační vliv.

 

Obr. 12 Představu o pojmu „přírodě blízké rozvolnění“ může dávat v roce 2012 dokončená revitalizace téměř tří kilometrů Dunaje u Hundersingen v Bádensku-Württembersku. Tato část Dunaje se typologicky příliš dramaticky neodlišuje od naší dolní Berounky. Foto 2014.

 

Obr. 13 Představu o pojmech „ochrana štěrkových splavenin a aktivace splaveninového režimu“ může dávat revitalizace asi kilometru řeky Iller u Vöhringen, na hranici Bavorska a Bádenska-Württemberska, dokončená v roce 2014. Jde o odlišný, alpský typ řeky, nicméně základní přístupy jsou inspirující. V rámci revitalizační stavby je řečiště rozšiřováno a takto získané štěrky jsou hrnuty do koryta….aby se řeka nevhodně nezahlubovala, je třeba aktivovat splaveninový režim, v minulosti poškozený podélnými úpravami koryta a výstavbou jezů a přehrad. Provedení revitalizační stavby je dosti hrubé, dotvoření detailů se ponechává na řece.

 

Obr. 14 Jalová povodňová berma po levé straně řeky v pohledu z nové cyklostezky mezi Lety a Dobřichovicemi.

 

Obr. 15 Samovolný vývoj břehových porostů dodává Berounce nad Dobřichovicemi přírodě blízký ráz.

 

Obr. 16 Rozlehlá povodňová berma v Dobřichovicích je pečlivě udržovaná a vede novou cyklostezku, ale celkově vyvolává pocit jisté bezradnosti. Nemohlo by se tady vlnit, případně větvit říční koryto? Bylo by více přírody, lépe by to vypadalo, byl by větší povodňový průtočný průřez…..a zbývalo by méně povrchů k sekání trávy.

 

Obr. 17 Jez v Černošicích……

 

Obr. 18……je z těch jezů, které jsou schopny za povodní nepříjemně zdvíhat zavzdutí do zástavby. Toto byla jen menší povodeň v lednu 2011.

 

Obr. 19 Vzdouvání povodně do zástavby vlivem pevného jezu v Černošicích….bohužel máme k dispozici jenom snímek, zachycující vzdouvání do provizorní chatové zástavby…

 

Obr. 20 Mezi Černošicemi a Radotínem jsou v Berounce místa, kde nadějně probíhá samovolná renaturace.

 

Obr. 21 Přírodovědecky cenná, rybářsky a rekreačně atraktivní přirozeně proudná Berounka u Radotína. Tato místa by byla zavzduta, pokud by byl realizován nesmyslný záměr výstavby nového jezu pod Radotínem. Ve skutečnosti zde řeka nepotřebuje zavzdutí – pro plavbu, která se nebude nikdy realizovat – ale naopak další revitalizaci, kterou by byly setřeny poškozující vlivy starých technických úprav. Pokud dojde ke vzniku štěrkových těžebních jezer v nivě Berounky nad ústím do Vltavy, revitalizace řeky by byla vhodným doplnění, resp. kompenzací tohoto záměru.

Autor textu: Just Tomáš

Regionální pracoviště Střední Čechy

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt