Litavka

Litavka počíná v Brdech nad Lázem na Příbramsku, jako jediný vodní tok přetíná svým údolím pásmo Brd a teče k severu do Zdic, Králova Dvora a Berouna, kde ústí zprava do Berounky.

Litavka a její přítoky, z nichž nejvýznamnější jsou Chumava a Červený potok (neplést s Červeným potokem na Slánsku), odvodňuje území, v němž velké rozlohy zaujímají táhlé svahy Brd, včetně níže ležících nezalesněných, zemědělsky využívaných svahů. Dále pak významné úseky Litavky a jejích přítoků jsou různě technicky upravené, ve významných částech povodí byly v minulosti velmi důsledně upraveny drobné vodní toky, primárně odvodňující podbrdská pole. To jsou podstatné okolnosti, které Litavce dávají charakter povodňově velmi aktivního vodního toku.

Zdice, Králův Dvůr a Beroun však trpěly povodněmi z Litavky již v minulosti, před prováděním rozsáhlejších úprav. Několik povodní s rozsáhlými škodami se odehrálo ve druhé polovině 19. století. Část prostředků, získaných na následná ochranná opatření, bohužel byla využita způsobem, který dnes vnímáme jako značně problematický. Kromě zkapacitňujících úprav Litavky  přímo v postižených sídlech, které lze pokládat za odůvodněné (způsob provádění je další věc), byla na přelomu 19. a 20. století provedena souvislá technická úprava celých dolních asi 18 kilometrů říčky, od ústí do Berounky po Libomyšl. Dosud meandrující až divočící řečiště, poměrně dramaticky se vyvíjející ve velké šířce nivy a využívající této šířky k povodňovým rozlivům, bylo nahrazeno přímým, poměrně kapacitním kanálem, souvisle opevněným břehovými dlažbami, fragmentovaným sledem zděných stupňů. Dodnes můžeme chválit kvalitní řemeslné provedení zejména oněch zděných stupňů. Musíme však konstatovat, že tato úprava, sloužící primárně zájmům tehdejších vlastníků zemědělské půdy v údolí, nejen významně degraduje Litavku z hlediska morfologicko – ekologického, ale také se obrací proti původnímu záměru, chránit před povodněmi sídla na dolním toku, hlavně Beroun. Tato úprava zřetelně zrychluje postup povodňových vln a omezuje jejich tlumivé rozlivy do nivy.

Lze hovořit o tzv. „povodňovém paradoxu“, což je jev, který se vyskytoval nejen za c. a k. Rakouska – Uherska. Finančních prostředků, získaných zřejmě do značné míry ve vzrušené atmosféře po povodních, bylo využito k tomu, aby se poměry učinily pro průchod dalších povodní ještě horšími.

Litavka je vodním tokem s širokým poměrem mezi běžnými a povodňovými průtoky a s častým výskytem větších povodní. Také je tokem s velkými morfologickými kontrasty. Některé úseky jsou degradovány poměrně drsnými technickými úpravami, také se ovšem na Litavce vyskytují úseky morfologicky velmi živé, s tvary, jaké se v podmínkách Středočeského kraje vyskytují vzácně.  

Ekologický stav Litavky nepochybně významně ovlivňuje příbramská aglomerace. Odtud nebývají uváděny neobvyklé problémy s čištěním komunálních odpadních vod, nicméně i při slušné úrovni čištění jde o velký zdroj, který nutně vyvolává poměrně velkou úživnost recipientu – vodního toku, přijímajícího vyčištěné vody z čistírny odpadních vod. Problémem však zřejmě stále zůstává kontaminace Litavky a její nivy toxickými kovy, která souvisí s důlními a průmyslovými činnostmi v příbramské oblasti. Zřejmě působí i historické vlivy, jako výluhy ze starých důlních hald. Nedisponujeme bližšími údaji, nicméně hovořívá se o nadstandardní kontaminaci říčního pásu, včetně spodních vrstev sedimentů, toxickými kovy. To může být, vedle morfologické degradace toku technickými úpravami a znemožnění migračními prostupnosti příčnými stavbami, důvodem toho, že oživení Litavky zřejmě významněji zaostává za možnostmi, které by odpovídaly vodnímu toku dané velikosti a typu.  

Litavka zřejmě nebude z prostorových důvodů dějištěm větších revitalizačních staveb, prioritou zřejmě není například ani výstavba rybích přechodů u stávajících jezů a stupňů – překážek je příliš mnoho a efekty výstavby rybích přechodů by zřejmě nebyly dost výrazné. Pro ochranu a zlepšování stavu Litavky po stránce morfologie a oživení se tedy nabízejí spíše přístupy trpělivého využívání dílčích příležitostí ke zlepšení, které se naskytnou při výkonu správy toku:

  •       Důsledně chránit dílčí úseky i jednotlivá místa v nivě, dochovavší se v přírodě blízkém či přírodním stavu, úseků živě se vyvíjejících. Stav těchto úseků a míst nekazit dalšími zásahy technického charakteru.
  •       Upustit od některých rutinně zavedených, avšak vodohospodářsky neúčelných a ekologicky poškozujících postupů, například odstraňování usazených splavenin v některých místech koryta.
  •       Kde je to vhodné, chránit a podporovat procesy samovolné renaturace koryta. (Pro posuzování vhodnosti a přijatelnosti je užitečné zřetelně rozlišovat úseky v zástavbě obcí a úseky ve volné krajině.) Postradatelné prvky technických úprav, které se rozpadají nebo jsou nějak poškozeny, neobnovovat, v případě nutnosti opravovat, ale přírodě blízkými způsoby (opravy opevnění kamennými záhozy atp.)
  •     Uvážlivě přistupovat k povodňovým změnám koryta, nesnažit se po každé povodni vše za každou cenu vracet do dřívějšího stavu. Využívat povodňové změny, které rozvolní koryto, odstraní nebo poškodí nežádoucí technické úpravy. To se týká také jezů a stupňů.
  •      Vyhledávat i drobné příležitosti, jak v rámci správy a údržby vodního toku zlepšovat jeho stav – místní posílení členitosti drobným rozvolněním koryta, vytvoření nesouvislých prohlubní ve dně koryta (à hloubková členitost), rozvolnění břehu s obnažením povrchu pro samovolný nálet semen dřevin,…).

 

Obr. 1 Horní úsek Litavky v obcích Láz, Bohutín a Podlesí charakterizují rozmanité technické úpravy koryta, které historicky ne zcela úspěšně čelí velkým vodám, kombinované s dílčími úseky v relativně přírodě blízkém stavu. Po povodni 2002 se tu začíná uplatňovat metoda oprav poškozených částí koryta rovnaninami z velkých balvanů. V zastavěných územích je tento přístup z hlediska ekologického stavu vodního toku jistě lepší, než nějaké dláždění. Pro nezastavěná území jsou rovnaniny příliš tvrdé a zbytečně nákladné.

 

Obr. 2 V tomto prostoru se vyskytují také dílčí úseky, dnes již se dá říct raritní, zcela tvrdě kanalizované betonem. Takové zrychlovače velkých vod jistě nemají dobrý vliv na níže ležící zástavbu a měly by být odstraněny a nahrazeny přírodě blízkými úpravami.

   

Obr. 3 Stará odpadní halda pod Kovohutěmi. To může být jeden ze zdrojů kontaminace povodí toxickými kovy.

  

Obr. 4 Pro změnu velmi pěkný, přirozeně se vyvíjející úsek Litavky nad Trhovými Dušníky. Takové úseky je třeba chránit před jakýmikoliv úpravářskými snahami.

  

Obr. 5 K Litavce patří Příbramský potok. Zde jeden z poněkud depresivních úseků na dolním okraji města.

 

Obr. 6 Podivný jez z betonových prvků, někdy v minulosti postavený na Příbramském potoce na dolním okraji města, se rozpadá. Nerušit, neopravovat, po času vysbírat ty betony.

  

Obr. 7 Příbramský potok pod městem, pozoruhodné kombinace snaživého bujení přírody a starých technických prvků, zde dešťového kanalizačního odlehčovače (který umí koryto potoka svátečně vyzdobit rozmanitým fekálním splávím).

  

Obr. 8 Různé pokusy stabilizovat potok tvrdými úpravami naštěstí nebyly ani důsledné, ani technicky kvalitní a jejich části se postupně rozpadají. Pokus čelit tendenci napřímeného úseku potoka k zahlubování výstavbou tuhého zděného stupně nebyl příliš úspěšný. Přírodě bližší masivní zához kamenivem by vhodnější, levnější a nejspíše by lépe spolupracoval s tvárným zeminovým prostředím koryta. 

  

Obr. 9 Stupeň v korytě Litavky nad Trhovými Dušníky (cca 2012) působí jako migrační překážka a zároveň připravuje kus říčky o přirozenou spádnost. Vodní proud tedy činí správně, když se snaží tento stupeň zrušit. Dobová mánie stabilizace koryt spádovými příčnými stavbami nadělala na našich potocích a řekách mnoho škod. Přitom tuhé stavby stupňů představují v korytech vodních toků cizorodý prvek i v technickém smyslu. Přírodě blízké stabilizace, pokud již je nezbytné koryto uměle stabilizovat, tedy kamenné záhozy, balvanité pasy a skluzy apod., se snadno přizpůsobují tvarovým změnám dna a břehů koryta. A bývají migračně prostupné pro vodní živočichy.

 

Obr. 10 Úprava koryta Litavky hrubou rovnaninou byla v Trhových Dušníkách provedena po povodňovém roce 2002. Nutno ji pokládat za provizorium – zástavbě poskytuje jenom slabou ochranu, přitom svou přílišnou tvarovou pravidelností vodní tok morfologicky degraduje. Snahy o lepší řešení ale narážejí na nedostatek prostoru. Což tak rozšířit povodňový koridor na úkor postranních cest, které zřejmě obsluhují hlavně zadní příjezdy do zahrad? Vést ochrannou linii v plotech pozemků (občané si tam beztak lepí všelijaké ochranné zídky) a cestu pojmout jako občas zaplavovanou uvnitř koryta? Bohužel myšlenka občas zaplavované cesty je zatím v našich poměrech příliš novátorská…..

   

Obr. 11 Kořenová čistírna odpadních vod obce Trhové Dušníky. V minulosti se potýkala s problémem síranového kvašení uvnitř filtračního tělesa, kde panují bezkyslíkaté poměry. (V nedaleké Obecnici byla v 90.letech, v dobách ekologického nadšení pro tento typ zařízení, rovněž postavena kořenová čistírna. Následně však byla pro neuspokojivé výsledky doplněna či nahrazena tradiční čistírnou mechanicko-biologickou.)

  

Obr. 12 Vstupujeme do nejzajímavější části nivy Litavky, do úseku Trhové Dušníky – Hluboš.

 

Obr. 13 Niva je údajně nevyužívaná v souvislosti s kontaminací toxickými kovy z příbramské těžební a průmyslové oblasti. Asi i díky tomu se zde může Litavka dramaticky samovolně vyvíjet, kombinujíc prvky meandrace a divočení koryta.

  

Obr. 14 Chránit, nerušit, nezasahovat, nestabilizovat! Zásahy by znamenaly poškozování morfologického stavu vodního toku.

  

Obr. 15 Živá meandrace.

  

Obr. 16 Správce vodního toku, tlačený k odtěžování různých lavic naplavených štěrků, asi bude jiného názoru, ale: Litavka zde skutečně nemá nadbytek kvalitnějšího, štěrkového splaveninového materiálu.

  

Obr. 17 Nejlepší úsek Litavky zakončuje jez u Bratkovic. Před časem se uvažovalo o výstavbě rybího přechodu. Dnes se spíš ukazuje, že bude efektivnější nechat jez spadnout.

  

Obr. 18 Mlýn u Bratkovic.

 

Obr. 19 Jízek, vytvářející migrační překážku pod Bratkovicemi, se vydal nadějnou cestou samovolného rozpadu.

 

Obr. 20 Do sevřenějšího údolí u Dominikálních Pasek vstupuje Litavka v přírodě blízkém korytě, zde s náznaky divočení.

  

Obr. 21 Stará úprava koryta v Čenkově, tvořená betonovými prvky, se rozpadla za povodně v roce 2002. Byla nahrazena rovnaninou z velkých balvanů. Pro zastavěné území rámcově přijatelné řešení, prospělo by méně rovnat líc rovnaniny.

  

Obr. 22 Pokud již je z nějakých důvodů potřeba v luční nivě omezovat stranový vývoj koryta, tento způsob přírodě blízkého usměrnění řadou balvanů je celkem přijatelný.

  

Obr. 23 Dřevouhlená vysokopecní huť Barbora v Jincích, technická památka z počátku 19. století.

   

Obr. 24 Technická úprava Litavky u Jinců. Svislé břehy z betonu a kamenné dlažba – řešení nepřiměřené tomu, že tento úsek Litavky teče podél louky. Vysoká úroveň morfologicko-ekologické degradace koryta, zrychlování průběhu povodní, koryto neprostupné pro lidi a zvěř,….Tento úsek potřebuje revitalizační přestavbu.

 

 

Obr. 25 Tento balvan nedávno někdo vytáhl z koryta Litavky. Jeden pohled na věc: Odstranění překážky v průtočnosti. Druhý pohled: Ničení přirozené geodiverzity (podle Cílka).

  

Obr. 26 Poškození koryta pod Rejkovickým mostem povodní roku 2002 bylo řešeno touto úpravou. Nepřiměřeně tvrdé, ekologicky devastující a nákladné řešení vzhledem k tomu, že po stranách koryta leží zahrady a louky.

  

Obr. 27 Nátrž v levém břehu koryta pod Rejkovicemi byla řešena masívní rovnaninou. Jedná se o technicky, nákladově a ekologicky přiměřené řešení nátrže v přírodním lesním svahu?

  

Obr. 28 Přirozeně se vyvíjející koryto v ploché nivě nad Lochovicemi.

  

Obr. 29 Povodňovému vývoji koryta na horním okraji Lochovic se někdo snažil čelit zaražením stupně ze štětovnic. Zohyzdění přírodě blízkého koryta a zbytečné (a zřejmě též neprávní – kdo by dovolil takový objekt?) vytvoření migrační překážky pro vodní živočichy.

  

Obr. 30 Starý stupeň či jez (jez tvoří vzdouvací objekt, vystupující nad úroveň dna koryta, kdežto stupeň vytváří pouze výškový skok – dno nad stupněm je v úrovni přelivné hrany) v Lochovicích patří k těm příčným stavbám, které tvoří nejen migrační překážku, ale také povodňovou. Povodňové vzdutí, resp. zvýšení úrovně horní hladiny vlivem objektu může podporovat povodňové zaplavování okolní zástavby.

 

Obr. 31 Koryto Mezi Lochovicemi a Libomyšlí bylo v minulosti upravováno, od té doby se ale vrátilo k přirozenému rázu.

  

Obr. 32 První vysoký stupeň či jez jednotné úpravy z počátku 20. století, která svazuje Litavku 18 kilometrů nad ústím do Berounky. Z koryta se nějak vytratila voda……

  

Obr. 33 V korytě opravdu skoro nic neteče.

  

Obr. 34 Zde je vysvětlení – skoro všechen průtok odebrala postranní malá vodní elektrárna. V délce přívodního kanálu od stupně k elektrárně je Litavka téměř bez průtoku. Dohlíží někdo nad tím, zda provozovatelé elektráren neodebírají neoprávněně mnoho vody a nepoškozují tím derivované úseky vodních toků?

  

Obr. 35 Zde již standardní úprava se zděnými stupni. Litavka je těmito stupni okradena o spád,  o přirozenou proudnost a o energii, která by jinak mohla být využita pro přirozený tvarový vývoj koryta.

  

Obr. 36 Upravené koryto a nová zástavba pod Libomyšlí.

 

Obr. 37 Jez či stupeň v Chodouni je ukázkou kvalitní kamenické práce. Vzdouvání vody na horním okraji obce, v plochém terénu nivy, však může za povodní podporovat zaplavení zástavby.

  

Obr. 38 Obec má s povodněmi neblahé zkušenosti, proto je koryto pod stupněm zbavováno sedimentů. Tím se však podstatný problém stupně nevyřeší…..

  

Obr. 39 Upravené koryto Litavky mezi Chodouní a Zdicemi.

  

Obr. 40 A další stupeň……

  

Obr. 41 Vegetace jenom zakrývá degradovaný stav upraveného koryta.

  

Obr. 42 Úsek Litavky podél dálnice nad Popovicemi byl povodní v roce 2002 hodně rozbit. Následně zde Povodí Vltavy, s.p., provedlo poměrně přírodě blízkou stabilizační úpravu koryta. Základem konstrukcí jsou masivní kamenné záhozy a rovnaniny, pokrok proti dřívějším dlažbám a betonovým dnovým prahům. Ve volné krajině mohlo být koryto ještě rozevřenější, tvarově členitější, s proměnlivějšími sklony břehů a hlavně větším prostorem pro příbřežní mělčiny. V zastavěném území by toto provedení bylo velmi vhodné.

  

Obr. 43 Proti předcházejícímu úseku byla zklamáním a krokem zpět protipovodňová úprava, která byla o několik let později provedena v navazujícím úseku v Popovicích u králova Dvora (Program protipovodňové prevence MZe). Koryto zbytečně geometrizované, nedostatečně členitá kyneta, zbytečně mnoho prostoru v příčném průřezu koryta zaujímá jalový svah, opevněný masivní rovnaninou. (Raději hlouběji založit břehovou stěnu a rozšířit kynetu, zatápěnou běžnými průtoky.) Zleva zužuje kynetu vyvýšená suchá berma. Nahlíženo přes otázku využití povrchů: V půdorysu koryta příliš mnoho ekologicky málo aktivních povrchů.

  

Obr. 44 Navazující etapa rovněž protipovodňové úpravy, v Králově Dvoře, je o něco lepší. V pohledu je patrno, že alespoň po levé straně byla snaha o přírodě blížší, tvarově proměnlivější provedení břehu kynety. Dno kynety je rovněž více členěné. Problém nedostatečně aktivního prostoru, ztráceného vpravo masivní přirovnaninou, ovšem zůstává. (Pohledy na stavbu jaro 2014.)

 

Obr. 45 V tomto úseku s proměnlivými tvary kynety lze hovořit o přírodě blízké protipovodňové úpravě. Zde je pokrok proti etapě v Popovicích zvláště patrný.

 

Obr. 46 V tomto úseku, u budovy městského úřadu Králova Dvora, je zvláště patrno problematické využití vnitřního prostoru povodňového koryta. Opevnění svahu rovnaninou nebo záhozem je zřejmě levnější než hlouběji zakládaná břehová zeď, ale stavba se nedělá kvůli tomu, aby se do říčního profilu aplikovalo co nejvíce kameniva. Svoji cenu má jednak povodňový průtočný průřez, jednak ekologicky aktivní povrch koryta, daný zejména běžně zatopenou plochou kynety – a v těchto položkách zde není koryto optimálně řešeno.  Vzniká též otázka, zda nebylo možné v tomto dílčím úseku rozvolnit koryto do nezastavěné plochy vpravo, a tím ušetřit na jeho konstrukci.

  

Obr. 47 Povodeň v červnu 2013 vytvořila v korytě rozestavěné protipovodňové úpravy na dolním okraji Králova Dvora nátržovou stěnu. V té se obratem usadila kolonie břehulí říčních. Stavba se k této kolonii chovala šetrně, nechala ji dohnízdit. Následně vedli ornitologové a AOPK ČR jednání se stavebníky o možnosti zakomponování tohoto živého svahu do protipovodňové stavby.

  

Obr. 48 Toto řešení se však nepodařilo z administrativních a pozemkových důvodů prosadit. Dle podmínek ochrany druhu, stanovených krajským úřadem, byla nad rámec původního projektu stavby zřízena gabionová stěna s hnízdními trubkami. Dle pozorování v červenci 2014 se zatím ptáci neodhodlali tuto stěnu obsadit.

  

Obr. 49 Dolní část protipovodňové stavby sousedí zleva s polem. Nebylo možné alespoň levý břeh koryta provést v rozvolněnějších, proměnlivých tvarech? Je nezbytné u koryta, které je navrženo na průtočnost na úrovni Q100 (stoletá voda), trvat i na stabilizaci na úrovni Q100, pokud navazující terén představuje pole? Nebylo by efektivnější provést méně náročnou stabilizaci a po případných povodních opravovat jenom ty škody, které vzniknou a budou muset být opravdu odstraněny?

  

Obr. 50 Litavka pod dálnicí v nivě mezi Královým Dvorem a Berounem.

  

Obr. 51 Jedním z problémů zejména dolního toku Litavky jsou invazní rostliny, hlavně křídlatka japonská.

  

Obr. 52 Závěrečná úsek Litavky v Berouně je omezen zdmi, vypadá a funguje jako kanál. Pozitivum – alespoň dno je přírodní, bez stupňů.

Autor textu: Just Tomáš

Regionální pracoviště Střední Čechy

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt