Ochrana přírodních vodních toků

Úseky, které se dochovaly v přírodním nebo přírodě blízkém stavu, představují nejcennější části sítě vodních toků. Patří k nejcennějším částem naší přírody a krajiny vůbec. Nevhodnými zásahy lze jejich charakter velmi rychle setřít a jejich funkce poškodit. Naopak náprava úseků, které byly jednou poškozeny, je obtížná a málokdy z hlediska přírodní autenticity plnohodnotná. Nemělo by smysl provádět drahé a organizačně náročné revitalizace technicky upravených vodních toků a zároveň připouštět, aby jiné toky, dosud přírodní nebo přírodě blízké, byly technicky upravovány nebo jinak znehodnocovány.

Ochrana potoků a řek, jakož i mokřadů, tůní nebo postranních říčních ramen, dochovaných v přírodním nebo přírodě blízkém stavu, je tedy nutně prioritním úkolem. Patří k hlavním zájmům jak ochrany přírody a krajiny, tak vodního hospodářství.

Tento přístup má oporu v českém zákonu č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Ten označuje vodní toky a jejich nivy jako významné krajinné prvky, které mají být chráněny před rušivými zásahy. (Zásahy do významných krajinných prvků nemohou být prováděny bez souhlasu příslušných orgánů ochrany přírody.) Má rovněž oporu v evropské Směrnici 2000/60/ES z roku 2000, stanovující rámec pro činnost ES v oblasti vodní politiky („Rámcová směrnice“).  Dle této směrnice nemá být stávající ekologický stav vodních toků dále poškozován, naopak má být zlepšován.

Nelze si samozřejmě představovat, že by v naší kulturní krajině mohly ustat jakékoliv rušivé zásahy do vodních toků a jejich niv. Připouštět však lze jenom zásahy nezbytné, dostatečně odůvodněné, s minimálním rozsahem škodlivých účinků, pokud možno s přiměřenou kompenzací. Při výjimečných situacích, jakými by mělo být povolování a provádění takových zásahů, by měly být uplatňovány zásady:

  • minimalizace škodlivých dopadů na ekologický stav vodního toku a nivy
  • přiměřená kompenzace těch škodlivých dopadů, ke kterým nevyhnutelně dojde.

Hlavní funkce přírodních vodních toků, které je třeba chránit:

  • udržování pomalých (běžných i povodňových) odtoků vody z krajiny – funkce vázaná na velký prostorový rozsah, velkou tvarovou členitost a malou průtočnou kapacitu koryt
  • zadržování vody v zeminových vrstvách niv – funkce vázaná na mělkost koryt
  • velká samočisticí schopnost – funkce vázaná na velkou tvarovou a hydraulickou členitost koryta a dlouhé doby, po něž jím voda prochází
  • bohatost a pestrost přirozeného oživení – funkce vázaná na velký prostorový rozsah a velkou všestrannou členitost prostředí vodního toku.

    Obr. 1 Přírodní, úpravami nepoškozený úsek Hodkovského potoka – přítoku Sázavy ve Zruči nad Sázavou. Nepoškozování přírodních úseků potoků a řek je kategorickým požadavkem ochrany přírody a krajiny a jedním ze základních přístupů ekologicky orientované správy vodních toků.

    Obr. 2 Požadavek nezhoršování ekologického stavu vodních toků, plynoucí z rámcové směrnice o vodní politice EU, se vztahuje také na vodní toky, které byly v minulosti poškozeny úpravami, ale následně prodělaly alespoň částečnou renaturaci. Potok na obrázku byl kdysi upraven do podoby odvodňovacího příkopu, poté mu ale zazemňování a zarůstání  začalo vracet přirozenou mělkost a členitost břehových linií. Opětovné probagrování do podoby kanálu by znamenalo poškození ekologického stavu.

     

    Autor textu: Just Tomáš

    Regionální pracoviště Střední Čechy

    Vyhledávání

    Regionální pracoviště

    Regionální pracoviště
    Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
    Skrýt