Ochrana přírodních potoků

Chraňme přírodní potoky - pomáhají nás chránit před povodněmi a před suchem

Článek uveřejněný v časopisu Veřejná správa v roce 2007

Každá obec má v katastru nějaký potok nebo aspoň potůček. Některé úseky potoků jsou přírodní a některé technicky upravené, a podle toho se různě chovají a různě vypadají. Někde se lidé na potok rádi dívají a naslouchají mu, jinde vnímají spíš problémy, které s ním jsou spojeny. Problémy ovšem nevznikají primárně tím, že někde teče potok. Teče přes vesnici nebo někomu kolem domu, protože to místo u potoka si někdy někdo z lidí vybral. Problémy vznikají tím, že naše chování a nároky na životní prostor kolidují s přirozenými vlastnostmi vodních toků, zejména s občasným výskytem velkých vod, které potřebují víc místa než běžné průtoky. Odedávna vymezujeme svůj životní prostor vůči živlům, ovlivnění potoků a jejich povodí lidskou činností je nezbytným průvodním jevem hospodaření v krajině. Ovšem co se týče vodních toků, dneska se ukazuje, že jsme toho chtěli příliš, a nyní pociťujeme problémy.

Mnohé vodní toky a jejich nivy v minulosti prodělaly technické úpravy. Ty nám sice mají sloužit, ale také mají svoje negativa. Degradují vodní toky jako přírodní složky krajiny a také mohou mít nepříznivé efekty vodohospodářské. Mohou nevhodně ovlivňovat průběh povodní i prohlubovat dopady sucha.

Technicky upravený potok v zemědělské krajině. Je nadměrně zahloubený a kapacitní. Ztráta členitosti znamená zásadní ekologickou degradaci. Takové koryto soustřeďuje a zrychluje průběh velkých vod a za sucha naopak přispívá k nadměrnému odvodnění krajiny. Aby rychle proudící voda koryto nevymlela, musí být uměle opevněno.

Věnujme se vodním tokům ve volné krajině, mimo zástavbu obcí. I na těch probíhaly ve velkém rozsahu technické úpravy. Měly sloužit hlavně dvěma účelům - a v obou aspektech se může nadměrná nebo nevhodná aplikace obracet právě proti vodohospodářským zájmům. Prvním hlavním účelem byla ochrana zemědělsky využívaných ploch před častým zaplavováním „malými“ povodněmi. Výstavba technicky řešených koryt o kapacitě v rozmezí „dvouleté“ až dvacetileté vody“ měla chránit ornou půdu i louky nebo měla zlepšovat využitelnost ploch dříve obtížně obhospodařovatelných. Druhým, úzce navazujícím hlavním důvodem provádění technických úprav v krajině bylo odvodňování zemědělsky, v menší míře též lesnicky využívaných ploch. Zahloubená upravená koryta umožňují vyúsťování soustav trubních drenáží. Technická úprava do jisté míry chrání sousední plochy před povodní, ale současně průběh povodně soustřeďuje a zrychluje a zesiluje její nepříznivé dopady na níže ležící části povodí (známý efekt „posílání povodní po vodě“). V důsledku tohoto efektu dnes mnohé obce uvnitř svých zastavěných území nepříznivě pociťují vliv technických úprav potoků, které byly provedeny v povodích nad nimi - zejména rychlý a silný nástup takzvaných bleskových povodní, které působí hlavně svými dynamickými účinky a vydatným transportem splavenin. Celkově se dnes ukazuje, že rozsáhlé úpravy vodních toků, které byly během uplynulého století prováděny k ochraně zemědělských ploch ve volné krajině, do jisté míry kolidují s dnešními velkými nároky na protipovodňovou ochranu zastavěných území obcí a měst. Také odvodňovací funkce technických úprav toků a na ně navazujících drenážních soustav může mít také negativní aspekty - mimo jiné prohlubuje nepříznivé jevy, když nastanou sucha. Méně viditelným, ale možná ještě horším dopadem masívního odvodnění půd v naší krajině jsou změny jejich vlastností, zejména mineralizace a rozpad struktury a následně zhoršování schopnosti půd hospodařit s vodou a se živinami.

Užitečnost a účelnost technických úprav vodních toků je samozřejmě otázkou vhodnosti každé konkrétní aplikace a míry jejich uplatnění v krajině jak vzhledem k jejich negativním efektům, tak i k účelům, pro něž byly prováděny. Zřetelné nepříznivé efekty dnes naznačují, že vhodná míra technické přestavby vodních toků v krajině byla značně překročena. Navíc mnohé úpravy nebyly ani v době svého vzniku plně účelné nebo se z různých důvodů nepovedly. O řadě zásahů, při nichž se potoky a řeky měnily v příkopy a kanály, více než reálné hospodářské přínosy rozhodovala potřeba plnit politicky stanovený plán a zaměstnávat meliorační výrobní odvětví. Svou roli hrály i takové faktory, jako podléhání dobovým návykům a takzvanému planýrovacímu pudu. (Přirozená, mnohdy však nesprávně směřovaná tendence lidí zpřehledňovat, zjednodušovat a organizovat jimi ovládaný prostor.) V dnešní době také slábne význam některých zájmů, pro něž byly dříve úpravy prováděny - například ustupuje intenzivní zemědělské využívání některých částí niv.

Přírodní koryta jsou zpravidla poměrně mělká a proti upraveným korytům mají malou průtočnou kapacitu. Vynikají velkou tvarovou členitostí, která je základem jejich ekologické hodnoty. Velikost a tvary koryta napomáhají tomu, že se voda za povodní vylévá do okolní nivy a v korytě samotném se nevyvíjejí tak velké rychlosti proudění, jako v korytě technicky upraveném. Díky tomu je toto koryto poměrně stabilní i bez umělého opevnění.

V současnosti dospíváme k přehodnocování stavu vodních toků v katastrech obcí a ke změnám našeho nakládání s nimi. Vedou nás k tomu i problémy s povodněmi a se suchem, které sílí zřejmě s probíhajícími změnami klimatu. Avšak hluboké, napřímené a vydlážděné kanály na místě potoků nám přestávají vyhovovat i z důvodů řekněme kulturních. I když to tak vždycky nevypadá, kulturně vyspíváme, rostou naše požadavky na kvalitu a vzhled prostředí v němž žijeme a dokonce i na stav přírody a krajiny. Snad tento náš „evropský“ vývoj vytrvá. Jako nám už dneska vadí smetiště na kraji vsi, zanedlouho budeme nespokojeni s geometrizovaným kanálem, vyloženým tvárnicemi, pokud by na jeho místě mohl téct přírodně členitý potok. Kdo by o tomto trendu pochyboval, ať se podívá k pokročilejším sousedům, třeba do Bavorska. Také tam během 19. a 20. století vydatně kanalizovali a dláždili, a dneska je na pořadu dne, kde je to vhodné a účelné, obnovování přírodního charakteru potoků a řek. Revitalizační zásahy jsou přitom koncipovány tak, aby současně přispívaly k ochraně před povodněmi a před extrémním suchem.

Různé požadavky na vodní toky v obcích a ve volné krajině

V obcích je samozřejmě hlavní ochrana před povodňovými škodami, a tedy zde mají opodstatnění dostatečně kapacitní a stabilní koryta. Dlouho tuto funkci plnily nevzhledné kanály, zbavené členitosti. Z ekologického hlediska představují výrazně ochuzený prostor a z pohledu lidí nepřispívají k pobytové hodnotě prostředí obce. Časy se ale mění a začíná se prosazovat snaha řešit i kapacitní koryta v intravilánech tak, aby měla jakousi základní ekologickou hodnotu a přijatelný vzhled. I ve velmi stísněných podmínkách, když koryto musí být z obou stran opatřeno zdmi, může být členité alespoň dno - již jen členitý kamenitý povrch dna může rozhodnout o tom, že i tento úsek toku bude obyvatelný pro ryby. Ve větších korytech, kde jsou velké rozdíly mezi malými běžnými průtoky a průtoky povodňovými, může být dobrým řešením malá, velmi členitá kyneta pro běžné průtoky, vložená do velkého povodňového koryta. U nás jsou tyto trendy nové, ale třeba v sousedním Německu jsou intravilánové revitalizace koryt vodních toků, zpravidla spojené s komplexním řešením protipovodňové ochrany, vcelku standardní záležitostí. Do dobrého stavu potoků, které jsou vnímány jako cenné části obcí, se pokládá za vhodné investovat někdy i dost značné prostředky - samozřejmě se značnou podporou ze strany státu.

Šablonovité technické úpravy se v minulosti přenášely z intravilánů do volné krajiny. Jak bylo uvedeno, sloužily tam hlavně ke zlepšování dostupnosti a využitelnosti zemědělsky obhospodařovaných ploch. Obecně mohou tyto úpravy přinášet negativa ve dvou oblastech:

  • Ekologické - potoky po technických úpravách jsou z hlediska přírody a krajiny těžce degradované. Zásadní ztrátu jejich členitosti nutně pociťují i rybářství a myslivost.
  • Vodohospodářské - velká, kapacitní a hluboká technicky upravená koryta zrychlují povodňové i běžné odtoky vody. Za povodní zrychlují a soustřeďují tečení vody, a tím přispívají ke koncentraci a růstu povodňových vln a omezují tlumení povodňových vln rozléváním vody do niv. Za sucha se nepříznivě projeví jejich příspěvek ke zbytečnému odvodnění vrstev nivních zemin.

Moderně pojaté vodní hospodářství si začíná uvědomovat, že ve volné krajině jsou jiné podmínky než v zástavbě obcí, je tam vhodné stanovovat jiné požadavky a s vodními toky jinak zacházet. A že koncept souvislé technické upravenosti „od pramene po Hřensko“, nebo kam která voda teče, nepředstavuje řešení, které by bylo reálně slučitelné se všemi dnešními požadavky a podmínkami. Přednost začíná dostávat přírodní charakter potoků a řek ve volné krajině. Revitalizace, jako jednu z cest k tomuto stavu, začínáme objevovat také jako prostředek příznivého ovlivňování vzniku a průběhu povodní. Stává se potřebným podporovat rozlévání povodní v nezastavěných pasážích niv, a to zčásti i na úkor zemědělské využitelnosti těchto území, aby se posílila ochrana zastavěných území obcí. Ale než se začne vydávat peníze za revitalizace, je potřeba zajistit prvotní úkol - ochranu těch vodních toků, které se v naší krajině dochovaly v přírodním nebo alespoň v přírodě blízkém stavu.

Vliv potoků ve volné krajině na vznik a průběh povodní

Tady bude zajímavé zmínit, jak se přírodní a technicky upravené potoky v krajině liší co do vlivu na povodně.

Když na nějaké povodí dopadne přívalový déšť, voda z jednotlivých jeho částí se stéká potůčky a potoky. Tak vzniká primární povodňová vlna, která bude z tohoto povodí postupovat do dalších území. Tato vlna je větší a silnější, když se v závěrném profilu povodí najednou sejde voda z větší části jeho plochy. Ve většině případů to funguje tak, že čím „rychlejší“ jsou potoky v povodí, tím větší v něm vznikne povodňová vlna. A rychlé jsou technicky upravené, napřímené a vydlážděné potoky o velké průtočné kapacitě. Přírodními koryty, která jsou relativně malá, velmi členitá a hydraulicky drsná, postupují povodňové průtoky podstatně pomaleji. Tento vliv může být v jednotlivých konkrétních případech různý, ale obecně je poměrně významný. Velmi orientačně lze říci, že v povodích drobných toků, která jsou významná pro vznik bleskových povodní, ohrožujících řadu obcí, se může technická upravenost koryt těchto toků projevovat, oproti stavu s potoky přírodními, zvětšením kulminačních úrovní i velkých povodní v řádu desítek procent. V takovém řádu se také mohou odehrávat příznivé efekty případného obnovování přírodního charakteru toků - revitalizací. Znamená to, že ochrana přírodních potoků nebo revitalizace technicky upravených sice nejsou z hlediska protipovodňové ochrany všeřešící, ale mohou být dost významné.

Sledujme dál povodňovou vlnu, jak postupuje údolím, v němž se střídají pasáže volné, nezastavěné nivy a vesnice nebo města. V jejich zástavbě může povodeň způsobovat škody, a proto tam jsou logicky vybudována kapacitní koryta, která mají co nejvíce omezovat rozlévání vody mezi domy. Ale v nezastavěných úsecích niv se mohou povodňové vlny naopak rozlévat, zpomalovat, a tím tlumit. Hydraulika hovoří o efektu transformace povodňové vlny rozlivem v nivě. O tom, nakolik se povodeň rozlije do nivy a ztlumí, rozhoduje také stav koryta potoka, říčky nebo již řeky. Pokud je koryto přírodní, tedy malé, mělké, členité a drsné, nevejde se do něj příliš velká část průtoku a povodňová vlna se velkou měrou rozlévá do nivy. Naproti tomu technicky upraveným korytem protéká povodňová vlna soustředěně a rychle. Proti následujícím obcím se ve velkém, přímém a hladkém korytě rozebíhá jako beranidlo. Přitom efekt omezení tlumivého rozlivu, který se běžně může pohybovat rovněž v řádu desítek procent velikosti kulminačního průtoku, se projevuje i za povodňových průtoků, které jsou podstatně větší než kapacita koryta. Tak například koryto, upravené na „pětiletou vodu“, což už znamená dost velký kanál, významně soustřeďuje a zrychluje postup povodňové vlny i za povodně „padesátileté“ nebo větší a omezuje transformační účinek nivního rozlivu na tuto povodeň.

Mělké a členité přírodní koryto, které má relativně malou průtočnou kapacitu, podporuje rozlévání povodňových průtoků do nivy. To přispívá k tlumení jejich průběhu, což může mít příznivý vliv na rozsah povodňových škod v níže ležících obcích.

Co dělat: Přírodní potoky v krajině chránit, technicky upravené revitalizovat

Prvním požadavkem moderního, ekologicky orientovaného vodního hospodářství je ochrana těch potoků a niv, které se ve volné krajině dochovaly v přírodním nebo přírodě blízkém stavu. Tato zásada má dnes oporu v hlavním evropském vodohospodářském předpisu, kterým je tak zvaná Rámcová směrnice o vodní politice (celým názvem Směrnice 2000/60/ES Evropského parlamentu a Rady z 20.10.2000, stanovující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky). Stanovuje mimořádně důležitý požadavek - nezhoršovat ekologický stav vodních toků. Mimo jiné to v podstatě znamená stop stav dalším ekologicky degradujícím technickým úpravám - žádné další napřimování nebo zahlubování koryt. Technické úpravy, které jsou přeci jen nezbytné například kvůli ochraně obcí, by měly být prováděny jenom v nejnutnějším rozsahu a pokud možno vyvažovány vhodnými kompenzačními opatřeními. Pravda, některé sektory našeho vodního hospodářství si závaznost požadavků Rámcové směrnice začínají uvědomovat s jistým zpožděním a ekologicky nepříznivé a současně funkčně problematické technické zásahy do toků se u nás občas objevují ještě i po přistoupení k EU. Ale život nás nejspíš naučí, že na respektování směrnice je vázána mimo jiné i možnost našeho vodního hospodářství čerpat evropské finanční prostředky. Tento výchovný moment by mohl být poměrně silný.

Přistoupení k ochraně přírodních a přírodě blízkých koryt vodních toků samozřejmě žádá určité posuny v nazírání. Je třeba si zvyknout na to, že zejména ve volné krajině neznamená přírodní, neudržovaný stav potoka nepořádek a zanedbanost. I když to pro nás nevychází lichotivě, nepořádkem je to, o co potoky „obohatil“ člověk - igelity, láhve, pneumatiky. Odstraňování takového nepořádku je významným úkolem péče o vodní toky.

Druhým požadavkem je rozumná, nedegradující údržba vodních toků v rámci jejich běžné správy, vhodně diferencovaná podle toho, zda se jedná o úseky v zástavbě, nebo ve volné krajině. Uvnitř obcí je třeba více pečovat o průtočnost a o pořádek v korytě. Naproti tomu v těch úsecích ve volné krajině, kde je vhodné podporovat přírodní stav a vývoj vodního toku a tlumivé rozlévání povodní do nivy, může být údržba dost úsporná. Racionální orientace správy vodních toků by se měla týkat také zásahů a opatření po povodních - zejména ve volné krajině není účelné všechny povodňové změny řešit technickými zásahy, naopak mnohé z nich mohou znamenat cenný příspěvek k samovolnému zlepšování ekologického stavu potoků a řek - k renaturaci.

Na technicky upravených vodních tocích pak jsou aktuální opatření, zaměřená ke zlepšování jejich stavu. I to vyplývá z evropské Rámcové směrnice o vodní politice. Ta ukládá zlepšovat ekologický stav narušených vodních toků. Ve volné krajině může jít více či méně o přibližování přírodnímu stavu. V intravilánech a v jejich blízkosti je cílem rozumné skloubení potřebné průtočnosti a stability s obnovou základní ekologické funkčnosti, přijatelného vzhledu a pobytové hodnoty vodních toků a jejich okolí. Těmito směry vedou dvě cesty, které se mohou různě prolínat a doplňovat. Jednodušší a podstatně lacinější, ale většinou dlouhodobější je využívání samovolných renaturací. Radikálnější a nákladnější jsou revitalizace - oblast, kde se bagr stává dobrým pomocníkem ochrany přírody a krajiny. Těmto postupům se budeme podrobněji věnovat v navazujících příspěvcích.

Schématické znázornění, jak různě může vypadat povodí nad obcí. Ve kterém případě je obec více ohrožena povodněmi z dešťových přívalů, případně též splavováním bahna z povodí?

Podélná diferenciace údolí z hlediska provádění povodní. V obci je prioritou ochrana zástavby, proto zde má opodstatnění dostatečně kapacitní koryto. Nezastavěných niv mimo obce je účelné využívat k tlumivému rozlivu povodní. Na horním a dolním okraji obce jsou samozřejmě potřebné přechodové úseky.

Přírodní koryto ve volné, luční nivě může být velmi členité. K jeho plné ekologické funkčnosti patří i břehové nátrže, štěrkové lavice, střídání proudných míst a klidnějších tůní, stromy v březích. Takové koryto je i z vodohospodářského hlediska stabilní, nezrychluje průběh velkých vod a naopak přispívá k jejich tlumení.

Z porostů podél přírodních potoků jsou nejcennější ty stromy, které rostou přímo v břehové čáře. Jejich kořenové pletence stabilizují koryto a vytvářejí nejbohatší soustavy úkrytů pro ryby a jiné vodní živočichy.

Povodňové změny v přírodních úsecích potoků zpravidla neznamenají nic dramatického. Základní funkční parametry většinou zůstávají zachovány a dílčí tvarové změny, k nimž za povodní dochází, představují další kroky přirozeného vývoje toku. Povodňová nátrž nebo štěrková lavice by neměly být „sanovány“, pokud nebude přesvědčivě prokázáno, že skutečně něčemu vadí.

Technicky upravená koryta jsou povodněmi více ohrožena než koryta přírodní. Pokud dojde k porušení soudržnosti jejich konstrukce, může nastat celková destrukce tohoto vodního díla.

 

Autor textu: Just Tomáš

Regionální pracoviště Střední Čechy

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt