Plavební úpravy a stav řek

Plavební úpravy a morfologický stav vodních toků

Významné části Vltavy a Labe prodělaly již v první polovině 20. století zesplavňovací úpravy. Tyto spočívaly v podélné kanalizaci řek a vybudování soustav zdymadel. Z morfologicko-ekologického hlediska se jednalo o fatální degradaci řek.

V zasažených úsecích došlo k zásadní prostorové redukci a tvarovému zjednodušení říčních koryt a přírodních říčních pásů a k celkovému zjednodušení průtokových poměrů. Ve sledech zavzdutých říčních úseků se významně omezila členitost hloubek vody a rychlostí proudění v neprospěch partií s mělčí vodou a rychlejším prouděním. Převážně zmizela ekologicky významná stanoviště říčních litorálů. Strmě sklonité břehy převážně stabilizované dlažbou nahradily významná stanoviště v rozmezí vody a souše a stanoviště přirozeně se vyvíjejících břehů. Vodní prvky, které se úpravou ocitly mimo hlavní koryto, byly od něj z velké části odděleny a rovněž byly ve značné míře odděleny od režimu přirozeného povodňování. Zejména v ploché nivě českého středního Labe a na dolní Vltavě dopadá nepříznivý vliv plavební úpravy na široké území nivy, které bylo do značné míry izolováno od říčního režimu a následně v řadě aspektů degraduje. Postup zazemňování a zarůstání postranních říčních ramen, nivních tůní a mokřadů spěje k zanikání těchto cenných prvků krajiny. To se týká i zvláště chráněných územích, jakkoliv ta je zvykem pokládat z hlediska zájmů ochrany přírody a krajiny za zabezpečená – ukazuje se, že administrativní a věcné zabezpečení nejsou totéž.

Obr. 1 Vltava v Praze – Modřanech: Je toto toto opevnění břehů nezbytné?

Obr. 2 Labe u Kolína, 2012. Říční břehy jsou důsledně zbavovány dřevinné vegetace.

Obr. 3: V rámci investice do zesplavnění Vltavy mezi Českými Budějovicemi a Hlubokou (cca 2010) se neudělalo nic pro zlepšení morfologicko-ekologického stavu řeky, naopak byl upevněn degradovaný stav, daný technickou úpravou.

Obr. 4: Nová polabská cyklodálnice (zde úsek Brandýs nad Labem – Kostelec nad Labem, cca 2012) je rychlá a pohodlná. Negativum: „Zabetonovává“ technickou úpravu labského břehu, která je významným faktorem morfologické degradace řeky. Baví všechny cyklisty jezdit podél kanálu?

Koncept říčního prostoru, daný starými plavebními úpravami, může být dnes vnímán jako problematický i z vodohospodářského hlediska. Technicky řešený, poměrně úzký průtokový koridor, tvořený splavným říčním korytem, v některých úsecích s těsně přisazenými hrázkami, nabízí povodňovou průtočnou kapacitu v rozmezí Q20 až Q50. Tak může do jisté míry zrychlovat a koncentrovat postup povodňových vln do dalších částí povodí , přitom však řadě obcí, které leží v nivách v zápolí, neposkytuje takovou úroveň ochrany, jakou je dnes obvyklé pro zastavěná území obcí požadovat.

Bohužel obstarožní koncept plavební dráhy je nadále udržován, přestože i samotné fungování plavby (nakolik na našich řekách doopravdy funguje a nakolik je to efektivní zde neřešíme) by umožňovalo modernější, přírodě bližší pojetí. Ve správě našich zesplavněných úseků Labe a Vltavy se nadále projevuje snaha dodržovat tyto zásady:

  • koryto s plavební dráhou je souvisle vymezeno hladkými, technicky opevněnými břehy geometrizovaných tvarů, nepřipouští se rozvolňování těchto břehů
  • nepřipouští se, aby postranní vodní prvky (stará říční ramena, mokřady v lužních lesích,…) byly na plavební koryto otevřeně napojovány
  • dřevinnou vegetaci držet zcela vně koryta (ne holé břehy).

Zřejmě vzhledem k omezenosti prostředků na údržbu se nedaří tento koncept dodržovat dokonale, jeho vliv ale nepříznivě ovlivňuje například vznik revitalizačních projektů. Bez podpory rozvolňování břehů nebo aktivace postranních vodních prvků lze o věrohodných revitalizacích sotva hovořit. Navíc zájem o energetické využití vodního proudu na zdymadlech se projevuje neochotou dotovat vodou z jezových zdrží území a vodní prvky mimo vlastní koryto.

Naopak se ve správě koryt řek nadále projevuje snaha udržovat řadu historických prvků úprav, které vznikly kdysi kvůli vorové a potažní plavbě nebo které měly ve své době koncentrovat plavební dráhu a později byly v této funkci nahrazeny výraznějšími vzdouvacími účinky rekonstruovaných jezů. (Zde však nutno konstatovat, že mnohé staré výhony, výhonové tůně a koncentrační hrázky v dnešní době, za částečného rozpadu jejich opevnění dlažbami, spíše posilují členitost říčních koryt a nebylo by vhodné požadovat jejich odstraňování.)

Obr. 5 Začínají se konečně naplňovat dlouho spřádané vize přátel zesplavňování o drobné rekreační plavbě na Labi? Německá kanoe dorazila ke zdymadlu v Neratovicích…..a vrací se zpátky……??

Po srovnání s některými moderněji pojatými plavebními cestami v zahraničí docházíme k tomu, že naše zesplavněné úseky Vltavy a Labe jsou degradovány víc, než je nezbytné i z hlediska požadavků samotné plavby. Koncept plavební cesty, vzniklý za Rakouska - Uherska by již neměl být pokládán za svatý a měl by být revidován zejména s ohledem na dnešní ekologické požadavky. Takový přístup má oporu i v evropské směrnici o rámcích vodní politiky. Ta sice umožňuje vnímat splavnění jako důvod pro odchylky ekologického stavu vodního toku od optima, ale požaduje, obecně řešeno, aby i v takových situacích bylo dosaženo stavu nejlépe možného.

Obr.6 Současné způsoby plavby jsou slučitelné se stavem řeky, který je ekologicky příznivější než stav, v jakém jsou u nás udržovány splavné úseky Labe a Vltavy. Splavná Mosela v Porýní – Falci: Přírodě blízký charakter břehů, břehové porosty dřevin.

Obr. 7 Lokální revitalizační opatření na splavném Mohanu poblíž Svinibrodu, cca 2010. Rozšíření řečiště s „ekologickým“ zálivem – podpora stanovišť vodních živočichů a ptactva.

Obr. 8 Postranní vodní prvky otevřeně napojené na plavební dráhu kanálu Dunaj – Mohan u Beilngries jsou v podstatě jenom skromnou kompenzací za původní koryto řeky Altmühl, zničené výstavbou kanálu……ale lepší než nic. Inspirovat může to otevřené napojení…..jakého se na našich zesplavněných řek stále poněkud obáváme.

Docházíme ke konstatování, že pokud vůbec má být plavební využívání našich řek nadále akceptováno, je nutné provést rozsáhlou ekologicko-revitalizační rehabilitaci vodních cest. Pokud nedojde na komplexnější revitalizační projekty, je přinejmenším v průběžné správě zesplavněných vodních toků :

  • ustupovat od hladkého dláždění strmě svažitých břehů a nahrazovat je přírodě bližšími tvary s mírněji sklonitými příbřežními partiemi, umožňujícími rozvoj říčních litorálů a s břehy tvořenými členitými kamenitými sturkturami
  • opravy břehových dlažeb a dalších technických prvků starých úprav provádět jenom v odůvodněném rozsahu, využívat přírodě bližších prvků a konstrukcí (pokud opravovat poruchy v dlažbách, tak spíš kamennýmik záhozy atp.)
  • uvážlivě a úsporně provádět opravy změn, které plavební úpravy prodělávají za povodní
  • ve větší míře lze připustit samovolný vývoj porostů dřevin v říčním korytě
  • podporovat i dílčí revitalizační projekty, navrhujícím napojování postranních vodních prvků na hlavní koryto (významné mj. z hlediska rybářství)

 

Autor textu: Just Tomáš
 

Regionální pracoviště Střední Čechy

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt