Regionální pracoviště Střední Čechy >> Péče o vodní režim krajiny >> Přírodě blízká protipovodňová ochrana (PBPPO)

Přírodě blízká protipovodňová ochrana (PBPPO)

Přírodě blízkou protipovodňovou ochranu nevnímáme jako protiklad protipovodňové ochrany technické. Tyto dva přístupy by se měly setkávat, vhodně kombinovat, a tak přinášet co nejlepší efekty jak pro posilování ochrany zastavěných území před povodněmi, tak pro zlepšování morfologicko-ekologického stavu vodních toků.

Prvním principem PBPPO je ochrana a podpora přirozeného zadržování vody v krajině, zpomalování odtoků vody z krajiny, a tím zmenšování postupových rychlostí a kulminačních úrovní povodní. Podporuje rozlivy do nezastavěných území v zájmu mírnějších rozlivů do zastavěných částí obcí a měst. Pokud vody zadržovat v retenčních prostorech nebo provádět kapacitními koryty, pak nechť jsou tyto prostory a tato koryta přírodě blízkého charakteru.

Revitalizační přístupy mohou v protipovodňové ochraně nalézat uplatnění ve více aplikacích:

1. Obnova přírodě blízkého charakteru koryt vodních toků ve volné, nezastavěné krajině. Nepřirozeně velká, hydraulicky hladká a nadměrně kapacitní technicky upravená koryta, která zrychlují odtoky, zrychlují postup povodňových vln a podporují jejich koncentraci, jsou v této aplikaci nahrazována koryty přírodě blízkými. Ta díky svým přirozeně malým rozměrům, velké členitosti a relativně malé průtočné kapacitě zpomalují postup vod a koncentraci povodňových vln a podporují tlumivý rozliv povodňových průtoků do nezastavěných niv. Takto pak jsou do jisté míry zpomalovány a v kulminacích zmenšovány povodňové průtoky, ohrožující zastavěná území.

Tato řešení mohou být zvláště významná v primárních povodích, zasahovaných přívalovými dešti, kde stav koryt drobných vodních toků může poměrně významně ovlivňovat dotokové doby z dílčích částí povodí, a tím výši kulminace z tohoto povodí vystupující povodňové vlny. Tento efekt je zvláště významný ve vztahu k dynamickým, tzv. bleskovým povodním. V dalších částech povodí se pak ulatňuje zejména podpora tlumivého rozlivu do niv.

Obr. 1 Revitalizace tří kilometrů potoka Borová na Českokrumlovsku byla dokončena v roce 2000. Někdejší velké technicky upravené koryto bylo nahrazeno malým, mělkým, výrazně členitým korytem. V roce 2001 zasáhl Borovou extrémní příval, způsobivší místní povodeň na úrovni Q100. Díky revitalizaci byla výstupní kulminační úroveň z revitalizovaného povodí zhruba o 1/5 menší než v téže situaci před revitalizací. (Účinky revitalizace na povodeň vyhodnotil Ing. Václav Matoušek, Dr.Sc., Výzkumný ústav vodohopsodářský T.G.M. Praha)

Obr. 2 Opravdu velká přírodně autentická revitalizace vodního toku ve volné krajině, k jejímž cílům patří zpomalování postupu povodní rozlivem do okolní nivy. Dunaj mezi Hundersingen a Binzwangen v Bádensku-Württembersku. Revitalizováno 2012, pohled v roce 2014.

2. Obnova (alespoň částečná) původní šíře přirozených povodňových perimetrů vodních toků. Tato úloha může být nejspíše spojena s vodními toky, které byly v minulých dobách, v rámci technických úprav, doprovozeny těsně přisazenými hrázemi. V dnešní době pak může být zjišťováno, že technická úprava s přisazenými hrázemi nejen působí nežádoucí morfologicko-ekologickou degradaci vodního toku, ale nevyhovuje ani z hledisek vodohospodářských – obcím v zápolí hrází neposkytuje dostatečnou úroveň ochrany a nevhodně zrychluje postup povodňových vln do dalších částí povodí. Tak zvané odsazení hrází pak bývá příležitostí k celkové přírodně-ekologické rehabilitaci obnovovaného povodňového perimetru. V České republice dosud nebylo výraznější odsazení hrází praktikováno, v zahraničí však existují poměrně výrazné příklady – například odsazení protipovodňové hráze (Hochwasserdeichrückverlegung) v sedmikilometrovém úseku Labe u Lenzen.

Obr. 3 Odsazení povodňové hráze od východního břehu Labe u Lenzen v Braniborsku, rok 2010. V sedmikilometrovém úseku Labe byla stará hráz, těsně přisazená k řece (vpravo), nahrazena hrází novou, vzdálenou od řeky až 1,3 km. Nová hráz je spolehlivěji dimenzována a postavena. Prostor mezi řekou a novou hrází byl ponechán pro labské rozlivy jako přírodní poldr. V místech těžení zemin na novou hráz jsou dnes biotopní tůně.Zdroj obrázku: http://www.bfn.de/0304_lenzer-elbtalaue_pdm.html

3. Výstavba přírodě blízkých povodňových odlehčovacích a ochranných koryt. Starší koncept technicky řešených koryt a průlehů, určených k odvádění povodňových vod mimo chráněná, obvykle zastavěná území, byl v uplynulých desetiletích inovován v revitalizačním duchu tak, že v rámci těchto úloh jsou vytvářena koryta přírodě blízká až velmi blízká. V České republice dosud takové koryto nebylo aplikováno, vhodným řešením by bylo například v Litovli. V německých zemích jde o řešení tradiční, známá je například revitalizace povodňového koryta, které chrání historický střed města Landshutu.

Obr. 4 Dřívější technické řešení kynety pro běžné průtoky v povodňovém ochranném korytu v bavorském Landshutu. Zdroj snímku: http://www.wasserwirtschaftsamt-landshut.de/hochwasser/hochwasserschutzprojekte/flutmulde/umgestaltung/pic/flutmulde_vor_renaturierung.jpg

Obr. 5 Revitalizovaná kyneta v povodňovém ochranném korytu v Landshutu, 2013.

4. Vytváření přírodě blízkých povodňových retenčních prostor v nivách. Nejspíše jde o jámy po těžbě štěrků a písků, které jednak obohatí krajinu o přírodě blízké vodní plochy, jednak mohou představovat jistou retenční kapacitu. Známé jsou například dnes již rozsáhlé soustavy vodních ploch, které již delší dobu vznikají vodohopsodářsky a ekologicky vhodně usměrněným těžením stavebních štěrků v nivě horního, nesplavného Mohanu v Bavorsku. Soustavy jsou vhodně členěny na dílčí přírodě blízké vodní plochy primárně vyhrazené rozvoji přírody, rekreační nebo určené pro sportovní rybolov. U nás zatím vodní plochy tohoto charakteru vznikaly bez prvotního usměrněného záměru, v některých případech vyžadovalo jejich zachování odchýlení od původních, často toporných až vysloveně pochybných „rekultivačních“ záměrů.

Obr. 6 Soustava lagun a nového říčního ramene v nivě Mohanu u bavorského Zapfendorfu – Unterbrunnu vznikla vodohospodářsky a ekologicky usměrněným těžením stavebních štěrků. Laguna v popředí již funguje jako chráněné přírodní území, soustava vlevo bude po dokončení sloužit sportovnímu rybářství. S povodňovou retenční kapacitou kolem milionu m3 je tato soustava prvkem širokého souboru opatření ke zpomalování a tlumení povodní na horním toku Mohanu, který se již po delší dobu vyvíjí pod vedením Vodohospodářského úřadu v Kronachu. Zdroj obrázku: http://nachrichtenamort.de/zapfendorf/europaeischer-award-mainschleife-porzner-kies-2013/

5. Výstavba poldrů, suchých a polosuchých povodňových nádrží s přírodě blízkými zátopovými plochami. Koncept nepřírodních retenčních prostorů často naráží i na problémy provozní a nákladové. V některých případech se může následně zjišťovat, že „suché“ nádrže nejsou tak suché, aby se v jejich plochách dalo rentabilně zemědělsky hospodařit. Navíc systém založený na tom, že rolníci, průběžně hospodařící v zátopové ploše nádrže, budou čas od času odškodňováni za škodu vzniklou zafungováním objektu, znamená pro vodohopsodářského provozovatele problematickou zátěž. Vhodným řešením, které z retenčních objektů může činit zároveň revitalizační opatření, může být přírodě blízké pojednání zátopové ploch. Toto řešení vyžaduje získání příslušných pozemků, umožňuje však mimo jiné obohatit krajinu o rozsáhlé formace tůní, mokřadů, revitalizovaných koryt vodních toků a přírodě blízkých porostů. Významným příkladem tohoto druhu je u nás poldr Žichlínek na Moravské Sázavě, v působnosti Povodí Moravy, s.p. ….jakkoliv revitalizační pojednání povrchů zátopové plochy tam nebylo ve všech aspektech plně přesvědčivé a dosažení uspokojivého stavu bude žádat ještě nějakou dobu pro působení samovolných rentauračních procesů.

Obr. 7  Revitalizovaná Rokytka v zátopové ploše poldru Čihadla na kraji Prahy pod Dolními Počernicemi. Poldr byl v 70. letech minulého století postaven v technickém duchu, revitalizační úpravy provedl pražský Magistrát v roce 2008.

6. Přírodě blízká řešení koryt vodních toků v zastavěných územích a v jejich blízkosti.  Tato úloha se liší od úlohy první v tom, že  v zastavěných územích nutno sledovat na prvním místě povodňovou průtočnou kapacitu koryta vodního toku, potřebnou k zajištění žádoucí úrovně ochrany zástavby. Nejde tedy o vytváření přirozeně málo kapacitních koryt, podporujících rozlivy do nivy, ale o vytváření koryt o kapacitě velké – ovšem při současném zajištění alespoň uspokojivé úrovně ekologického stavu vodního toku. Jde tedy o to, provést zástavbou povodňové průtoky nikoliv kanálem, ale korytem, které bude alespoň v základních aspektech vypadat a fungovat jako potok nebo řeka. Často užívaným pojmem zde je přírodě blízké povodňové rozvolňování – odvozeno z výrazu Hochwasserfreilegung, často frekventovaného v německy mluvících zemích. (V Německu je řešení tohoto druhu zřejmě opatřením, které je nejčastěji vyžadováno na správcích vodních toků ze strany obcí a měst.) Protipovodňové efekty těchto řešení mohou v závislosti na místně dosažitelném rozsahu rozvolnění sahat od pouhého zajištění lokálně potřebné průtočné kapacity po vytváření prostorů, umožňujících rozsáhlejší dynamickou retenci v korytě, která se může projevovat příznivě i v rámci povodí. V České republice je zřejmě zatím největší realizací tohoto druhu přírodě blízká úprava Blanice ve Vlašimi, kterou v letech 2012 až 2014, s podporou v rámci Operačního programu životní prostředí, realizovalo Povodí Vltavy, s.p.

Obr. 8 Revitalizace říčky Sulzach ve městě Beilngries ve středním Bavorsku, foto 2009.

Obr. 9 Přírodě blízká úprava Blanice ve Vlašimi. Revitalizační protipovodňovou stavbu provedlo k roku 2014 Povodí Vltavy, s.p., s podporou operačního programu Životní prostředí.

 

Autor textu: Just Tomáš

Regionální pracoviště Střední Čechy

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt