Samovolné renaturace technicky upravených koryt vodních toků

Technicky upravená koryta se zanášejí, zarůstají nebo jsou naopak vymílána, opevnění se rozpadá. Běžně probíhají tyto procesy, které označujeme pojmem samovolné renaturace, pozvolna, za povodní skokově. Správa vodních toků ve starém pojetí vnímala renaturační změny obecně nepříznivě, jako nežádoucí degradaci vodních děl. Měla pak jednostrannou tendenci jim čelit, opět bez dostatečného rozlišování specifik jednotlivých úseků toků. V rámci údržby, oprav a investic ničila často i ty efekty, kterých mohlo být využito.

Hlavně v úsecích ve volné krajině mohou renaturační změny z velké části působit příznivě. Mohou zlepšovat ekologické a často i vodohospodářské vlastnosti toků. Toto konstatování samozřejmě nelze absolutizovat, každý případ je třeba hodnotit vzhledem k místním podmínkám. Celkově však jsou renaturace v rámci povodí zásadním pozitivním jevem. Pracují v podstatě jenom za cenu času a na rozdíl od drahých a organizačně náročných investičních revitalizací mohou ovlivnit stav celé sítě vodních toků.

Jednání správců vodních toků určují pravidla, která jim ukládají pečovat o svěřený majetek. Již jen pohled na prostředky, které jsou k dispozici pro údržbu toků, ale dává poznat, že technické úpravy toků lze v „kolaudačně uspokojivém stavu“  udržovat jenom zčásti, ve vybraných úsecích. Uskutečňování administrativních požadavků i rozdělování omezených prostředků na údržbu, opravy a investice je vždycky záležitostí rozhodování příslušných pracovníků správ vodních toků, dílem také vodoprávních úřadů. A tady je prostor pro rozumné využívání a podporu samovolných renaturací technicky upravených koryt.  Vstřícně uvažující správci toků také dovedou využívat stávajících právních možností rušení hmotného investičního majetku staré technické úpravy, která přestala plnit účel, nebo jednání o výkupech pozemků, ovlivněných povodňovými změnami koryt.

Významná část technicky upravených vodních toků je v procesu vodohospodářského plánování postupně zahrnována do kategorie toků v nepříznivém ekologickém stavu, tedy toků určených k revitalizaci. Je zcela logické, pokud v těchto úsecích je údržba technických úprav omezována na provozně a bezpečnostně nezbytné minimum, a největší možnou měrou v nich jsou využívány a podporovány samovolné renaturační procesy. V mnoha úsecích pak ani nebude nákladná investiční revitalizace nutná

Obr. 1  Renaturace technicky upraveného koryta rozpadem opevnění. Jedná se o starší úpravu s opevněním kamennou dlažbou. Dlažba se rozpadá na jednotlivé kameny. Pozitivní úlohu sehrávají stromy, rostoucí v korytě, které rozvlňují proudnici, a tím podporují vymílání do stran. Nedochází k nadměrnému zahlubování koryta. Zde není třeba zasahovat.

Obr. 2 Drobný potok byl v minulosti degradován přestavbou v HOZ (hlavní odvodňovací zařízení). Nyní probíhá jeho renaturace zarůstáním bylinami a zanášením. Tento proces může zpomalovat přivádění přívalových vod do níže ležící obce. (Zanášení a zarůstání koryta může vyvolat ekologicky a vodohospodářsky příznivé zamokřování okolních ploch. Bude záležet na postoji vlastníků okolních pozemků, nakolik bude takový vývoj přijatelný.)

Obr. 3 Povodeň rázem renaturovala úsek vodního toku v lukách. Technická úprava v tomto úseku beztak ničemu nesloužila, povodeň úsek nezahloubila, nýbrž naopak změlčila uložením splavenin. Z hlediska morfologie vodního toku do tohoto vývoje není třeba zasahovat.

Obr. 4 Starší technická úprava koryta zarůstá v břehových čarách stromy, dno se díky malému podélnému sklonu zanáší. Pokud byla kyneta technicky opevněná, pak toto opevnění je již skryto pod usazeninami. Zřejmě bude efektivnější ponechat tento úsek dalšímu samovolnému vývoji, podporovanému drobnějšími, převážně neinvestičními opatřeními, než provádět nákladnou revitalizaci. 

Obr. 5 Starý meliorační příkop odvodňuje rozsáhlou planinu nad obcí. Po většinu roku je planina vysušená, za přívalů však z ní stékají velká množství vody a zaplavují obec. Čemu poslouží toto pročišťování příkopu, které likviduje výsledky letitého působení renaturačních procesů? Běžně bude planina ještě více vysušená a když zaprší, přívalové vody budou postupovat do obce o něco rychleji.

Opatření k podpoře renaturací koryt vodních toků

Renaturační procesy lze iniciovat, podporovat nebo usměrňovat rozmanitými vodohospodářsko - ekologickými opatřeními, od velmi jednoduchých nedestruktivních zásahů postupně zvětšujících členitost koryta po částečné revitalizace. Opatření tohoto zaměření by měla hlavně v úsecích toků ve volné krajině nahradit opatření, prováděná v duchu starého pojetí správy toků, která zbytečně omezovala tvarovou a hydraulickou členitost koryt a zamezovala jejich samovolné renaturaci. Praxe správy vodních toků, uplatňovaná ve vodohospodářsky vyspělých zemích EU, používá různých opatření k podpoře renaturačních procesů. Například:

  • Rozvlňování proudnice pročišťováním nebo vyžínáním střídavě zleva a zprava.  Uplatňuje se hlavně v soustavách málo sklonitých upravených koryt a odvodňovacích kanálů severozápadní Evropy, dříve čištěných souvisle v celé šířce.
  • Střídavé vysazování dřevin, rovněž podporující rozvlňování proudnice. Účinné jsou ovšem pouze kusy, vsazené přímo do břehové čáry.
  • Pomístní štěrkové nebo kamenité záhozy ve dně. Podporují změlčení koryta a obnovu jeho hydraulické členitosti (střídání brodů a tůní), mohou sloužit obnově rybích trdlišť.
  • Vytváření rozmanitých figur ze štěrku, kamene a dřeva za účelem změn proudění v korytě. Střídavě zleva a zprava umísťované výhony mohou rozvlňovat proudění. Prvky tohoto charakteru mohou podle umístění v korytě a způsobu provedení podporovat vymílání nebo naopak sedimentaci k posílení tvarové členitosti koryta. Lze jimi například omezit vymílání části břehu, která má být chráněna, nebo naopak navést proudění do místa břehu, kde je vhodné v zájmu větší členitosti koryta vznik výmolu podporovat.
  • Iniciační narušení technického opevnění koryta. Takové opatření je ale možné provádět poté, co je řádně vyřešena skutečnost, že opevnění může představovat součást dosud administrativně existujícícho a majetkově inventarizovaného vodního díla. Rovněž  je třeba brát v úvahu, že opevnění nebývá primárním problémem technicky upraveného koryta. Tím je napřímení, zahloubení a nadměrná kapacita. Destrukce opevnění by sama o sobě mohla vést k nežádoucímu zahlubování koryta.
  • Vytváření struktur a objektů z přírodních materiálů, které se primárně uplatní jako stanoviště a úkryty živočichů – skrýše z plochých kamenů, štěrková trdliště, ponořené struktury z mrtvého dřeva apod.

Opatření, podporující vývoj koryt vodních toků do přiléhajících pozemků, jsou podmíněna souhlasem jejich majitelů. V zemích, kde je podpora renaturačních opatření ve správě vodních toků běžně rozšířena, dostává se majitelům pozemků kvalifikované vodohospodářské a environmentální osvěty. Vstřícnost k renaturacím vodních toků jim pak přináší pocit prospěšného jednání i vědomí, že podporou zadržování vody v krajině mohou i ve vlastním zájmu čelit dopadům sucha. 

Další informace o tématu zde.

 

                                                                          Autor textu: Just Tomáš

 

 

 

Regionální pracoviště Střední Čechy

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt