Renaturace ve vodohospodářském plánování

Modernímu právnímu pojímání renaturací je potřeba vyjít vstříc optimalizací postupů a kategorií vodohospodářského plánování. (Probíhá příprava druhého období plánů oblastí povodí, resp.  nově plánů dílčích povodí – stav v roce 2014.) Toto plánování zatím znalo jenom revitalizace ve smyslu investičních opatření. Omezenost dosahu investičních revitalizací již byla zmiňována. Je tedy žádoucí jednak posílit reálnost plánů přiblížením rozsahu navrhovaných investičních revitalizačních opatření skutečným možnostem, jednak i v plánování přiznat odpovídající místo samovolným renaturačním procesům:

Úseky nevyhovujících technických úprav koryt, vyžadující zlepšení ekologického stavu, je účelné v procesu plánování rozdělit na ty, které budou vyžadovat intenzivnější a souvislejší revitalizační opatření (dále skupina A), a na ty, u nichž může být přijatelných zlepšení dosaženo méně intenzivními či nesouvislými revitalizačními opatřeními (včetně opatření neinvestiční povahy) a využitím samovolných renaturačních procesů (dále skupina B).

Při tomto realitě přiblíženém vymezení úseků vodních toků pak je zcela logické a správné požadovat, aby praktický výkon správy vodních toků dbal základní zásady:

Nebudou prováděny údržba a opravy technických úprav a jiných přírodě vzdálených objektů v těch úsecích koryt, které jsou v plánovacích dokumentech vymezeny jako úseky, vyžadující zlepšení ekologického stavu z morfologického hlediska, a to v obou výše popsaných skupinách).

Výjimky z této zásady jsou samozřejmě možné, například pokud je nutné chránit koryto před hloubkovou destabilizací nebo odvracet škody na komunikacích, zástavbě apod.

Renaturační procesy ovšem nejsou všemocné. Jejich možnosti omezují hlavně dva faktory, které se často kombinují:

  • Nadměrné zahloubení koryta. Vzhledem ke koncentraci proudění za větších průtoků a dosahování větších rychlostí proudění hrozí v nadměrně zahloubených úsecích další zahlubování. Samovolné změlčování bývá méně pravděpodobnou variantou vývoje.
  • Odolné, z technického hlediska kvalitní opevnění koryta. Zejména starší dlažby, kvalitně provedené z kamene, nebo některá opevnění plnými nebo polovegetačními tvárnicemi mohou velmi dlouho odolávat renaturaci. I po rozpadu mohou opevňovací prvky představovat fyzikální znečištění, které kvůli vzhledu a přírodní autenticitě vodního toku není vhodné v korytě ponechávat.

Nadměrně zahloubené úseky vodních toků a úseky s odolným technickým opevněním tedy budou spíše označovány jako úseky vhodné k revitalizaci investičního charakteru. Samovolné renaturace se nejlépe uplatní v úsecích, které sice byly v minulosti upraveny, například napřímením trasy, zůstaly však přijatelně mělké nebo alespoň neprojevují tendenci k dalšímu zahlubování a nejsou opevněny nebo jejich opevnění snadno podléhá rozpadu.

Obr. 1 Zcela logický je požadavek, aby v úsecích vodních toků, které plánování označí jako úseky vyžadující zlepšení morfologického stavu (revitalizací nebo renaturací), nebyla prováděna opatření, působící opačným směrem. Tedy zejména opravy starých technických úprav a zásahy, ničící výsledky působení renaturačních procesů. Výjimky jsou možné v odůvodněných případech, zejména pokud by renaturační vývoj ohrožoval budovy, komunikace a podobné.

Úsek vhodný k revitalizaci, nebo k  renaturaci?

Potoky a řeky jsou velmi rozmanité, velmi rozmanité jsou i jejich technické úpravy a pokročilost jejich renaturačního vývoje. Vzhledem k tomu si lze těžko představit, že by se zařazení do skupiny A nebo B provádělo podle nějakého exaktního klíče. V každém jednotlivém úseku bude třeba přihlížet ke konkrétním podmínkám a brát v úvahu potřeby a reálné možnosti v rámci povodí. Zařazení do kategorie B, tedy „úsek vhodný k renaturaci“ také bude jen málokdy znamenat, že by se v daném úseku potoka nebo řeky dál vůbec nic nedělalo a vše se ponechalo jenom samovolnému přírodnímu vývoji. Tyto úseky nebudou podrobovány celkové přestavbě v rámci investiční revitalizační akce, ale mohou v nich být prováděna jednorázově i postupně různá opatření s cílem renaturační procesy iniciovat, podpořit nebo vhodně usměrnit. Může se jednat o vhodně modifikované způsoby údržby nebo o dílčí a doplňková revitalizační opatření. 

 Určení příslušnosti úseku vodního toku, v minulosti nevhodně technicky upraveného, ke skupině A  - úseky vyžadující intenzivnější a souvislejší revitalizační opatření, převážně investiční povahy - mohou podporovat některé z následujících znaků:

 

  • technické opevnění odolávající rozpadu (zejm. kamenná dlažba, polovegetační tvárnice, jiné typy betonových opevnění – ve volné krajině jsou tyto typy opevnění výrazně méně akceptovatelné, než v zastavěných územích a v jejich blízkosti)
  • zatrubněný vodní tok (např. HOZ – hlavní odvodňovací zařízení – vzniklé zatrubněním drobného vodního toku)
  • technické opevnění bude i po rozpadu představovat cizorodý prvek, který bude nutné z koryta odstranit
  • koryto je nadměrně a nepřijatelně zahloubené, případně má tendenci se dále zahlubovat
  • přítomnost příčných objektů (stupně, jezy), nevhodně řešených propustků apod., vytvářejících překážky v migraci vodních živočichů
  • koryto je tak sklonité nebo proudné, že nejeví tendenci k překrytí opevnění splaveninami
  • sklon koryta a charakter jeho podloží jsou rizikové z hlediska tendence k dalšímu zahlubování (hlíny, písčité zeminy,…)
  • v daném úseku je třeba v krátkém časovém horizontu dosáhnout významných revitalizačních efektů vzhledem k přednostním zájmům protipovodňové ochrany, zásobování vodou nebo ochrany přírody (samovolná renaturace by byla neúnosně zdlouhavá)
  • charakter ploch v okolí vodního toku (zejména zástavba) omezuje možnosti rozvoje renaturačních procesů – zlepšení stavu je možné pouze cestou revitalizace, byť třeba kompromisně pojaté, nikoliv přírodně autentické
  • revitalizaci lze provést poměrně snadno a s hodnotnými výsledky (např. jsou k dispozici vhodné pozemky, v evidenci pozemků nebo i fyzicky se zachovalo původní koryto,….)
  • koryta v zastavěných územích a v jejich blízkosti, vyžadující přírodě blízké protipovodňové úpravy
  • technické opevnění dna koryta (v situacích, například v zástavbě, kde by technické opevnění břehů bylo možné akceptovat)

Obr. 2 Rozpadem opevnění a vymíláním havarovala „meliorační“ úprava potoka. Obnovuje se členitost koryta, to však je ještě více zahloubené než dřívější technická úprava, je nestabilní a zbytečně odvodňuje přiléhající nivu. Nejlepším řešením, pokud to bude pozemkově průchodné, tu bude vybudování nového, přírodě blízkého koryta v „rostlém“ terénu nivy a bezpečné zasypání koryta dosavadního.  

 Obr. 3 V tomto úseku tvrdě technicky upraveného potoka by trvalo dlouho, než by samovolné renaturační procesy navodily přijatelný morfologický stav koryta – odolné opevnění, nadměrné zahloubení koryta, tvrdě geometrizovaná trasa. Tento úsek je vhodné hodnotit jako úsek vyžadující investiční revitalizaci.

 Určení ke skupině B – úseky, u nichž může být přijatelné zlepšení stavu dosaženo   dosaženo méně intenzivními či nesouvislými revitalizačními opatřeními (včetně opatření neinvestiční povahy) a využitím samovolných renaturačních procesů - mohou podporovat některé z těchto znaků:

 

  • technické opevnění se příhodně rozpadá a proměňuje v přírodě blízký materiál koryta, případně postačuje prosté vysbírání uvolněných opevňovacích prvků
  • koryto je částečně modifikováno technickou úpravou, ale tato úprava není zcela důsledná, takže neznemožňuje další příznivý vývoj koryta, a v evidenci správce vodního toku není evidována jako investiční majetek
  • v zastavěných územích: trasa koryta je sice napřímená a břehy částečně opevněné (s dlouhodobější perspektivou rozpadu opevnění), dno koryta se však již vyvinulo do přírodě blízkého stavu
  • ke zpřírodnění někdejší technické úpravy koryta přispěl růst dřevin, které by bylo škoda odstraňovat revitalizačním zásahem
  • koryto jeví sklon k zanášení (včetně úseků s malým podélným sklonem, v nichž technické opevnění setrvává v korytě, ale je překryto usazeninami)
  • koryto jeví sklon k příznivému vývoji vymíláním do stran a tento vývoj je vzhledem k charakteru navazujících pozemků, jejich držby atp. možný
  • významných zlepšení lze dosáhnout méně náročnými opatřeními, například nepravidelnými kamennými záhozy nebo figurami z dřevní hmoty, vloženými do stávajícího koryta

Zařazení do skupiny B by nemělo vylučovat provádění opatření, odpovídajících spíše skupině A, pokud by pro to dalším vývojem vznikly podmínky.

Obr. 4 Tento potok  v polích byl v minulosti napřímen a zahlouben. Jeho stav není optimální. Koryto však není opevněné, kyneta již opět nabyla prakticky přirozené podoby, potok doprovází vzrostlý porost. Ke zlepšení stavu lze doporučit dílčí opatření, nejspíše nepravidelné kamenné záhozy, ke změlčení koryta.

Obr. 5 Potok v polích byl  upraven napřímením a vybudováním geometricky pravidelné kynety, opevněné laťovými plůtky. Koryto však celkově není příliš hluboké, laťové plůtky se rozpadají. Kyneta se samovolně zvlňuje a pro tento vývoj je k dispozici jakýsi prostor v travnatém potočním pásu. I tento úsek potoka lze zařadit do skupiny B.

 

Autor textu: Just Tomáš

Regionální pracoviště Střední Čechy

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt