Jak se vyvíjejí revitalizace

Ve vodohospodářsky pokročilých zemích Evropy začalo být již po polovině 20. století pociťováno, že rozsah technických úprav potoků a řek přesahuje únosnou míru a přináší značná negativa – zrychlování a koncentraci povodňových vln, vysušování krajiny za sucha a rozsáhlou devastaci přírodních prvků krajiny, vázaných na vodu. Další brutální napřimování a dláždění koryt začínalo působit i vodohospodářům rozpaky. Nové, volnější trendy ve vodním stavitelství a správě vodních toků se začaly ve větším měřítku projevovat třeba při výstavbě nových vodních cest. V 50. byla například zesplavňována Mosela na německém území – a byl zvolen koncept z velké části neopevněných, přírodě blízkých břehů se stromy, zasahujícími do říčního profilu. To je značný posun například proti konceptu zesplavňovací kanalizace, uplatněnému v první polovině století na českém Labi a na dolní Vltavě.

Obr. 1  Plavební úpravy Mosely z 50. let 20. století: Břehy již nejsou souvisle technicky opevněné a dřevinám je dovoleno zasahovat do říčního profilu.

Nová vodohospodářská disciplína, revitalizace, se například v zemích západního Německa rozvinula v 70. letech 20. století. Od začátku dost silně spojovala snahy posilovat protipovodňovou ochranu obcí a měst a zlešpovat morfologicko-ekologický stav vodních toků. Rané revitalizace se tak často odehrávaly právě v zastavěných územích ⇒ zvětšit a zkapacitnit koryto v obci, ale udělat to tak, aby výsledek vypadal a aspoň do jisté míry fungoval jako potok nebo řeka, ne jako kanál. Od počátku vůdčí zemí v oboru revitalizací bylo Bavorsko. Lze říci, že do 80. let se tam na řadě realizací, za situace, kdy správa vodních toků podléhala zemskému ministerstvu vnitra, vyprofilovaly technicky i přírodně věrohodné metody revitalizační výstavby koryt.

Obr. 2  Ochranné povodňové koryto v bavorském Landshutu: Kyneta pro běžné průtoky byla původně řešena technicky. V osmdesátých letech byla revitalizována do přírodě blízkých tvarů, s meandry, bez souvislého opevnění.  foto http://www.wasserwirtschaftsamtlandshut.de/hochwasser/hochwasserschutzprojekte/flutmulde/umgestaltung/index.htm

Obr. 3  Ochranné povodňové koryto v bavorském Landshutu: V osmdesátých letech byla kyneta revitalizována do přírodě blízkých tvarů, s vlnitou trasou.

Česká cesta k revitalizacím není snadná. Úvahy o potřebě zpřírodnění části technicky upravených vodních toků k nám začaly pronikat brzy po převratu v roce 1989 a již v roce 1992, za působení ministra Dejmala, vznikl na Ministerstvu životního prostředí Program revitalizace říčních systémů (PRŘS). Vlastní rozvoj revitalizací ale narážel na velké problémy. Jakkoliv se již v začátcích hodně mluvilo o potížích při získávání pozemků pro revitalizační stavby a o komplikované administrativě, zásadním problémem byla odborná nepřipravenost vodohospodářů. Na příslušných technických školách se po generace vyučovalo, jak vodní toky technicky upravovat, na vodoprávních úřadech a ve správách vodních toků měli hlavní slovo lidé, kteří karierně vyrostli v posledním období technických úprav vodních toků a tzv. meliorací. (Původně šířeji založený pojem zemědělských zlepšujících opatření, meliorací, se v praxi scvrkával právě na technické úpravy koryt potoků a na výstavbu technických zařízení plošného odvodnění.) Pro dotační peníze, určené na revitalizace, se také velmi brzy našlo zástupné, fakticky však výrazně dominující využití v podobě podpory výstavby, obnovy a rekonsturkcí rybníků.  

Roky zhruba do přelomu tisíciletí lze označovat za období nesmělého ověřování slepých uliček nedestruktivního zkrášlování melioračních kanálů. Dosud působící vedoucí garnitura tehdejší Státní meliorační správy pociťovala silné zábrany vůči odstraňování „vodohospodářského majetku“, vybudovaného v předcházejících dobách. Zároveň byl tehdy rozšířen názor, že ekologickým poměrům v potocích pomáhá, pokud v nich voda přepadá přes stupně. (Jde o bludný názor – soustředění spádu do stupňů nepodporuje celkové provzdušnění vodního toku, pouze vytváří překážky v migraci vodních živočichů.) Tedy se experimentovalo s vestavováním různých stupňů a přepážek do melioračních kanálů, aniž ty by byly zbaveny opevnění a jakkoliv tvarově rozvolněny.

Obr. 4 „Revitalizace“ potoka u Hořovic, kolaudace někdy v roce 2000. Stupínky v melioračním korytě z morfologicko-ekologického hlediska bezcenné, přitom akce stála zhruba 2000 korun na běžný metr – podobné peníze, za jaké se zanedlouho na to začaly provádět již vcelku věrohodné revitalizace.

Když měly revitalizace začít s odstraňováním technických opevnění, naráželo se mezi tradičně založenými vodohospodáři na až panický strach z nestability koryt. Pojem dynamické stability koryta (koryto se může vyvíjet vymíláním a ukládáním materiálu, ale jeho základní tvarové a rozměrové charakteristiky, vodohospodářské a ekologické funkce zůstávají) nebyl příliš znám. Řada revitalizačních staveb z tohoto období byla poznamenána nepřiměřeně mohutným a zbytečně zdražujícím opevňováním, byť již přírodě bližšími kamennými pohozy, záhozy nebo rovnaninami.

Obr. 5 Strach o stabilitu dával vzniknout nepřiměřeně opevněným „revitalizačním“ korytům s tak zvanými „stabilizovanými výmoly“.

První věrohodnější revitalizace ve Středních Čechách byla po roce 2000 provedena na Benešovsku, na Slupském potoce pod obcí Pravonínem (obec Pravonín  jako investor, podpora PRŘS). Asi 400 metrů technicky upraveného koryta potoka bylo nahrazeno zcela novým korytem přírodě blízkým. Nové koryto ovšem bylo řešeno intuitivně, z hlediska dnešních poznatků o morfologii vodních toků bylo až příliš dramaticky zvlněno, přitom nebylo příliš členité co do šířek a  hloubek. Z obav o stabilitu bylo v celé délce souvisle vyloženo lomovým kamenem. Celek tak působil dojmem „souvisle vykamenované bobové dráhy“. Ovšem na tehdejší dobu šlo o velký pokrok….a základní dispozice velmi členitého, mělkého korýtka byly správné, takže příroda následně potok velmi rychle upravila k obrazu svému.

Obr. 6 Pravonín – upravený Slupský potok před revitalizací.

Obr. 7 Slupský potok u Pravonína v novém revitalizačním korytě, cca 2001

Obr. 8 Pravonín – přičinlivá příroda již v první vegetační sezóně překryla nadbytečné kamenování koryta vegetací a potok nabyl přírodě blízkého rázu.

Až další revitalizační stavby, ve Středních Čechách opět hlavně na Benešovsku, braly více v potaz poučení říční morfologie – o vztazích mezi rozměrovými parametry zvlněných koryt, o proměnlivosti tvarů příčných průřezů, o střídání tůní a brodů, které kopíruje sleduje střídání oblouků a přechodových míst mezi oblouky,…..Tyto přístupy byly ověřovány například při revitalizacích potoků u Neustupova, u Vlašimi (Borecký potok), u Zdislavic.

Obr. 9 Tvarování koryta Boreckého potoka nad rybníkem Chocholouš u Vlašimi (cca 2004) již bylo z morfologického hlediska poměrně věrohodné. Ve sledu oblouků trasy je vložen sled tůní (v obloucích u nárazového břehu) a brodů (typicky v přechodech mezi oblouky). koryto je mělké, ploché.

Obr. 10 Koryto nad Chocholoušem po několika letech. Lze hovořit o funkčním přírodě blízkém korytě.

Zatím v Německu se již rozvíjí „nová škola“ revitalizací. Vytvářejí drsné, neupravené struktury koryt připomínající „škody“ po povodních, s velkými plochami obnažených neúživných spodních vrstev zemin a hornin. Hodně spoléhají na následný samovolný vývoj koryt…a jsou při provádění lacinější než dřívější revitalizace, které se snažily ke dni kolaudace“ vykouzlit co nejdokonalejší, pohledově úpravná koryta.

Obr. 11 Drsná revitalizace podalpské řeky Iller u Vöhringu, na hranici Bavorska a Bádenska-Württemberska, 07/2014. Radikální rozšíření koryta, velké rozlohy říčních litorálů, podpora mobilizace splavenin (jeden ze způsobů, jak čelit nepříznivému sklonu dříve technicky upraveného koryta k zahlubování).

 

Autor textu: Just Tomáš

 

 

Regionální pracoviště Střední Čechy

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt