Splaveniny ve vodních tocích

Občané a obce často požadují, aby správci vodních toků odstraňovali z koryt potoků a řek usazené splaveniny. Při tom je často význam usazenin přeceňován. Naopak se nebere v úvahu, že hlavně štěrkové povrchy jsou ekologicky velmi cennými částmi prostředí. Jejich význam roste zvláště v technicky upravených vodních tocích, které jsou chudé na štěrkové substráty dna, a v tocích vystavených zanášení jemnými, erozními splaveninami. Štěrková dna  jsou důležitá pro život řady druhů ryb (trdliště).  Štěrkové lavice, občasně vystupující nad hladinu vody, jsou mimořádně cenné pro vodní ptactvo a další skupiny živočichů. Z těchto důvodů se ochrana přírody v řadě situací snaží zásahy do splavenin korigovat…..což je někdy vnímáno jako ohrožování zájmů obyvatel.

Vliv usazených splavenin je třeba v každém konkrétním místě posuzovat vzhledem k tvarům a velikosti koryta, vzhledem k velikostem rizikových povodňových průtoků a k poloze zástavby. Pro většinu dílčích situací není přiměřené zpracovávat hydrologicko-hydraulické posudky, které by přesněji kvantifikovaly podmínky průběhu povodní. Alespoň základní rozvahy však lze provádět. Možné omezení průtočnosti, působené vrstvou usazených splavenin, by mělo být orientačně porovnáváno s průtočnou kapacitou koryta a s velikostí povodňového průtoku, který již je schopen nějak ohrožovat zástavbu obce. Pokud se tedy například vyskytne situace, kdy dnová usazenina zaujímá cca 5 % příčného průřezu koryta, toto koryto je dimenzováno na  úroveň Q5, a k prvnímu zatápění sklepů budov dochází orientačně při Q10, lze usuzovat, že význam oné usazeniny jako povodňové překážky je velmi malý.

Obr. 1  Přírodní koryto potoka se štěrkovými lavicemi po menší povodni. V minulosti býval tento úsek, probíhající nezastavěným územím, po povodních strojně pročišťován. Dnes správce vodního toku tuto činnost omezuje, neboť je zbytečná a poškozuje koryto vodního toku.

Obr. 2 Je zřejmé, že v tomto místě nepředstavují hlavní povodňový problém usazeniny v korytě, ale nedostatečně kapacitní mostek.

Významná je poloha vodního toku vůči zástavbě, který by mohla být ohrožována povodněmi. Ve většině situací mimo zastavěná území obcí jsou usazené splaveniny vzhledem k průběhu povodní málo významné.

Je též vhodné brát v úvahu charakter usazenin. Nezpevněné štěrkové lavice mohu být při povodňových průtocích fluidizovány (dostávají se do pohybu a následně se na stejných místech znovu ukládají až v opadových fázích povodní), což omezuje jejich působení coby pevných překážek, ovlivňujících úroveň povodňové kulminace.

 Vliv splavenin na průběh povodní bývá silně přeceňován...a zároveň bývá přehlížen význam jiných, často významnějších překážek v povodňovém proudění. Může to být tím, že odstraňování splavenin je poměrně jednoduché a na (dostatečně důrazné) zavolání je provádí za státní peníze jakási státní složka (správce vodního toku), zatímco odstraňování podstatnějších povodňových překážek bývá komplikovanější, může vyvolávat finanční nároky na jiné osoby, může působit nelibost místních obyvatel a může vyvolávat nepříjemné otázky po odpovědnosti místních autorit za existenci překážek. Takovými povodňovými překážkami jsou často nevhodně umístěné a dimenzované lávky, propustky a mosty, vzhledem k vodnímu toku nevhodně umístěné stavby a zemní úpravy, různé skládky a úložiště. V řadě obcí představuje velké povodňové riziko to, co souhrnně označujeme jako nepořádek na březích vodního toku – od vyslovených skládek, přes složiště dříví a řeziva po lehkomyslně umístěné snadno odplavitelné stavby a „nestavby“.

Obr. 3 Štěrkové lavice pod jezy na dolní Berounce (zde Řevnice, 2013).  Zaznívají volání po jejich odstraňování, aby nemohly vzdouvat kulminační úrovně povodní. Přitom vzhledem k rozsahu lavic v říčním profilu může být jejich vliv na povodňové průtoky, dostatečně velké na to, aby ohrožovaly zástavbu, jenom skromný. Z ekologického hlediska představují lavice velmi cennou část říčního prostředí, které je jinak výrazně ochuzeno minulými technickými úpravami koryta.

Trochu teoretický dodatek:

Obecně u nás přežívá dost zastaralé nahlížení na otázku splavenin. V duchu c.a k. rakouského pojetí hrazení bystřin a úprav vodních toků je vymílání koryt, unášení a následné usazování splavenin vnímáno jako cosi rámcově nežádoucího, proti čemu je třeba činit opatření. Hrazeními a úpravami stabilizovat erozní úseky vodních toků, kde se splaveniny dávají do chodu korytem, níže pak splaveniny zachycovat a z vodních toků odstraňovat.

Žádný dílčí pohled, ani ekologický, který splaveniny vnímá převážně příznivě, nelze absolutizovat – jistě nebudeme očekávat, že někdo bude potěšen, když mu povodeň zanese stavení blátem, pískem a kamením. Nutno však říci, že v dílčích úsecích vodních toků mohou nastávat třeba tyto situace:

  • V důsledku stabilizačních opatření (hrazení bystřin a podobné) je omezena tvorba a transport splavenin a daný vodní tok trpí jejich nedostatkem. Jelikož se unášení splavenin nikoliv nevýznamně podílí na zužitkování energie vodního produ, nespotřebovaná energie (splaveninami nenasyceného vodního proudu) se projevuje nežádoucím vymíláním a zejména zahlubováním koryta.
  • V důsledku stabilizací koryt ve výše položených úsecích se ve vodním toku nedostává „kvalitních“ štěrkových splavenin. Ty jsou nahrazovány zeminami erodovanými ze špatně obhospodařovaných ploch v povodí – těch bývá dost. Navíc technické úpravy vytvořily v řadě úseků potoků a řek málo proměnlivé hydraulické podmínky, v nichž se dostatečně nestřídají místa málo proudná, příhodná pro usazování jemných materiálů, a místa proudnější, v nichž by se ve dně udržovaly  štěrkové povrchy. Výsledek – namísto koryta s výskytem štěrkových pasáží dna koryto souvisle zanesené jemnými zeminami, zabahněné. Tento u nás velmi běžný výsledek je nepříznivý jak z hlediska obecně ekologického (ztráta členitosti povrchových forem dna koryta), tak třeba rybářského (nedostatek štěrkových trdlišť pro ryby).

Ve vodohospodářsky pokročilém zahraničí není neznámý pojem ochrany splavenin ve vodních tocích (zákazy těžení štěrků, vyplachování splavenin z jezových zdrží a přehrad,…)  a dokonce „dokrmování“ vodních toků splaveninami, obvykle míněno kvalitními štěrkovými materiály. Přitom problém nežádoucího zahlubování koryt, vyvolaného nedostatkem splavenin a nevhodnými technickými úpravami, se neomezuje jenom na nám poněkud vzdálený příklad německých, původně bohatě štěrkonosných řek pod Alpami, kde je zvláště výrazný.

Obr. 4: „Přikrmování“ řeky Lech nad Augsburgem štěrkovými splaveninami, léto 2014. Pohyb splavenin v řece je omezen jejich zachycováním v přehradách a jezových zdržích, koryto je technicky upravené. Nedostatek splavenin je pokládán za významnou příčinu nadměrného zahlubování koryta nad městem. Z výše ležící přehrady jsou tedy těženy štěrkové usazeniny a v korytě pod hrází ukládány do hromad, ze kterých je říční proud postupně odebírá.

 

Autor textu: Just Tomáš

Regionální pracoviště Střední Čechy

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt