Technické úpravy vodních toků

Technické úpravy – hlavní faktor morfologické degradace vodních toků

Velká část vodních toků všech velikostí byla v minulosti postižena technickými úpravami. Již od středověku měnila charakter řek a potoků výstavba jezů, umožňující jejich energetické využití. Intenzivní novodobou přestavbu sítě našich vodních toků podélnými úpravami umožnilo rozšíření strojů s parním pohonem na sklonku 19. století. Zásadním impulsem pro rozvoj těchto činností pak byla „zemská“ povodeň v roce 1890. Snad posledním vzepětím technických úprav potoků a řek byly zásahy prováděné po povodni roku 2002. Nejvíce úprav, hlavně na malých a středních tocích ve volné krajině, bylo prováděno v zájmu rozšíření ploch zemědělské půdy, jejich odvodnění a ochrany zemědělských ploch před častějším zaplavováním menšími povodněmi. Dále byly prováděny úpravy toků kvůli protipovodňové ochraně zastavěných území a v zájmu využití vodní energie. Významné části Vltavy a Labe byly upraveny i v zájmu říční plavby.

Původní přírodní koryta byla dost členitá, měla poměrně malou průtočnou kapacitu a vytvářela poměrně široké říční, resp. potoční pásy. Při technických úpravách pak byla nahrazována umělými koryty, připomínajícími kanály – velmi málo členitými, poměrně velmi kapacitními. Potoční a říční pásy byly zužovány na minimum, doprovodné přírodě blízké pásy s přírodními porosty mizely.

Technické úpravy zásadním způsobem omezily prostorový rozsah přirozených vodních prvků v krajině, členitost jejich tvarů a členitost proudění vody. Původně bohaté oživení přírodních koryt bylo nahrazeno podstatně chudším oživením, jaké nacházelo podmínky v prostředí upravených koryt. Vzhledem k rozsahu úprav potoků a řek to v měřítku krajiny znamenalo obrovské ztráty na rozsahu a bohatosti vodních ekosystémů.

Nepřiměřeně rozsáhlé a velkou měrou neúčelné technické úpravy potoků a řek ale také přinesly významné problémy v oblasti vodního hospodářství. Velká a hluboká technická koryta sice mohou lokálně omezovat vybřežování povodňových průtoků, ale tak se děje v neprospěch níže položených částí povodí. Na ty nepříznivě dopadá omezování tlumivých rozlivů v nivách, soustřeďování a zrychlování povodňových odtoků a vzrůst jejich kulminačních úrovní. Rozsáhlé úpravy vodních toků ve volné krajině, které byly prováděny v zájmu zemědělské výroby, nezanedbatelnou měrou zvětšují povodňové ohrožení zastavěných území. Technická koryta také přispívají k tomu, že i za běžných a nízkých stavů z krajiny rychleji a ve větší míře odtéká voda, což může nepříznivě podporovat dopady sucha. Technické úpravy významně omezily samočisticí kapacitu vodních toků.

Pakliže technické úpravy přinášely jisté hospodářské efekty, tato četná negativa je významně znehodnocují. Další věc je, že technické úpravy samy o sobě nejsou tak efektivní, jak se mohlo původně přepokládat. V minulosti byl velký tlak na využití orné půdy, v dnešní době se právě v řadě poloh v říčních a potočních nivách projevuje orba jako málo rentabilní a rozsáhlé plochy, ekologicky degradované úpravami koryt a plošným odvodněním, zůstávají dnes využity jen extenzivně nebo se nevyužívají vůbec. V minulosti se mnoho očekávalo od rozvoje říční plavby, pro jejíž potřeby byly degradovány největší řeky, v současnosti ale říční plavba dlouhodobě skomírá a již jen z čistě ekonomických důvodů vyvstává otázka účelnosti nákladného udržování a provozování plavebních cest. Mnohé technické úpravy byly již v okamžiku svého vzniku zbytečné, zvláště když jejich provádění neřídily racionální hospodářské zájmy, ale administrativně a politicky stanovované plánovací ukazatele nebo snaha vytvářet fakturační příležitosti za každou cenu.

Naše dnešní společnost se sotva obejde bez industrializovaného zemědělství, a to může těžko fungovat bez jistého rozsahu upravenosti vodních toků (a bez jistého rozsahu odvodňovacích zařízení). V minulosti uskutečněný rozsah technických úprav potoků a řek ale zřetelně přesáhl únosnou míru. Ekologická a vodohospodářská negativa se silně projevují. Zhoršení podmínek vzniku a průběhu povodní nebo sucha nabývá na vážnosti s probíhajícími změnami klimatu, které se projevují větší rozkolísaností srážek s častějším výskytem extrémních srážek a hlubšího sucha.

V této situaci se začínáme snažit o částečný návrat vodních toků k přírodnímu stavu. Cestami k tomu jsou stavebně prováděné revitalizace a podpora samovolných renaturací upravených koryt potoků a řek.

Obr. 1 Technicky upravené koryto má velkou kapacitu, je hluboké, napřímené a hydraulicky hladké. Takové koryto má tendenci soustředěněji a rychleji odvádět z krajiny běžné i povodňové průtoky. Zrychlováním povodňových průtoků a menším využitím tlumivých rozlivů v nivě roste povodňové ohrožení obcí, ležících níže po toku. Doubrava na Kutnohorsku, úprava ze 30. let 19. století.

Obr. 2 Technicky upravené koryto je zbaveno tvarové a hydraulické členitosti, potoční pás je prostorově významně redukován. Místo přírodního potočního pásu – úzké pruhy kopřivového ruderálu. Řečeno odborně: Ekologický stav tohoto vodního toku není dobrý. Řečeno lidově: Zde dostala příroda těžce napráskáno.

Obr. 3 Nadměrně zahloubené technicky upravené koryto zbytečně odvodňuje okolní území.

Obr. 4 Upravená koryta bývají technicky stabilizována opevněním. Pokud však toto opevnění ztratí soudržnost, ukazuje se, že tato stabilita je vratká. Může následovat až celková destrukce a havarijní zahlubování původně technicky upraveného koryta.

Obr. 5 Technicky upravené koryto vypadá špatně, pobytový a rekreační potenciál území s takovým korytem je výrazně omezen. Zde je tvrdé opevnění Litavky u Jinců ve zřetelném nepoměru k přírodnímu charakteru okolních ploch (= proč nutno tak tvrdě stabilizovat břehy, za nimiž leží louka nebo hájek?) 

Autor textu: Just Tomáš

 

Regionální pracoviště Střední Čechy

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt