Regionální pracoviště Střední Čechy >> Péče o vodní režim krajiny >> Vodohospodářská opatření po povodních >> Popovodňová opatření v ekologicky orientované správě vodních toků

Popovodňová opatření v ekologicky orientované správě vodních toků

Zkrácená podoba příspěvku, uveřejněného v roce 2007 v časopisu Veřejná správa

Jedním z okruhů správy vodních toků jsou zásahy, prováděné ve vodních tocích a nivách po povodních. Odstraňují nepříznivé změny, k nimž za povodní došlo, a opatřeními spíše neinvestiční povahy posilují protipovodňovou prevenci. I v této oblasti se začínají projevovat posuny od jednostranně technicky orientovaného pojetí správy vodních toků k pojetí modernímu, které by mělo více dbát jak ekologických aspektů, tak požadavků efektivnosti. V novém pojetí se především více rozlišují úseky vodních toků v zástavbě obcí nebo v její blízkosti a ve volné krajině. V sídlech je na prvním místě požadavek protipovodňové ochrany zástavby, tedy velké průtočnosti a stability koryt toků. Proto se v sídlech a v jejich blízkosti i po povodních provádějí ve větší míře opatření, která odstraňují překážky v průtočnosti - nánosy a naplaveniny. Ve volné krajině se však prosazují nové požadavky, ke kterým dřívější pojetí správy vodních toků nepřihlíželo. Přednost tu získává přírodní nebo přírodě blízký charakter toků a niv, který jim dává potřebnou ekologickou hodnotu a je podmínkou působení přirozených mechanismů zpomalování a tlumení vzniku a průběhu povodní. Podporovaným jevem se v nezastavěných nivách stávají přirozené povodňové rozlivy, které jsou podmínkou žádoucí transformace povodňových vln.

Obr. 1 Tímto lesním potokem prošla v roce 2002 povodeň a zanechala po sobě členité přírodní struktury dna a břehů. Potom jím prošel bagr, který po sobě zanechal zkázu. Koryto zahloubeno a zčásti napřímeno, velké kameny ze dna vyhrnuty na břehy, kořenové systémy stromů vytrhány. Zcela zbytečný popovodňový zásah narušil ekologickou hodnotu i hydraulickou stabilitu koryta.

Individuální hodnocení povodňových změn

V novém pojetí se už nepokládá každá povodňová změna automaticky za škodu. Zejména ve volné krajině začínáme i povodňové změny více vnímat jako součást přirozeného vývoje vodního toku a jeho nivy. Povodňové změny většinou podporují členitost koryta, která se může projevovat v mnoha rozměrech - jako členitost příčného a podélného průřezu, trasy koryta, členitost rychlostí a hloubek proudění, podrobných tvarů dna a břehů, struktur tvořených mrtvým dřevem. Díky povodním vznikají četná zajímavá, zpravidla přechodná stanoviště pro rostliny a živočichy, která jsou jinak v naší kulturní krajině nedostatková – splaveninové lavice v řečišti i v nivě a plochy břehů a nivy, inicializované stržením drnu. Obecně čím členitější prostředí, tím pestřejší skladba příležitostí pro rostliny a pro živočichy. A tím větší ekologická hodnota vodního toku. Postaru prováděná popovodňová opatření tyto formy členitosti říčního prostředí často bezmyšlenkovitě stírala, někdy i zcela zbytečně, jenom z jakéhosi planýrovacího a uklízečského pudu.

Ekologický stav vodních toků se dostává do popředí zájmu po vstupu republiky do Evropské unie, kdy také u nás začíná platit evropské vodní právo, představované zejména tak zvanou Rámcovou směrnicí o vodní politice. Péče o dobrý stav přírodních a přírodě blízkých toků a zlepšování ekologického stavu toků různě narušených představují základní požadavky Rámcové směrnice, na jejichž respektování bude vázána možnost čerpat ve vodohospodářské oblasti z evropských finančních zdrojů.

Efekt zlepšování ekologického stavu povodněmi působí u přírodních toků, ale ještě silnější může být u toků technicky upravených - tam se může povodeň projevit jako velmi silný renaturační činitel. Pokud povodeň rozbije zbytečnou nebo nevhodnou technickou úpravu koryta, může to znamenat, že živelně proběhla revitalizace, jaká by stála velké peníze, kdyby se prováděla záměrně, jako stavba. (Samozřejmě ne vždy je výsledek povodňové renaturace bezprostředně uspokojivý. Odhlédneme-li nyní od toho, že je takovou renaturaci třeba vyřešit z hlediska pozemkového a vodoprávního, bývají nejčastěji problémy se zbytky znehodnoceného technického opevnění nebo s nadměrným zahloubením koryta. V některých případech jsou pak potřebné i dost významné následné korekce nebo se musí koryto úplně předělat - zvláště pokud je povodeň příliš zahloubila.) Zvláště v úsecích ve volné krajině mohou být povodňové změny příznivé také z hlediska vodohospodářského. Především změny, které ve vhodných místech omezují průtočnost koryt ve prospěch přirozených tlumivých rozlivů do nezastavěných niv. Takto mohou působit například lavice povodňových splavenin nebo bariéry z naplaveného přírodního materiálu.

Obr. 2 Strojní prohrábka koryta po povodni může být vhodná v intravilánu, mimo zástavbu ale většinou znamená zbytečné a nežádoucí poškození. Koryto ztrácí členitost, vyhlazení tvarů přispěje k rychlejšímu průběhu příštích povodní.

Obr. 3 Schéma obvyklé popovodňové prohrábky. Vyhlazené dno postrádá členitost hloubek a rychlostí proudění, což je nepříznivé jak z hlediska ochrany přírody, tak rybářství. Původní, přirozeně rostlé břehy se ocitají pod materiálem, vyhrnutým ze dna, a stávají se ideálním stanovištěm invazních rostlin - podporuje se ruderalizace koryta.

V různých místech mohou vznikat různé povodňové změny a také mohou různě působit. Je třeba hodnotit je individuálně, se zřetelem ke všem místním podmínkám. Dříve správa vodních toků chybovala tím, že schematicky označovala v podstatě jakékoliv povodňové změny za nežádoucí. Moderní ekologicky orientovaná správa toků jistě šmahem neprohlásí všechny povodňové změny za žádoucí a vítané - měla by se zabývat právě oním individuáním hodnocením. Vzhledem ke všem souvislostem pak některé povodňové změny budou shledány příznivými a budou využity, případně korigovány nějakými doplňkovými opatřeními. Jiné změny budou označeny jako škody, které je třeba odstranit vhodnými opatřeními.

Individuální hodnocení povodňových změn by mělo probíhat ve sledu důležitých otázek:

  • Jaké závady povodňová změna (splaveninová lavice, břehová nátrž, povodňové přeložení koryta, plaveninová bariéra, naplavené dřevo, vývrat stromu,…) přináší? Čemu nebo komu tato změna skutečně vadí? Ve vztahu k jakému konkrétnímu zájmu je nepříznivé například omezení průtočnosti? (Moderně pojatá správa toků by již neměla rozhodně stavět na axiomatech typu „Jakékoliv omezení průtočnosti je závadné“ - již z toho důvodu, že takový výrok prostě není pravdivý.)
  • Které závadové aspekty povodňové změny jsou takového charakteru, že je nutné řešit je technickými opatřeními?
  • Jaké druhotné obtíže vyvolají případná popovodňová technická opatření? Může jít třeba o „nepříjemností“, související s nutností úředního projednávání zásahů do podmínek ochrany zvláště chráněných druhů nebo významných krajinných prvků. (Ekologicky orientovaná správa toků musí pokládat obcházení těchto záležitostí za nepřijatelné, neboť chráněné přírodní objekty jsou pro ni jednou z nosných hodnot vodních toků a niv.)
  • Jaké přínosy naopak povodňová změna přináší? Může jít o různé aspekty zlepšení ekologického stavu - posílení členitosti koryta, zlepšení morfologického stavu, renaturace nepotřebné nebo nežádoucí technické úpravy. Může jít o zlepšení vodohospodářských parametrů vodního toku - například zmenšení průtočné kapacity, podporující žádoucí tlumivé rozlivy do nezastavěné nivy.
  • Jaký další postup je možný, resp. vhodný na základě porovnání negativ a přínosů povodňové změny? Jsou možné různé varianty dalšího postupu, lišící se například mírou technické a nákladové náročnosti opatření nebo mírou šetrnosti k ekologickému stavu vodního toku? Jaký asi je u jednotlivých těchto variant výsledný poměr efektů a nákladů? Rozumné je nezapomínat na variantu nulovou - bez zásahu - a na minimalistickou variantu, kdy se v řešené lokalitě pouze vysbírají naplavené odpadky lidského původu. V případě, že povodňová změna významnějším způsobem atakuje cizí pozemky a tyto vlivy nejsou ze strany majitelů akceptovatelné, nemělo by mezi variantami dalšího postupu chybět jednání s majiteli těchto pozemků o výkupu, jak to umožňuje vodní právo.
  • Která z variant postupu přináší nejlepší poměr příznivých a negativních efektů a vynaložených prostředků?
  • Jak provést konkrétní kroky nápravných opatření tak, aby byly účinné, co nejméně nákladné, co nejvíce šetřily ekologický stav vodního toku a co nejvíce podporovaly ty jeho vodohospodářské vlastnosti, které jsou právě v daném místě žádoucí?

Zkušenému vodohospodáři stejně jako obeznalému starostovi obce proběhne tento sled otázek hlavou, když se na povodňovou změnu podívají. V jednodušších případech na menších tocích bude intuitivní hodnocení často hlavním východiskem pro další kroky, a pokud jsou zúčastnění aktuálně informačně vybaveni, je velká pravděpodobnost, že rozhodnou správně, resp. se správně dohodnou.

Obecně lze doporučit, aby zejména v úsecích přírodních toků ve volné krajině byly zásahy po povodních prováděny co nejúsporněji, jenom ve skutečně nutném rozsahu. Mnohde by mělo postačovat odklizení naplavených odpadků. Takový přístup je nejšetrnější k ekologickému stavu vodního toku i ke zdrojům veřejných prostředků.

Obr. 4 Potok, který prodělal opravu po povodni. Kyneta byla narovnána, hrubé kamenivo ze dna urovnáno do břehů. Vzhledem k tomu, že jde o potok v lese, u něhož stojí jenom jednotlivé rekreační chaty, byla tato úprava zjevně nepřiměřená. Narovnání a vyhlazení zmenšuje ekologickou hodnotu koryta a bude přispívat ke zrychlení příštích povodní, tedy i ke zvýšení jejich kulminačních úrovní.

Obr. 5 Tento přejezd na potoce, kombinovaný se skluzovým stupněm, byl údajně vybudován v rámci opatření po povodni. Pokud je tomu tak, jednalo se o velmi problematické použití prostředků na odstraňování povodňových škod, navíc k vytvoření objektu, který po dobu svojí - byť nejspíše dosti krátké - životnosti bude působit jako efektivní překážka plynulosti zejména povodňových průtoků i jako migrační překážka pro vodní živočichy. Jestli takovou stavbu schválil vodoprávní úřad, tak nejspíš schválí cokoliv.

Opatření k odstraňování povodňových škod

Pokud z prvotního hodnocení vyplyne, že určité povodňové změny mají charakter škod, které je třeba řešit technickými opatřeními, měla by být tato opatření přiměřeně připravena, včetně příslušného úředního projednání. Různá opatření po povodních se samozřejmě liší naléhavostí, potřebnou mírou operativnosti, časem provádění a úrovní provádění ve vztahu k budoucímu trvalému stavu. Bezodkladná opatření, nutná k bezprostřednímu odvrácení škod, se provádějí operativně, často jsou provizorní a budou následována řešeními trvalejšími - není reálné požadovat, aby byla nějak podrobněji připravována a úředně projednávána. Taková opatření se ale odehrávají těsně po povodních a většinou v zástavbě sídel a v její blízkosti. Ve volné krajině, o níž především zde hovoříme, bývá potřeba operativních opatření menší a zásahy, které se tam projeví jako potřebné a účelné, je možné lépe připravit.

Příprava opatření zahrnuje zejména zpracování projektu, třeba jednoduchého, projednání s vodoprávním úřadem a s orgánem ochrany přírody (projednání zásahů do podmínek ochrany zvláště chráněných druhů a chráněných území, zásahy do významných krajinných prvků). Obecně je těžké vymezit, na co má a na co nemusí být zpracován projekt. Bude záležet na rozsahu a charakteru uvažovaného opatření, na konkrétních požadavcích příslušného vodoprávního úřadu a také na požadavcích toho kterého programu, poskytujícího na zásahy finanční prostředky. Jistě by nebylo přiměřené požadovat projekt na opatření charakteru úklidu odpadků nebo rozebírání bariér z pláví. Ale pokud bude opatření spočívat v zemních pracech, odtěžování splavenin, opravách nátrží apod., projekt se stává potřebným. Nemusí být nijak zvlášť rozsáhlý, ale měl by umožňovat potřebné úřední projednání akce, vyčíslení parametrů, na jejichž základě se stanovuje cena díla, a následnou kontrolu provedeného rozsahu prací.

Projednávání popovodňových zásahů s orgány ochrany přírody již bylo předmětem řady diskusí, a to zejména po povodních roku 2002. Nepochybně v některých situacích působilo lpění pracovníků ochrany přírody na úředním postupu projednání zásahu do podmínek ochrany druhů nebo do významného krajinného prvku v těžké situaci po povodni nepřiměřeně. Ale na druhé straně v řadě případů začínala živelná popovodňová opatření přesahovat míru vhodnosti a přijatelnosti a obracela se v neopodstatněné poškozování vodních toků, jejich niv a břehových porostů. Úřední postupy, které si pracovníci ochrany přírody nevymýšlejí, protože ty plynou z právních předpisů, pak někdy zůstávaly jediným nástrojem, umožňujícím opatření regulovat.

Ochraně přírody bývá v souvislosti s opatřeními po povodních často vytýkáno, že nepřiměřeně bazíruje na ochraně druhů, hlavně živočichů. V hodnoceních typu „dávají přednost užovkám před životy lidí“ bývá dost zjednodušení až demagogie. Ale také je nutno říct, že je chyba, pokud pracovníci ochrany přírody ovládají pouze druhovou ochranu živočichů nebo rostlin a nejsou schopni zabývat se povodňovými záležitostmi i z jiných hledisek. Tato problematika je členitá a víceoborová a její promítání jenom do jednoho rozměru nutně vede k pochybením - především ke škodě samotné ochrany přírody a krajiny. Argumentace v její prospěch totiž může být podstatně širší. Pracovníci ochrany přírody a krajiny by se měli zabývat ekologickým stavem vodního toku a nivy z hlediska tvarové členitosti, tedy morfologie vodního toku. Mají rovněž co mluvit do ochrany podmínek pro přirozené povodňové rozlivy.

Pokud jsou některé povodňové změny, k nimž došlo na úkor cizích pozemků, shledány jako příznivé z ekologického nebo vodohospodářského hlediska, neměly by být odstraňovány nebo redukovány nějakými technickými zásahy, aniž by bylo využito kroků, umožňujících jejich zachování. Jedná se o vypořádání s vlastníky pozemků ve smyslu § 45 zákona o vodách. Tento paragraf řeší situace, kdy vodní tok opustí svoje koryto a na cizím pozemku vytvoří nové. Odstranění této změny podléhá povolení vodoprávní úřadem, tedy neprovádí se automaticky. K odstraňování změny nemusí dojít, pokud přímo dojde k dohodě mezi správcem toku a vlastníkem, který nabídne svůj pozemek k prodeji. Vodoprávní úřad také nemusí odstranění změny povolit, a pak majiteli pozemku přísluší přiměřená náhrada. Těchto cest dosud není často využíváno, v budoucnu ale jistě získají na významu v souvislosti se snahami o zlepšování ekologického stavu vodních toků, vyplývajícími z evropské Rámcové směrnice o vodní politice.

Nicméně i v úsecích vodních toků ve volné krajině budou některé popovodňové zásahy shledány potřebnými. Moderně pojímaná správa vodních toků se je snaží provádět podle následujících zásad:

  • Usazeniny odstraňovat hlavně ze středu koryta a šetřit při tom břehy - stabilizované přírodní pasáže břehů zbytečně nepoškozovat, nestrhávat jejich drnový pokryv a neničit kořenové systémy dřevin.
  • Pro nezbytnou sanaci nátrží a výmolů preferovat přírodě blízké kamenné záhozy. V upravených úsecích vodních toků, kde je zájem o renaturaci, používat záhozů i k opravě porušených starých dlažeb nebo rovnanin.
  • Pokud možno nevytvářet v korytě spádové stupně (zděné, gabionové, rovnaninové nebo ze dřevěných konstrukcí) - jsou pracné a nákladné, soustřeďováním spádu mohou lokálně iniciovat hloubkovou erozi koryta, zbavují vodní tok ekologicky velmi žádoucího přirozeného průběhu podélného profilu (členitého střídání různých hloubek vody a rychlostí proudění) a mohou vytvářet migrační překážky pro vodní živočichy. Pokud již je potřeba stabilizovat větší sklon dna koryta, je vhodné vytvářet kamenité, resp. balvanité skluzy, které napodobují přirozené peřeje a jsou migračně prostupné.
  • Zbytečně neničit stromy a keře na březích a podél vodního toku. Výběrově odstraňovat jenom ty kusy, které jsou skutečně rizikové (například jsou podemlety nebo nalomeny a mohly by být splaveny k mostu nebo podobnému úzkému místu) a i pak se snažit alespoň zachovat pařezy. Pařezy obrostou nebo i jako mrtvé budou ještě dlouhou dobu stabilizovat koryto.

Ekologicky orientovaná správa vodních toků umí provádět probírky jako součást péče o břehové (což je téma na samostatný příspěvek), ale neměla by připouštět, aby někdo využíval situace po povodních k ničení porostů ať už kvůli špatně ovládanému planýrovacímu pudu, nebo ve snaze obohatit se o dřevo.

Jednotlivě je třeba posuzovat případy, kdy se povodňové změny odehrají v technicky upraveném úseku vodního toku, který je ovšem hodnocen jako vhodný k obnovení přírodě blízkého stavu. Správci toku stojí třeba nad částečně vymletým a částečně zaneseným korytem se zbytky rozbitého umělého opevnění. Podle místních podmínek musejí zvážit, co je potřeba k dosažení uspokojivého stavu, v němž pak budou moci koryto ponechat další samovolné renaturaci. Zda postačují neinvestiční popovodňová opatření - odstranění zbytků rozbitého opevnění, stabilizace a pomístní zvýšení dna koryta kamennými záhozy apod., nebo zda bude potřeba připravit revitalizaci investičního charakteru.

V plánech a rozpočtech popovodňových opatření by se nemělo zapomínat na souvislý úklid rozplavených odpadků a skládek podél vodních toků. Například při jarních povodních roku 2006 patřilo znečištění odpady, pocházejícími z největší části ze skládek uvnitř obcí a z různých nevhodných úložišť materiálu na příbřežních pozemcích, k nejzřetelnějším povodňovým škodám. O povodňovou škodu se nepochybně jedná, neboť rozvlečené odpadky významnou měrou poškozují jak ekologický stav, tak pobytovou a rekreační hodnotu toků a jejich okolí. Ovšem následné sbírání odpadků nestačí.

Mnohem víc pozornosti by se v rámci protipovodňové i obecné pořádkové prevence mělo věnovat pozemkům v obcích, které leží v blízkosti vodních toků. Průběh povodní nedávných let jasně ukazuje, že různé předměty, nevhodně uložené na těchto pozemcích, mají za povodní velký podíl jak na znečištění toků rozvlečenými odpady, tak na vzniku bariér, ucpávajících úzká místa koryt. Každý, kdo někdy po povodni rozebíral naplavené bariéry, potvrdí, že velkou až rozhodující část materiálu v nich tvoří řezivo a uřezané dříví, tedy materiál, který nepochází bezprostředně z přírodních porostů. Řezivo a dříví tvoří základ, na němž se pak zachycuje seno, sláma nebo drobnější odpadky, a tak vznikají bariéry, schopné výrazně zhoršit průběh povodní v obcích.

Obr. 6 Velká povodňová nátrž narušila hladké linie vydlážděné kynety technicky upravené řeky. Zasáhla kvalitní pole. Ale ekologicky totálně degradovaná řeka v odpřírodněné krajině volá po revitalizaci. Ta by přispěla i ke zpomalení průběhu povodní, které se dnešním upraveným korytem mohou rozebíhat do velkých rychlostí. Kdyby správci toku a vodoprávnímu úřadu nechyběla pozitivní snaha a s majiteli se podařilo vyjednat odkoupení území kolem nátrže, mohl by to být dobrý začátek revitalizačních snah.

Obr. 7 Řeka dala najevo, že v tomto úseku není spokojena s napřímeným, zjednodušeným průběhem svého koryta a za povodně si vytvořila kus koryta nového. Při následných opatřeních je možné novotvar zasypat a obnovit kus nivního pole. Nebo je možné s majiteli pozemků jednat o vykoupení a dílčími úpravami zajistit novému korytu trvalou průtočnost a potřebnou stabilitu. Jednalo by se o přínos pro přírodu i pro říční rybářství a o příspěvek ke zpomalování průběhu povodní.

Obr. 8 Přírodní úsek říčky v hospodářsky nevyužívané nivě. Povodně zde vytvářejí zajímavé, členité tvary dna a břehů. Z hlediska jak ochrany přírody, tak vodního hospodářství tu nejsou žádoucí jiné zásahy po povodních, než odstraňování odpadů, vyplavených z výše ležících obcí.

Problémové aspekty popovodňových opatření

Ještě i po povodních roku 2002 utrpěla řada úseků potoků a řek ve volné krajině podstatně větší škody nevhodně prováděnými následnými zásahy, než od samotné velké vody. Někde jako by i nad prostým kriteriem účelnosti vítězila hloupá poučka, podle níž „potok po povodni má být prohrabán bagrem“. V řadě míst se tak i do přírodních koryt ve volné krajině nepřiměřeně zasahovalo mechanizací, často ke škodě jejich ekologické hodnoty a vodohospodářských vlastností. V řadě úseků potoků, v nichž by bylo stačilo jenom vysbírat roznesené odpadky, rozebrat některé hromady naplavenin a provést pomístní úpravy, byly souvislým probagrováním zničeny pozoruhodně členité povodňové struktury a nahrazeny tvary, připomínajícími vyhlazenou bobovou dráhu - kdyby přišla další povodeň, mohla by takovým korytem postupovat ještě o něco rychleji. Dogmaticky pojímané "udržování plynulosti odtoku" se někde také obracelo v nesmyslné ničení starých kořenových systémů stromů, rostoucích v březích. Ty se musely vyvíjet desetiletí, aby účinně stabilizovaly břehy a vytvářely nejbohatší úkryty pro ryby a jiné vodní živočichy - a bagr je dokáže ničit během několika minut. Řada lokalit vzácných a chráněných živočichů, třeba raků, v lesních potocích byla vážně poškozena nebo zničena nikoliv samotným průběhem povodně, ale nevhodnými a zbytečnými následnými prohrábkami.

Obr. 9 Úsek Litavky, který byl po povodni roku 2002 opevněn dlažbou do betonu. Takové opevnění by bylo přijatelné v bezprostřední blízkosti mostu, z něhož je snímek pořízen. Ale v celé délce, v níž bylo provedeno, v rozvolněné zahradní zástavbě, je nepřiměřené. Zbytečně omezilo tvarovou členitost koryta a hlavně jeho břehů – a také nebylo zadarmo.

Takovéto problematické zásahy mohou mít vedle toho, že poškozují ekologický stav a vzhled vodních toků a jejich okolí, také další nepříznivé dopady:

  • tvarová zjednodušení koryta přispívají ke zrychlení odtoku za následujících povodní
  • nadměrné zahloubení koryta zbytečně odvodňuje blízké zeminové vrstvy, což může zvlášť nepříznivě působit za sucha
  • vyhrnutí velkých kamenů, které obnažila povodeň, ze dna do břehů, zmenšuje odolnost dna proti dalšímu vymílání
  • likvidace kořenových systémů dřevin v březích zmenšuje odolnost břehů vůči vymílání
  • zraňování povrchu břehů podporuje nežádoucí rozvoj invazních rostlin podél vodních toků (křídlatky, netýkavky, bolševník a jiné)

 

Autor textu: Just Tomáš

Regionální pracoviště Střední Čechy

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt