Návrh metodiky aktualizovaných postupů

Dokumentace a třídění úseků vodních toků z hlediska morfologicko-ekologického stavu (MES)

pro účely kategorizace úseků a navrhování zlepšujících opatření
ve vodohospodářském plánování (v období přípravy 2. plánovacího období)


včetně
Ověření metodiky na vzorovém povodí Rakovnického potoka

 

Pracovní materiál Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, odborné skupiny pro vodní ekosystémy.

Materiál byl vytvořen na základě zkušeností z praktického ověření metodiky na povodí Rakovnického potoka, které AOPK ČR prováděla v období 03/2012 až 10/2012,

ve spolupráci s Povodím Vltavy, s.p.

 

1. Úvod do situace:
Současné nástroje ke zlepšování MES ve vodohospodářském plánování

Pro první období plánů oblastí povodí byl v oblasti péče o morfologický stav vodních toků formulován pouze jeden pojem, a to Návrh revitalizačního opatření. V důsledku tyto plány znaly jako možnost zlepšování MES pouze revitalizační opatření, a to převážně investičního charakteru. Šlo o podélné revitalizace v úsecích vodních toků nebo o řešení migrační prostupnosti v místech příčných staveb (většinou výstavba rybích přechodů). Byla stanovena jistá kriteria prioritnosti návrhů, na jejichž základě pak prioritní opatření byla doporučována k realizaci v prvním plánovacím období a ostatní opatření plnila tzv. zásobníky.

Toto pojetí nevyhovuje existující situaci a potřebám zlepšování stavu vodních toků. Problémy současného nastavení lze rámcově popsat v následujících bodech:

  • Jediná dosud zavedená plánovací kategorie má charakter návrhu konkrétního opatření, chybí plánování cílového stavu úseků vodních toků. Tím je dán poněkud krátkodobý dosah tohoto způsobu plánování a omezený vliv na vykonávání běžné správy vodních toků (zejména mimo působnost stanovených konrétních návrhů opatření). Představa výhledového stavu úseků toků by měla být základní náplní plánování, návrhy konkrétních realizačních opatření by měly být formulovány až na tomto pozadí.
  • Jako užitečné se osvědčilo dělení návrhů revitalizačních opatření na návrhy aktuální, směřované do daného plánovacího období, a návrhy dlouhodobější (zásobníky). Nicméně toto členění samo o sobě není schopno řešit výše popisovanou absenci plánování stavu úseků, formulace samotných návrhů realizačních opatření je obecně příliš podvázána ohledy na časově vymezenou realizovatelnost. Úseky vodních toků, pro něž z opatrnosti není formulován žádný realizační návrh, a ty úseky, v nichž se formulovaný návrh prokáže jako nerealizovatelný, se nevhodně ocitají mimo jakákoliv opatření ke zlepšení MES.
  • Jedinou dosud zavedenou plánovací kategorií je návrh revitalizace (investičního charakteru). Těmito revitalizacemi však lze řešit jenom poměrně malou část problémů MES v celé síti vodních toků. Revitalizace jsou nákladné, pozemkově a organizačně náročné. (Přitom pozemková a organizační náročnost jsou dominantními faktory – dosud se nedaří čerpat ani ty prostředky, které jsou na investiční revitalizace k dispozici v OPŽP.)
  • Zásadní potenciál zlepšování MES vodních toků představují samovolné renaturační procesy, které mohou být podporovány pouze dílčími, relativně málo nákladnými, zpravidla pozemkově a organizačně podstatně méně náročnými vodohospodářskými opatřeními. S tímto potenciálem dosavadní plánování nepočítá, nevytváří podmínky pro jeho využití.
  • Významný potenciál zlepšování MES vodních toků představuje rovněž úsporné, ekologicky orientované provádění běžné správy vodních toků – omezování zásahů nepříznivých z hlediska MES vodních toků při provádění údržby a oprav vodních toků, při opatřeních po povodních a v rámci protipovodňové ochrany. Uplatňování ekologických hledisek při administrativní správě vodních toků – například zdrženlivý přístup k umožňování výstavby nových vzdouvacích objektů. Dosavadní nastavení plánovacích nástrojů rovněž nepodporuje využívání tohoto potenciálu.
  • Pojetí, uplatňované v prvním plánovacím období, dostatečně nezohledňuje rozdíly mezi úseky vodních toků ve volné krajině a v zastavěných územích, resp. v jejich blízkosti. Tyto úseky se podstatně liší jak v možnostech cílových stavů vodních toků, tak v řešeních, kterými lze těchto cílů dosahovat. Dosavadní pojetí nebere v úvahu nově se rozvinuvší oblast vodohospodářských činností, která projevuje některé významné odlišnosti oproti revitalizacícm vodních toků ve volné krajině – přírodě blízké protipovodňové úpravy vodních toků v zastavěných územích (vizme směr podpory 1.3.2 OPŽP).

Obecným problémem dosavadní soustavy plánování je absence „ochranné vazby“ na průběžný výkon správy vodních toků. Pakliže není plánován výhledový stav úseků vodních toků, nelze se divit, že chybí mechanismus, usměrňující průběžnou správu toků tak, aby působila k dosažení tohoto stavu. Bohužel takový mechanismus chybí i pro ty úseky, v nichž již je plánováno konkrétní revitalizační opatření, včetně návrhů pro aktuální plánovací období. (Pak dochází například k problematické údržbě technických úprav koryt nebo příčných objektů, určených k odstranění v rámci plánované revitalizace.)   

2. Návrh aktualizace nástrojů ke zlepšování MES
ve vodohospodářském plánování, od 2. plánovacího období

 
2.1  Návrh základní konstrukce nástrojů

Základní plánovací kategorie má charakter návrhu výhledového stavu úseku vodního toku. Týká se úseků, které v současné době nejsou z morfologického hlediska v dobrém stavu, do budoucna však není důvodu je v tomto stavu udržovat a naopak je na místě žádat, aby dospěly do stavu dobrého.

Pro tento účel  se vymezuje  rámcová plánovací kategorie:

 Úsek vodního toku, vyžadující zlepšení morfologicko - ekologického stavu

Tato rámcová kategorie se člení ve čtyři návrhové realizační kategorie. Tyto kategorie se již více blíží návrhu konkrétních realizačních opatření, nicméně stále si zachovávají, a to zejména v návrhové realizační kategorii B, charakter návrhu budoucího stavu. Následující textové vymezení návrhových realizačních kategorií lze zatím pokládat za pracovní, úpravy textů jsou možné:

A.

Úsek vodního toku ve volné krajině, vyžadující intenzivnější revitalizační opatření, převážně investičního charakteru.

B.

Úsek vodního toku ve volné krajině nebo v zastavěném území, v němž bude zlepšení MES dosaženo méně intenzivními či nesouvislými revitalizačními opatřeními (včetně opatření neinvestiční povahy), využitím samovolných renaturačních procesů a celkově ekologicky zaměřeným prováděním stavby.

C.

Úsek vodního toku v zastavěném území nebo s přímým vlivem na zástavbu, vyžadující provedení přírodě blízkých protipovodňových opatření (zpravidla investičních).

D.

Lokální zlepšující opatření (odstranění nebo zprůchodnění překážky v migraci vodních živočichů, místní zlepšení průtokových poměrů omezením nevhodného nakládání s vodou,...)

Návrhové realizační kategorie A (obdoba dosavadní jednotné kategorii Návrh revitalizačního opatření), C a D se jako dosud člení podle naléhavosti a proveditelnosti na opatření, navrhovaná pro aktuální plánovací období, a na opatření, navrhovaná pro pozdější dobu (dosavadní zásobníky). Toto členění by mělo být stanovováno dle hledisek prioritnosti (viz dále) a proveditelnosti. U návrhové realizační kategorie B, jejíž působnost je zřetelně trvalá, resp. dlouhodobá, není členění dle prioritnosti významné.

Působení návrhu v kategorii B začíná v aktuálním plánovacím období, nenese však povinnost správce vodního toku provádět investiční opatření, vázaná  na konkrétní plánovací období. Dobu působení, resp. dobu potřebnou pro dosažení konkrétně popsatelných efektů zlepšení MES v případě opatření kategorie B je zpravidla obtížné vymezit.

Vymezení návrhových realizačních kategorií by nemělo být nepřiměřeně rigidní (netvárné). Zařazení určitého úseku vodního toku do kategorie B by nemělo vylučovat případné provedení revitalizačních opatření, odpovídajících spíše kategorii A, pokud by se takové opatření projevilo jako účelné a vznikly pro jeho uskutečnění vhodné podmínky. Při revizích plánování, nejspíše při nástupech do dalších plánovacích období, by pak mělo docházet k „oslabování“ kategorizace. Může být shledáno, že některé úseky, dříve zařazené do kategorie A, dospěly samovolným vývojem do stavu, kdy intenzivní revitalizační opatření již nejsou potřebná – takové úseky budou převedeny do kategorie B. Vývoj některých úseků kategorie B pak může dospět k (cílovému) přírodnímu, resp. přírodě blízkému stavu; takové úseky mohou být vypuštěny i z rámcové kategorie.

2.2 Vymezení rámcové kategorie:
Úsek vodního toku, vyžadující zlepšení morfologicko-ekologického stavu

Jedná se o úsek vodního toku, který

  • v minulosti prodělal technické úpravy, byl dotčen výstavbou jiného typu vodního díla nebo jiným opatřením nepříznivě ovlivňujícícm MES
  • v důsledku toho se nyní nalézá v nevyhovujícím MES
  • v současným souvislostech není odůvodněné ponechávat v současném degradovaném stavu (případně charakter úpravy může být pozměněn) ⇒ tedy se jeví jako žádoucí dosáhnout zlepšení stavu tohoto úseku.

Ponechání v současném degradovaném stavu může být akceptovatelné například v těchto případech:

  • funkční vodní dílo v dobrém technickém stavu, nezbytné pro zajišťování odůvodněné protipovodňové ochrany a stability stávající zástavby, komunikací a podobných objektů
  • funkční a využívaný příčný objekt, jehož nepříznivé ekologické dopady jsou nebo mohou být efektivně omezovány například provozováním rybího přechodu
  • funkční a využívaná úprava, nezbytná k provozování říční plavby.

Působení popisovaných funkcí, které mohou být důvodem pro existenci ekologicky degradujících vodohospodářských úprav a objektů, však neznamená, že stav těchto úprav a objektů nemůže být vhodnými opatřeními alespoň dílčím způsobem zlepšován. V jednotlivých případech pak bude věcí expertní rozvahy, zda pro ten který úsek vodního toku nebo příčný objekt formulovat návrh zlepšujícího opatření.

Zde uvedený přístup vychází z pojetí rámcové směrnice o vodní politice, dle něhož obecným je požadavek uvedení úseků vodních toků do dobrého morfologicko-ekologického stavu, zatímco ve stavu degradovaném mohou být udržovány pouze ty úseky, v nichž pro to existují dostatečně pádné a zřetelně doložitelné důvody.

Morfologicko-ekologická degradace úseku vodního toku může spočívat zejména v následujících obecných aspektech:

  • ztráta prostorového rozsahu
  • ztráta přirozených tvarů a rozměrů koryt, vzdálení přirozeným morfologickým vzorům
  • ztráta tvarové a hydraulické členitosti
  • narušení průtokového a splaveninového režimu
  • omezení migrační prostupnosti pro vodní živočichy

Nejběžnější praktické projevy morfologicko-ekologické degradace vodního toku:

  • redukce původní šíře říčního, resp. potočního pásu
  • napřímení původně půdorysně členité trasy koryta
  • nepřirozeně geometrizované tvary příčných průřezů (často lichoběžníkový nebo obdélníkový průřez koryta)
  • ztráta proměnlivosti příčných průřezů (prizmatizace koryta)
  • zatrubnění vodního toku (zejména u drobných vodních toků, včetně vlásečnic, které byly v minulosti proměněny v hlavní odvodňovací zařízení)
  • nepřirozené zahloubení koryta
  • sklon koryta k nepřirozeným a nežádoucím tvarovým změnám, zejména zahlubováním
  • ztráta členitosti v podélném profilu (například vymizení přirozeného sledu tišin a proudných úseků, resp. tůní a brodů)
  • přírodě vzdálené opevnění koryta (s dopadem na tvarovou a hydraulickou členitost)
  • ztráta břehových porostů přirozeného charakteru
  • ztráta přirozené proudnosti působením vzdouvacích objektů - zavzdutí
  • nepříznivá změna dnových substrátů v důsledku narušení splaveninového režimu (například úbytek štěrkových pokryvů dna a jejich nahrazení jemnými zeminami)
  • zmenšení průtoků v úseku vodního toku kořistnickým provozováním odběru vody nebo provozováním laterální vodní elektrárny
  • úplné nebo částečné (občasné, selektivní,…) omezení prostupnosti pro vodní živočichy  působením podélné úpravy nebo příčných objektů

Morfologická degradace postihuje funkce vodních toků v aspektech vodohospodářských a ekologických. Může jít zejména o tyto dopady:  

⇒ zrychlení koncentrace a postupu povodňových vln

⇒ omezení tlumivých nivních rozlivů

⇒ zbytečné odvodňování přiléhajících zeminových vrstev

⇒ ztráta přirozeného charakteru a bohatosti oživení

⇒ oslabení samočisticí schopnosti vodního toku

V takto vymezeném úseku se do budoucna předpokládá zlepšení morfologicko-ekologického stavu. To se může – v závislosti na místních podmínkách – odehrávat alespoň dílčím zlepšením v některých z výše uváděných aspektů.

2.3 Vymezení návrhových realizačních kategorií

Vzhledem k rozmanitosti typů, tvarů a velikostí vodních toků i k rozmanitosti dříve prováděných technických úprav se nejeví účelnou snaha vytvářet nějaký exaktní systém třídění do návrhových realizačních kategorií (například v podobě nějakého bodovacího systému). Zařazení do té které kategorie se bude tak jako tak vždy dít na základě expertní rozvahy. Navrhuje se tuto rozvahu provádět s přihlédnutím k dílčím znakům, podporujícím zařazení do té či do oné kategorie. Základem rozvahy bude expertní rozhodnutí, které znaky převažují. 

A.     Úsek vodního toku ve volné krajině, vyžadující intenzivnější revitalizační opatření, převážně investičního charakteru

Určení příslušnosti úseku vodního toku, v minulosti nevhodně technicky upraveného, ke skupině A mohou podporovat zejména následující znaky:

  • technické opevnění, působící morofologickou degradaci vodního toku, odolávající rozpadu (zejm. kamenná dlažba, polovegetační tvárnice, jiné typy betonových opevnění – ve volné krajině jsou tyto typy opevnění výrazně méně akceptovatelné, než v zastavěných územích a v jejich blízkosti)
  • technické opevnění dna koryta v situacích, kde by technické opevnění břehů bylo i možné akceptovat (např. zastavěná území, blízkost komunikačních staveb,…)
  • technické opevnění bude i po rozpadu představovat cizorodý prvek, který bude nutné z koryta odstranit
  • koryto je výrazně hlubší, než by odpovídalo přirozeným morfologickým tvarům; sklon koryta a charakter jeho podloží se jeví rizikové z hlediska tendence k dalšímu zahlubování (hlíny, písčité zeminy,…)
  • zatrubněný vodní tok – obvykle drobný vodní tok, proměněný úpravou v trubní hlavní odvodňovací zařízení
  • přítomnost příčných objektů (stupně, jezy), nevhodně řešených propustků apod., vytvářejících překážky v migraci vodních živočichů
  • koryto je tak sklonité nebo proudné, že nejeví tendenci k překrytí opevnění splaveninami
  • v daném úseku je třeba v krátkém časovém horizontu dosáhnout významných revitalizačních efektů vzhledem k přednostním zájmům protipovodňové ochrany nebo ochrany přírody (samovolná renaturace by byla neúnosně zdlouhavá)
  • revitalizaci lze provést poměrně snadno a s hodnotnými výsledky (např. jsou k dispozici vhodné pozemky, v evidenci pozemků nebo i fyzicky se zachovalo staré koryto z doby před úpravou,….)

Tato kategorie může být použita také v případě degradovaných úseků vodních toků, zejména ve volné krajině, u nichž z objektivních důvodů budou významné degradační faktory nadále zachovány, nicméně je možné a žádoucí provádět dílčí zlepšující opatření. Může se jednat například o úseky vodních toků, technicky upravené pro účely plavby, pokud toto jejich využití má být nadále zachováno. V těchto případech bude dílčí charakter navrhovaných revitalizačních opatření popsán v textové části tabulky návrhových kategorií.

B.     Úsek vodního toku ve volné krajině nebo v zastavěném území, v němž bude zlepšení MES dosaženo méně intenzivními či nesouvislými revitalizačními opatřeními (včetně opatření neinvestiční povahy), využitím samovolných renaturačních procesů a celkově ekologicky zaměřeným prováděním správy

Zařazení úseku vodního toku do skupiny B se v praxi projeví především tím, že v tomto toku bude moci být převážně ponecháván prostor samovolnému rozpadu technických tvarů a opevnění koryta, jeho zanášení a zarůstání nebo naopak vymílání. Tyto procesy pak mohou být vhodně iniciovány, podporovány či korigovány dílčími vodohospodářskými opatřeními, aniž by bylo nutné přistupovat k revitalizačním opatřením intenzivního, investičního charakteru. Cílem korekčních opatření je v první řadě potlačení možných nežádoucích aspektů samovolných renaturací, jako je zejména celkové zahlubování koryta nebo jeho stranový posun do pozemků, u nichž tento vývoj není z nějakých důvodů přijatelný.

Určení ke skupině B mohou podporovat některé z těchto znaků:

  • technické opevnění se příhodně rozpadá a proměňuje v přírodě blízký materiál koryta, případně postačuje prosté vysbírání uvolněných opevňovacích prvků
  • koryto je částečně modifikováno technickou úpravou, ale tato úprava není zcela důsledná, takže neznemožňuje další příznivý vývoj koryta (koryto je například směrově upraveno, ale není technicky opevněno ani neúnosně zahloubeno)
  • méně důsledná, případně již silněji narušená technická úprava koryta není vodoprávně doložena a není vedena v evidenci investičního majteku správce vodního toku
  • trasa koryta je sice napřímená a břehy částečně opevněné (s dlouhodobější perspektivou rozpadu opevnění), dno koryta se však již vyvinulo do přírodě blízkého stavu
  • ke zpřírodnění někdejší technické úpravy koryta přispěl růst dřevin, které by bylo škoda odstraňovat revitalizačním zásahem
  • koryto jeví sklon k zanášení splaveninami a detritem (včetně úseků s malým podélným sklonem, v nichž technické opevnění setrvává v korytě, ale je překryto usazeninami)
  • koryto jeví sklon k příznivému vývoji vymíláním do stran a tento vývoj je vzhledem k charakteru navazujících ploch možný
  • vodní dílo je v takovém stavu, že může být prohlášeno za zaniklé – a přenecháno převážně samovolnému vývoji k přírodě blízkému stavu
  • významných zlepšení stavu lze dosáhnout méně náročnými opatřeními, například nepravidelnými kamennými záhozy nebo figurami z dřevní hmoty, vloženými do stávajícího koryta
  • významné akceptovatelné zlepšení stavu vodního toku již přinesla povodňová renaturace
  • významné akceptovatelné zlepšení stavu vodního toku přineslo působení biotických činitelů, nejčastěji bobrů.

Zařazení do skupiny B by nemělo vylučovat provedení opatření, odpovídajících spíše skupině A, pokud by pro to dalším vývojem vznikly podmínky.

C.   Úsek vodního toku v zastavěném území nebo s přímým vlivem na zástavbu, vyžadující provedení přírodě blízkých protipovodňových opatření (zpravidla investičních)

Jedná se zpravidla o úsek vodního toku, jehož MES byl v minulosti poškozen technickými úpravami a výstavbou nevhodných příčných objektů. Zlepšení MES však nelze spojovat s důslednou obnovou přírodně autentického stavu úseku, neboť je třeba respektovat požadavek nepřirozeně velké průtočné kapacity říčního koridoru, potřebné k zajištění ochrany zástavby v území. Zpravidla také nelze opomíjet požadavky stability koryta, tedy samovolný vývoj koryta nelze připouštět nebo jej lze připouštět jenom v omezené míře. Posilování protipovodňové ochrany zástavby také může být hlavním důvodem návrhu opatření. Pak je zpravidla navrhováno zvětšení průtočné nebo retenční kapacity koryta nebo říčního koridoru, ovšem spojené s podporou alespoň základních ukazatelů příznivého morfologicko-ekologického stavu vodního toku  - povodňové rozvolnění do přírodě blízkých tvarů.

Lze předpokládat, že v praxi budou v této kategorii navrhována dílčí revitalizační opatření a kombinace přírodě blízkých a technických úprav a protipovodňových opatření. Nebylo by tedy vhodné spojovat tuto kategorii s představou výhradně přírodně autentických revitalizací - v zastavěných územích obvykle nebývají podmínky pro uplatnění takových přístupů.

Konstrukce kriteria nerozlišuje, zda prvotní pohnutkou návrhu je zlepšení MES, nebo posílení protipovodňové ochrany. Tato hlediska lze primárně pokládat za rovnocenná, v konkrétních případech lze jejich různou váhu postihnout v textové části tabulky návrhových kategorií. .

V době působení dosavadního Operačního programu Životní prostředí (2013) směřuje návrh opatření kategorie C ke směru podpory 1.3.2 (přírodě blízké úpravy koryt vodních toků v zastavěných územích).   

D.   Lokální zlepšující opatření

Zpravidla je navrhováno odstranění nebo zprůchodnění překážky v migraci vodních živočichů nebo místní zlepšení průtokových poměrů omezením nevhodného nakládání s vodou:

  • odstranění nevhodného objektu, vytvářejícího migrační, případně též povodňovou překážku, poškozujícího MES vodního toku zavzdutím atp.
  • nahrazení objektu tohoto druhu objektem méně problémovým, zpravidla nižším, přírodě bližšího charakteru
  • zprůchodnění migrační překážky výstavbou rybího přechodu
  • omezení kořistnického odběru vody úpravou vodoprávních podmínek, případně stavebním opatřením.
2.4 Kriteria priority navrhovaných opatření

Jako prioritní jsou stanovována opatření, navrhovaná v některé z uváděných situací:

  • zvláště chráněné území přírody, území soustavy Natura 2000
  • území zvýšeného zájmu z hlediska zásobování vodou (povodí vodárenských nádrží, CHOPAV, ochranná pásma vodovodů)
  • území zvýšeného zájmu z hlediska protipovodňové ochrany (území častějšího výskytu povodní s výraznějšími škodlivými dopady)
  • území výrazně ekologicky a vodohospodářsky degradované (například území s velkým podílem morfologicky degradovaných = technicky upravených koryt, území s velkým podílem intenzivně zemědělsky využívaných ploch, území s velkým podílem nevhodně technicky odvodněných ploch, území výrazně postižené průmyslovou činností nebo těžbou surovin)
  • opatření je součástí navrhovaného nebo již v částech realizovaného souboru opatření a je významné pro dosažení celkových efektů tohoto souboru
  • opatření typu D, navrhované v úseku vodního toku prioritním z hlediska obnovy migrační prostupnosti

Přiznání priority v kategoriích A, C a D, které vyjadřuje větší míru potřebnosti provedení příslušných opatření, by mělo (vedle hledisek přijatelnosti) podporovat realizaci těchto návrhů opatření v aktuálním plánovacím období.

2.5 Navázání kategorizace na návrhy revitalizačních opatření 1. plánovacího období

Pro 1. plánovací období byly v letech 2006 – 2007 sestaveny návrhy revitalizačních opatření. Charakterem odpovídají zde navrhovaným kategoriím A a D. Některé návrhy, s ohledem na prioritnost a podmínky proveditelnosti, zařadili zpracovatelé plánů oblastí povodí k realizaci v 1. plánovacím období. Větší část návrhů byla zařazena do tzv. zásobníků – u těchto návrhů nebyl stanoven požadavek v konkrétním plánovacím období.

Kategorizace pro 2. plánovací období bude z návrhů pro 1. období vycházet:

Návrhy 1. období, které již byly realizovány nebo u nichž jsou spolehlivé předpoklady, že budou do konce 1. období realizovány, a jejich realizaci lze pokládat z hlediska morfologicko-ekologického stavu daného úseku nebo místa vodního toku za uspokojivou, budou z dalšího sledování vypuštěny.

Návrhy nerealizované (včetně všech návrhů v zásobnících) budou s ohledem na současný stav daných úseků vodních toků prověřeny a do podkladů 2. období převedeny v těchto možných polohách.

  • nadále trvají důvody pro investiční opatření typu podélné revitalizace vodního toku nebo řešení migrační překážky ⇒ bude uplatněna kategorie A
  • úsek svými znaky odpovídá kategorii B ⇒ bude uplatněna kategorie B
  • technická úprava vodního toku nebo migrační překážka prodělala během 1. období významné renaturační změny, takže již nepůsobí nepříznivý morfologický stav vodního toku ⇒ návrh 1. období nebo jeho část se vypustí.

Nerealizované návrhy 1. období nelze ve 2. období opomenout bez důvodů, odpovídajících třetímu odstavci tohoto výčtu.

Návrhové kategorie budou dále uplatněny v těch úsecích nebo místech vodních toků, kde v 1. období nebyla potřebnost revitalizačních opatření rozpoznána, nyní však ano.

2.6 Diskuse problémových aspektů kategorizace ve vztahu k vodoprávní úpravě

Jako problémová může být vnímána interpretace zařazení určitého úseku vodního toku do návrhové realizační kategorie B, pokud v tomto úseku právně existuje vodní dílo (podélná úprava koryta, příčná stavba) a zařazení do kategorie B směřuje k eliminaci nebo omezení nepříznivých vlivů a funkcí tohoto vodního díla. Toto zařazení by mohlo být vnímáno jako kolizní vzhledem k povinnosti příslušného správce pečovat o ono dílo a udržovat je.

Tu lze konstatovat, že samotné zařazení určitého úseku vodního toku do – plánovací - kategorie B nemůže být podmíněno okamžitou překvalifikací vodoprávního stavu daného úseku. (Taková překvalifikace je nutná v podobě vodoprávního rozhodnutí například pro uskutečnění revitalizační stavby, naplňující návrhovou realizační kategorii A; není ovšem nutná ani pro to, aby určitý úsek vodního toku byl zařazen do plánovací kategorie A.)  Zařazení do kategorie B vyjadřuje plánovací požadavek výhledového dosažení dobrého stavu úseku.

Otázka tedy může vzniknout až v souvislosti s interpretací onoho zařazení, tedy s tím, jaký bude mít vliv výkon správy daného úseku vodního toku.

Pokud v úseku vodního toku existuje vodní dílo a zařazení úseku do kategorie B působí ve smyslu omezení nepříznivých vlivů tohoto díla na stav vodního toku, mohou nastávat následující situace:

  • Vodní dílo překročilo svoji životnost, případně je již výrazně poškozené a jeho funkce pozměněné, takže může být v součinnosti správce vodního toku a vodoprávního úřadu prohlášeno za zaniklé. Toto prohlášení se neděje vodoprávním rozhodnutím a není vázáno na vůli jiných subjektů, jako jsou majitelé okolních pozemků.
  • Vodní dílo, obvykle z hlediska funkcí vodního toku nepotřebné a nepříznivě zatěžující  jeho ekologický stav, bude zrušeno v rámci vodoprávního řízení. Toto řízení povede na návrh správce vodního toku příslušný vodoprávní úřad a účastní se jej stanovený okruh účastníků.
  • Vodní dílo bude nadále existovat, ovšem při modifikovaném způsobu provádění správy a údržby, zaměřeném na podporu dobrého morfologicko-ekologického stavu toku. (Tento režim je tak jako tak uplatňován u významné části technicky upravených vodních toků, kde intenzivní udržování vodního díla není shledáváno účelným a nejsou na ně prostředky.) S ohledem na zajištění nezbytného technicko-bezpečnostního  standardu a v mezích tolerance případných dotčených subjektů bude omezována údržba vodního díla v těch aspektech, které jsou nepříznivé pro jeho morfologicko-ekologický stav.
  • Vodní dílo bude nadále existovat, ovšem v rámci  údržby nebo oprav budou optimalizovány – ve vztahu k morfologicko-ekologickému stavu - některé jeho charakteristiky. Nejspíše půjde o úpravy, které neovlivní základní funkční charakteristiky, stanovené existujícím vodoprávním rozhodnutím o daném díle. Může jít například o nahrazení ekologicky zcela nevyhovujícího opevnění koryta betonovými prvky přírodě bližším opevněním z kamenných pohozů, záhozů nebo rovnanin.

Dále existuje významný rozsah úseků vodních toků, které byly v minulosti technicky upraveny a jejich úprava nadále alespoň v některých aspektech nepříznivě ovlivňuje morfologicko-ekologický stav (napřímená trasa, zahloubení koryta,…..), není však doložena vodoprávně a není evidována jako majetek. Formálně jsou takové úseky z hlediska správy vodních toků vnímány jako přirozené, z věcných důvodů však je správné je kategorizovat a nakládat s nimi jako s úseky, vyžadujícími zlepšení stavu, obvykle právě v kategorii B. V těchto úsecích však není třeba řešit problém existence, resp. rušení vodního díla.

Lze tedy mít za to, že i za stávající právní úpravy existuje dostatečný prostor pro aplikaci návrhové realizační kategorie B a rovněž existuje rejstřík nástrojů, umožňujících právně řešit existenci vodních děl, která budou z věcných hledisek pokládána za nepotřebná a nežádoucí.

2.7 Průmět plánovacích kategorií a návrhů do průběžného výkonu správy vodních toků

Podstatným neřešeným problémem současného vodohospodářského plánování zůstává průmět plánovacích kategorií, resp. návrhů do výkonu správy dotčených úseků vodních toků do doby realizace oněch návrhů (absence „ochranné vazby“, zmiňovaná v části 1). To je nutné již v prvním plánovací období vnímat jako vážný nedostatek. Struktura plánování, která je zde navrhována pro další období, by bez této vazby byla do značné míry znehodnocena. Funkce této vazby je logickou podmínkou zejména účinnosti návrhové realizační kategorie B.

Obecně by mělo být ustaveno pravidlo přizpůsobení výkonu průběžné správy vodních toků cílům, obsaženým v dokumentech vodohospodářského plánování.

 V úsecích vodních toků, v nichž je plánováno zlepšení morfologicko-ekologického stavu, by mělo být průběžné provádění údržby, oprav nebo dílčích investicí, včetně opatření po povodních, zaměřeno tímto směrem. Měly by být omezeny zásahy, které mohou MES poškozovat (omezování přirozené tvarové a hydraulické členitosti koryt, zasahování do přirozených substrátů dna a břehů koryta, odstraňování přirozené doprovodné vegetace, omezování migrační prostupnosti a přirozené proudnosti koryt, opravy a údržba nepotřebných a nežádoucích prvků technických úprav koryt,…..), a to na úroveň nutnou pro zajištění nezbytné technické a protipovodňové bezpečnosti zejména staveb v blízkosti vodních toků a stability koryt (jedná se hlavně o stabilitu koryt proti nežádoucímu zahlubování, případně proti neakceptovatelnému vývoji do navazujících pozemků).

V  oblasti administrativního výkonu správy by v úsecích vodních toků, v nichž je plánováno zlepšení morfologicko-ekologického stavu, neměly být pokládány za přípustné zásahy, tento stav zhoršující – například umísťování nových příčných vzdouvacích objektů nebo provádění nových technických úprav koryt, nesouladných s plánovanými cíli.

Toto pravidlo by mělo být zachyceno optimálně na úrovni obecně platných předpisů (např. prováděcích vyhlášek k vodnímu zákonu, resp. k vodohospodářskému plánování) nebo alespoň v metodických pokynech příslušných ministerstev pro výkon správy vodních toků.

 3. Praktické ověření v povodí Rakovnického potoka

3.1 Dokumentační práce v povodí Rakovnického potoka

Praktické ověření metodiky na příkladu povodí Rakovnického povodí bylo provedeno v období 03/2012 až 10/2012 operativní pracovní skupinou ve složení:

                                  

Povodí Vltavy, s.p.:

Ing. Jaroslav Beneš                       jaroslav.benes@pvl.cz

Ing. Zdeněk Košlík                         zdenek.koslik@pvl.cz

Jiří Pšenčný                                    jiri.psencny@pvl.cz

Lubomír Liška                                lubomir.liska@pvl.cz

AOPK ČR:

Ing. Tomáš Just                              tomas.just@nature.cz

Ing. Petra Královcová                     petra.kralovcova@nature.cz

I přes poměrně dobrou znalost zájmového území byl proveden aktualizační soustavný terénní průzkum pochůzkami v celé délce Rakovnického, Lišanského a Kolešovického potoka a Ryšavy a doplňkový, převážně automobilový průzkum v síti přítoků. V terénu byla pořizována podrobná fotodokumentace. Stav vodních toků byl podrobně konzultován s pracovníky správy vodních toků, a to zejména na úrovni výkonu terénní správy.

Na základě terénní znalosti byly dle kriterií, uváděných v části 2, vymezeny návrhové reralizační kategorie, resp. návrhy opatření a zakresleny do vodohospodářské mapy 1 : 50.000. Zatím byl proveden ruční zákres do papírové podoby mapy, otevřenou otázkou zůstává volba efektivního přenosu do elektronické mapové podoby. Plné řešení této otázky bude účelné provádět po ujasnění obecných technických postupů vodohospodářského plánování ve druhém plánovacím období tak, aby zpracování bylo s těmito postupy v souladu a bylo plně přenositelné.

Mapu doplňuje tabulka v programu excel, v níž je každá návrhová položka pojednána v jednom řádku. Přiložené zpracování tabulky nemusí být pokládáno za konečné. Další úpravy budou prováděny v zájmu optimálního sladění s obecnými metodikami plánování a formátem Listů opatření (které v této fázi nejsou vyhotovovány) Zatím obsahuje tabulka sloupce:

  • číslo návrhové položky (zde použito pracovní číslování se signálním písmenem R – Rakovnický potok)
  • vodní tok /toky (vodní toky, kterých se daná návrhová položka týká; bezejmenné přítoky jsou označovány jako LP/PP – levostranný/pravostranný přítok)
  • název návrhové položky (první slova názvu postihují charakter příslušné návrhové kategorie – Revitalizace pro kategorii A, Renaturace pro kategorii B,….)
  • lokalizace (zatím slovní lokalizace na základě charakteristických bodů – ústění přítoků, rybníky, okraje zástavby, křížení s komunikacemi)
  • blízké obce, části obcí (pomocný údaj pro snadnou orientaci)
  • správce VT (údaj dle konzultace se správci vodních toků nebo dle údajů Vodohospodářského informačního portálu MZe)
  • návrhová realizační kategorie (A,B,C,D dle výše uváděné metodiky)
  • současný stav úseku/objektu (charakteristika se základními údaji, podstatnými pro návrh realizační kategorie)
  • návrhy, doporučení: opatření, způsob péče o úsek/objekt (návrh opatření je upatňován u realizačních kategorií A, C, D; návrh způsobu péče je uváděn u kategorie B)
  • priorita a její zdůvodnění (nejstručněji vyjádřené faktory priorizace dle výše uváděné metodiky)
3.2 Technická doporučení pro vymezování úseků a opatření

Byly ověřeny tyto praktické přístupy:

Vymezování úseků a opatření dle této metodiky se odehrává v celé síti vodních toků, po nejmenší vodoteče, které jsou evidovány jako vodní toky.

Úseky vodních toků v návrhových realizačních kategoriích A, B, C jsou vymezovány – nakolik to podobnost průtokových a morfologických charakteristik umožňuje - co nejdelší, nejmenší délka úseku pro tyto účely činí 200 metrů.

Rozmezí úseků je vhodné umísťovat do výrazných míst v terénu a vodním toku (například most, dobře identifikovatelný vodohospodářský objekt, stavba v blízkosti vodního toku, okraj, zástavby,…) nebo v celých kilometrech, vyznačených ve vodohospodářské mapě.

Jedno vymezení úseku kategorie A, B nebo C se může týkat několika nespojitých dílčích úseků – například několika podobných drobných přítoků téhož vodního toku nebo několika podobných dílčích úseků jednoho toku, mezi nimiž leží úsek bez návrhu opatření. 

Při vymezování a číslování návrhových položek (úseků, resp. opatření) se postupuje po proudu nejprve páteřního toku uceleného dílčího povodí, poté jeho přítoků. Do jedné položky lze zařadit úsek toku vyššího stupně a na něj přímo navazující úseky přítoků, které jsou téže kategorie.

Realizační kategorie D (lokální opatření – zpravidla k obnově migrační prostupnosti) se používá ve dvou situacích:

  • samostatně, v úsecích vodních toků, kde žádné podélné opatření není navrhováno
  • v úsecích, v nichž je vymezena návrhová kategorie B – pokud je navrhováno řešit nějaký objekt specifickým stavebním opatřením (návrh ponechání např. jezu postupnému samovolnému rozpadu takto vymezován nebude, tento navrhovaný přístup bude součástí vymezení návrhové kategorie B v daném úseku).

Pokud leží překážka v migrační prostupnosti uvnitř úseku, v němž je vymezována návrhová kategorie A nebo C, automaticky se předpokládá, že součástí navrhovaného revitalizačního opatření je migrační zprostupnění – uvnitř úseků kategorie A a C se opatření typu D nevymezují. (Pokud by tomu tak nebylo, uvede se to v textovém doprovodu k danému úseku.)

Opatření typu D se samostatně vymezuje, pokud dotyčný závadový objekt představuje horní nebo dolní hranici úseku kategorie A nebo C.

Kategorie C se vymezuje v zastavěném území obce a v dílčích úsecích vodního toku nad horním a pod dolním okrajem zástavby, kde lze předpokládat, že charakter koryta vodního toku má přímý vliv na průběh proudění v zastavěném území a že revitalizační opatření bude prováděno v souvislosti s opatřními uvnitř zastavěného území. 

3.3 Grafika vymezení úseků a opatření

Úseky a opatření se vymezují do Státní vodohospodářské mapy 1 : 50.000.

Symboly:

kategorie A – souvislá modrá čára podél vodního toku

kategorie B – přerušovaná modrá čára podél vodního toku

kategorie C – tečkovaná modrá čára podél vodního toku

rozmezí úseků – modrá značka tvaru T

opatření D – modrý trojúhelník, dotýkající se vrcholem vodního toku v místě navrhovaného opatření

Popisy návrhových úseků a opatření:

  • zkratka dílčího povodí a číslo opatření – například DV586 (Dolní Vltava, návrh opatření č. 586)
  • popis zřetelně přisazen k příslušnému úseku, pokud by hrozíla nejistota, pak s propojovací popiskovou čárou
  • pokud jedno opatření tvoří několik nesouvislých dílčích úseků vodních toků, je vhodné použít jenoho popisu a ke každému úseku vést propojovací čáru, jenom v případě, kdy by toto řešení bylo nepřehledné, použít tentýž popis u každého úseku (tyto dva způsoby není vhodné u jedné položky kombinovat)

Samostatná příloha: Obrazové příklady návrhových kategorií

1.3.2013

Celý text ke stažení zde

Rakovnický potok : návrhové položky  (tabulka)

Rakovnický potok: mapa

 

Autor textu: Just Tomáš

Regionální pracoviště Střední Čechy

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt